Závislost na hraní digitálních her

Když v roce 2018 navrhla Světová zdravotnická organizace (WHO) jedenáctou revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MNK-11, v České republice platnou od roku 2024), mezi zásadními změnami se objevila re-kategorizace závislostí. MNK-11 zahrnuje kategorii „Poruchy způsobené užíváním návykových látek nebo návykovým chováním“, která obsahuje jak látkové závislosti, tak ty nelátkové – hráčskou poruchu (gambling) a poruchu hraní digitálních her. Zatímco v případě gamblingu je situace poměrně jasná a spor ohledně uznání jeho existence dnes už prakticky neexistuje, námitky proti něčemu jako „závislost na chování“ se stále objevují v případě dalších fenoménů, jako je třeba hraní počítačových her. 

Spor o termíny

První linie sporu či neporozumění je na úrovni koncepce a etymologie. Český výraz závislost je doslovným překladem anglického dependency a jde v této souvislosti v podstatě o novotvar. Dependency v sobě akcentuje fyziologickou složku, tedy například abstinenční příznaky, když dojde ke snížení množství psychoaktivní látky v těle, či budování fyziologické tolerance, kdy se tělo adaptuje na stálou hladinu dané látky. A skutečně, jedna z námitek vůči poruše hraní digitálních her je zpochybnění, zda se v ní vyskytují symptomy, jako jsou abstinenční příznaky či tolerance. Na druhé straně je dnes v odborném diskurzu spíše používáno slovo, respektive anglický termín, addiction (česky snad jako návyk, i když etymologicky spíše jako odevzdání se něčemu, zotročení něčím), který má akcentovat psychologicko-motivační složku. Návyk – zjednodušeně řečeno – vzniká na základě behavioristických principů klasického a operantního podmiňování – tedy opakováním odměn (či trestů) za určitou činnost a párováním těchto odměn (či trestů) s kontextem, v jakém se uskutečňuje. Postupně může dojít ke změně motivace, kdy se dané chování stane středobodem zájmu a prožívání, zatímco ostatní činnosti a prožitky jsou potlačeny. Do určité míry je jedno, zda je tato situace způsobena látkou, či chováním – všechny látky, které mohou způsobit závislost/návyk, fungují na principu přímého či nepřímého zvýšení množství dopaminu v mezolimbických dopaminergních drahách, tedy těch, které jsou zodpovědné za behavioristické učení. Návykové chování pak využívá evolučně podmíněné reakce tamtéž. Chování, které má přímý vztah k úspěchu, odměně, slasti, rozmnožování – tedy k naprosto zásadním oblastem pro přežití –, se stává potenciálně problematickým.