Slyším tě i beze slov

Slovo krize v nás většinou vyvolává pocit aktivace, stresu, napětí a nutnosti rychlého řešení. A je to pochopitelné. O krizi nikdo nestojí, nikdo ji nechce, a často děláme všechno možné i nemožné pro to, aby nepřišla. A když už přijde, chceme se jí rychle zbavit. I to je přirozené. Bývá nám v ní těžko, smutno a nesnesitelně. Jsme v ní naprosto osamocení. A často to bolí.  

Na Lince bezpečí to víme. A víme také, že někdy je potřeba dát prostor tomu, co se pro akutní krizi nemusí jevit úplně typickým. A tím je ticho.

Ticho jako průvodce

„Slyším tě, i když nic neříkáš. A je to v pořádku, mlčet se tady dá.“ Už když s klientem navazujeme kontakt, může nám ticho na druhé straně telefonu nebo chatu mnohé napovědět. Může být užitečným průvodcem v prvních minutách seznamování se s příběhem toho, kdo se na nás obrací. Jak s tichem naložíme, může zároveň rozhodnout o tom, jestli bude kontakt pokračovat, nebo bude ukončen ještě předtím, než vůbec začal. V každém případě je to signál, kdy bychom měli zpozornět. Ticho nám totiž může dávat zprávu o tom, že kontakt s klientem bude křehký. Po tichu často následuje bolestný příběh dítěte nebo dospívajícího, který zažil nebo zažívá něco, co nejde ani vyslovit, ani napsat. Dá se o tom jen mlčet.

Linka bezpečí
Krizová linka zdarma pro všechny děti, dospívající a studenty do 26 let
Telefon nonstop: 111 116
E-mail (s odpovědí do tří pracovních dnů): pomoc@linkabezpeci.cz
Chat: na stránkách https://www.linkabezpeci.cz denně 9–13 a 15–19 h

Pasti ticha

Mlčení se automaticky nerovná prázdnotě. Ticho nám naopak mnohé napovídá. A to nejen o obsahu příběhu, ale i o tíze momentálního prožívání člověka, který se nám snaží svůj příběh předat. V takový okamžik bychom měli zpozornět, abychom se nechytili do jedné z pastí, které nám ticho nastraží. 

V takové chvíli má naše mysl prostor na samovolné spouštění představ o klientově příběhu, které se nakonec nemusí se skutečností vůbec shodovat. Společně se zdrženlivými a nejistými projevy na straně klienta v nás naše představy můžou vyvolat fantazie, úzkost, vnitřní tlak nebo tendenci zachraňovat. Ucítíme potřebu něco říct, ticho vyplnit, sami se víc dozvědět. Chceme rychle pomoct, a tak se snadno stane, že hned převezmeme iniciativu... a ticho tak porušíme. Neuvědomíme si, že klientův tichý prostor svou aktivitou ohrozíme, a jeho odpovědí záhy může být věta „chat byl ukončen“ nebo pípnutí v telefonu značící ukončení hovoru. Tím dostáváme zprávu, že ticho je třeba respektovat. Není bezdůvodné, chce nám něco říct.