Pojďte, budeme si hrát

Pakliže na jaře pociťujete dostatek energie a ochoty ke zkoušení nových věcí, můžete vykročit mimo svou komfortní zónu a oddat se nějaké dosud nepoznané hře. Jaké? A s čím? To je vedlejší. Pomoci s výběrem vám může zakladatel příznačně pojmenovaného National Institute for Play (čili Národního institutu hraní), psychiatr Stuart Brown, který podle četných rozhovorů vytvořil celkem osm osobnostních profilů podle toho, jaký způsob hry je každému z nás nejbližší. Jednotlivé kategorie se samozřejmě částečně překrývají a leckdo se dokonce najde ve více než jednom hráčském profilu, přesto jde o podnětnou typologii zaměřující se na snadno přehlédnutelné dimenze osobnosti. Brown rozlišil sběratele, závodníka, umělce, režiséra, průzkumníka, vtipálka, vypravěče a na pohybové aktivity zaměřeného kinestetika. Už z těchto (volně přeložených) názvů je patrné, že Brownův přístup prověřené diagnostické metody rozhodně nenahradí, potvrzení příslušnosti k určitému typu nás však přece jen může nasměrovat ke konkrétním aktivitám, jež nám budou dělat dobře.

A že bychom hraní neměli ignorovat, dokazuje i nedávný výzkum přistupující k hravosti jakožto k osobnostnímu rysu a sledující její vztah k dalším charakteristikám jedince. Na vzorku pěti set amerických dospělých výzkumníci vysledovali několik sympatických vlastností u těch, kteří vykazovali vyšší ochotu si hrát. Tito lidé se totiž pyšnili větší mírou optimismu, užitečnějšími copingovými strategiemi i hlubším prožitkem během rozličných aktivit. Překážky a neúspěchy je nezdrtily tolik jako méně hravou skupinu probandů a ochota ke hře jim tak umožnila na svět nahlížet barevněji a nekonvenčněji.

Taková zjištění musejí momentálně dvaadevadesátiletému Brownovi dělat radost. Svou dlouhodobou prací a koneckonců i založením zmíněného institutu se desítky let pokouší k přehlíženému tématu hry přitáhnout patřičnou pozornost. Jde totiž o hluboce lidskou aktivitu, vymykající se neustále omílanému mýtu o důležitosti produktivity a vzpírající se též společenským normám týkajícím se toho, čemu by se dospělý člověk měl či neměl věnovat.

Zdroje:

Brown, S. 2009. Play: How it Shapes the Brain, Opens the Imagination, and Invigorates the Soul. New York: Penguin Books.

Shen, X. & Crawley, Z. 2025. How does playfulness (re)frame the world? Evidence for selective cognitive and behavioral redirecting in times of adversity. Frontiers in Psychology, 15.