Co s gamblerstvím aneb Jak vyhrát nad hraním

Mám za to, že většina lidí má ráda hry, ráda se jich aktivně nebo pasivně účastní. Hraní totiž souvisí se zcela přirozenou soutěživostí, která je takřka v každém z nás. Ověřujeme si tak svoje schopnosti, dovednosti a inteligenci. Potřebu soutěžit a vyhrávat pozorujeme už u malých dětí a jako rodiče ji v nich podporujeme. Když se našemu dítěti daří, chválíme jej, radujeme se s ním. Když prohraje, utěšujeme jej. Tak či onak, v obou případech se dítěti dostane odměny v podobě emoční odezvy. Už u předškoláků lze pozorovat různé reakce na výhru a prohru, což se promítá do dalšího chování. Potěšení z výhry některé motivuje k pokračování v hraní, zdokonalování se a opakování radosti z této aktivity. Velké zklamání z prohry s sebou nese i silnou emoční reakci, která směřuje od zlosti až k agresi. Takto intenzivní reakce je zpravidla demotivující a od dalšího hraní děti odrazuje. Ovšem u těch, které zvládnou negativní emoce rychle zpracovat, se může objevit chuť hrát znovu a prověřit svoje schopnosti. 

Ať je výsledek jakýkoli, zaujetí soutěžením, potřeba prožít pocit sounáležitosti ve vztahu ke spoluhráčům, excitace ze hry, radost i smutek jsou dobrým důvodem k tomu, abychom tuto aktivitu opakovali. 

Ne pro každého je však hraní vítaným způsobem socializace, poměřování si schopností s ostatními a sbírání zkušeností. Neustálé, opakované hraní s výraznými maladaptivními znaky hráčského chování směřuje k rozvoji patologie, která má svoje diagnostické označení. Toto jednání ve své konečné fázi skutečně souvisí až s prožíváním psychických muk a je hodno léčby.

Předpoklady ke gamblerství

Důvodů, proč se ze zábavy může stát choroba, je několik, vliv má více faktorů. V podstatě nezáleží na věku, vzdělání ani aktuálním sociálním postavení člověka. To, co sehrává roli, jsou osobnostní charakteristiky jednotlivce, prostředí, do něhož je začleněn, a v neposlední řadě – z medicínského pohledu – biochemie mozku. U každého gamblera jde o specifický koktejl těchto tří faktorů – jde jen o to, který faktor se na rozvoji onemocnění podílí více a který méně. Existují ovšem znaky, jež jsou gamblerům ve vyšší míře společné, například nutkavá potřeba znovu a znovu začínat hrací aktivitu, zaujetí hráčstvím, potřeba opakovat i neúspěšné pokusy o výhru, lhaní, ztráta schopnosti angažovat se v reálném životě, kontrolovat své chování a také ztráta finanční zodpovědnosti či gramotnosti. Podobnost se pravděpodobně bude týkat také změn v biochemii mozku, k nimž dochází postupně a které jsou jako u jiných závislostí trvalé. Na rozdíl od dluhů sice nejsou viditelné, nicméně v průběhu rozvoje nemoci i při léčbě sehrávají důležitou roli. 

Osobnost budoucího gamblera se může začít formovat v dětství a zpravidla bývá kombinací více vlivů. Ohrožené jsou děti, které vyrůstají v málo podnětném prostředí nebo v rodinách, kde nejsou zdravé citové vazby. Opuštěnost, osamělost, citová deprivace nebo pocit nudy a prázdnoty vyplněné například již v předškolním věku počítačovými hrami jsou nebezpečné. Rizikové je období dospívání, respektive adolescentní krize, kdy některé děti opouštějí své původní koníčky a nezvládají dostatečně efektivně nakládat se vzniklým volným časem. Porovnávání se s vrstevníky, snaha o rychlou ekonomickou soběstačnost, nedostatečná finanční gramotnost, to vše mohou být další spouštěče zprvu plánovaně opakovaného hraní a potažmo budoucí závislosti.