Přijetí jinakosti mezi rodiči a dětmi

Sedím ve své psychoterapeutické pracovně a pročítám poznámky z poslední rodinné terapie. Sojkovi (budu jim tak říkat) u mě za pár minut zaklepají už počtvrté. Jejich situace je docela komplikovaná, ovšem z dnešního pohledu nijak výjimečná: rodiče už řadu let rozvedení, oba mají nové partnery a z manželství tři dospívající děti, které mají starosti. Dvanáctiletý Vašek má velký problém ráno odejít do školy – má úzkost, bolí ho hlava a je mu na zvracení. Čtrnáctiletá Dominika už tři měsíce „dietuje“, každý den se váží a má radost z toho, že jde s váhou dolů. Sedmnáctiletá Ema si není jistá, zda chce zůstat holkou, nebo se vydat cestou tranzice. Na rodinnou terapii se objednala s dětmi matka s partnerem, otec o účasti na setkání u terapeuta nechce ani slyšet.

Sojkovi nás budou provázet tímto článkem, protože jejich situace poměrně dobře ilustruje problémy mnoha dnešních rodin – témata, která přinášejí, jsou dnes pro terapeuty pracujícími s teenagery či celými rodinami bohužel docela častá. Nebudu ale psát jen o potížích rodiny, ale také o výzvách, kterým čelí naše společnost a též samotní terapeuti.

Ještě malá odbočka: asi před rokem jsem se rozhodl napsat pro nakladatelství Portál knihu o dnešních rodinách z pohledu psychoterapeuta Děti a rodiče v rozmanitých rodinách. Vedla mě k tomu stále větší potřeba zpracovat dlouholeté zkušenosti a také jsem chtěl vytvořit přehledný a srozumitelný text pro studenty, kolegy z oboru i širokou veřejnost se zájmem o danou problematiku. Tento článek je malou ochutnávkou vybraných kapitol z připravované knihy a zároveň je to úhel pohledu, ve kterém je důležitou hodnotou respekt k jinakosti a snaha porozumět světům, které jsou od toho našeho zažitého vzdálené několik světelných let.

Rodina v dnešním světě

Rodina je pro většinu z nás nedílnou součástí naší každodenní reality, která je plná rozhodnutí, zmatků a pestrosti. Co to znamená pro rodinný život v dnešním rychle se měnícím světě? Jak se proměňují role jednotlivých členů rodiny v reakci na společenské, ekonomické a technologické změny, které formují naši dobu? Jaké výzvy a příležitosti přinášejí tyto proměny do vztahů mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci a mezi prarodiči a vnoučaty?

Dospělí lidé zakládají rodinu – tedy obvykle se k sobě stěhují a mají spolu děti, protože jim to dává v našem kulturním kontextu smysl, nechtějí žít sami, chtějí být naopak obklopeni těmi, kteří je mají rádi a rozumějí jim. Základním smyslem rodiny je tedy vytvoření bezpečného a inspirativního prostoru pro děti i dospělé, kde se dobře žije a jsou zde dobré podmínky pro přirozený rozvoj každého člena systému.

To zní skvěle, ale pro mnoho lidí bohužel nereálně – neodpovídá to jejich zkušenosti ani s rodinou, ve které vyrůstali, ani s tou, kterou si sami vytvořili. Přesto ideály v životě potřebujeme, a i když se k nim přibližujeme třeba jen zpovzdálí, jsou důležité. Ukazují, co máme zlepšit a kam směřovat.

Sojkovi přišli na první setkání k psychoterapeutovi s hromadou starostí, přestože se v rodině zřejmě žádná zjevná dramata neděla. Ano, rodiče byli rozvedení, to dnes není bohužel nijak vzácná situace, ale komunikují spolu prý slušně a ohledně dětí se většinou shodnou. Vztah mají údajně poslední roky lepší, než když byli manželé. Z nějakého zatím záhadného důvodu ale není nová rodina pro tři dospívající děti oním bezpečným a inspirativním prostorem… Nebo přicházejí problémy zvenčí a rodina nestačí přirozeným způsobem starosti dětí řešit?

Čtrnáctiletá Dominika na prvním setkání říká: „Jsme docela rozbitá rodina, i když navenek vypadáme úplně v pořádku. Nevím, kdy a proč se to stalo, všichni jsme takoví nespokojení, nešťastní...“