Závislost na hraní digitálních her

Behaviorální závislosti či konkrétně návyková porucha hraní digitálních her existují jako hypotetické konstrukty už desítky let, ale jako faktické diagnostické kategorie teprve čerstvě. Kolik lidí a s jakou podobou problému bude vyhledávat pomoc, se teprve ukáže.

Když v roce 2018 navrhla Světová zdravotnická organizace (WHO) jedenáctou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MNK-11, v České republice platnou od roku 2024), mezi zásadními změnami se objevila re-kategorizace závislostí. MNK-11 zahrnuje kategorii „Poruchy způsobené užíváním návykových látek nebo návykovým chováním“, která obsahuje jak látkové závislosti, tak ty nelátkové – hráčskou poruchu (gambling) a poruchu hraní digitálních her. Zatímco v případě gamblingu je situace poměrně jasná a spor ohledně uznání jeho existence dnes už prakticky neexistuje, námitky proti něčemu jako „závislost na chování“ se stále objevují v případě dalších fenoménů, jako je třeba hraní počítačových her. 


Spor o termíny

První linie sporu či neporozumění je na úrovni koncepce a etymologie. Český výraz závislost je doslovným překladem anglického dependency a jde v této souvislosti v podstatě o novotvar. Dependency v sobě akcentuje fyziologickou složku, tedy například abstinenční příznaky, když dojde ke snížení množství psychoaktivní látky v těle, či budování fyziologické tolerance, kdy se tělo adaptuje na stálou hladinu dané látky. A skutečně, jedna z námitek vůči poruše hraní digitálních her je zpochybnění, zda se v ní vyskytují symptomy, jako jsou abstinenční příznaky či tolerance. Na druhé straně je dnes v odborném diskurzu spíše používáno slovo, respektive anglický termín, addiction (česky snad jako návyk, i když etymologicky spíše jako odevzdání se něčemu, zotročení něčím), který má akcentovat psychologicko-motivační složku. Návyk – zjednodušeně řečeno – vzniká na základě behavioristických principů klasického a operantního podmiňování – tedy opakováním odměn (či trestů) za určitou činnost a párováním těchto odměn (či trestů) s kontextem, v jakém se uskutečňuje. Postupně může dojít ke změně motivace, kdy se dané chování stane středobodem zájmu a prožívání, zatímco ostatní činnosti a prožitky jsou potlačeny. Do určité míry je jedno, zda je tato situace způsobena látkou, či chováním – všechny látky, které mohou způsobit závislost/návyk, fungují na principu přímého či nepřímého zvýšení množství dopaminu v mezolimbických dopaminergních drahách, tedy těch, které jsou zodpovědné za behavioristické učení. Návykové chování pak využívá evolučně podmíněné reakce tamtéž. Chování, které má přímý vztah k úspěchu, odměně, slasti, rozmnožování – tedy k naprosto zásadním oblastem pro přežití –, se stává potenciálně problematickým. 


Návyková porucha hraní digitálních her v 11. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí

Je charakterizovaná zhoršenou kontrolou nad hraním, hraní je přikládána stále větší priorita nad jinými zájmy či důležitými každodenními aktivitami. To vede k výrazným problémům v životě (ve škole, práci, ve vztazích, v duševní pohodě apod.), ale ve hraní jedinec pokračuje i přes vědomí těchto problémů. Tento vzorec by měl být přítomen po delší dobu, zpravidla alespoň dvanáct měsíců.

V případě, že nejsou splněna všechna kritéria, ale hraní je výrazné a způsobuje problémy (je vhodná odborná konzultace, ale ne nutně léčba), lze použít diagnózu „Rizikové hraní digitálních her“.


Placená zóna

Lukas Blinka

je docent v Institutu pro psychologický výzkum na Masarykově univerzitě v Brně. Dlouhodobě se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na člověka, zejména tématům nadměrného používání internetu, hraní počítačových her, užívání sociálních sítí či online sexualitě. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity vyučuje, mimo jiné, kurzy psychologie médií, závislostí, sexuality.