Světlo na konci tunelu?

Za definitivní podobu minimalismu a ticha lze považovat smrt, negaci života. Okamžiky těsně předcházející úmrtí však mají do klidného spočinutí daleko – mozek v reakci na tento extrémní stav běží na plné obrátky, což se následně projevuje jako prožitky blízké smrti (v angličtině near death experience, zkráceně NDE). Často jde o natolik barvité a působivé obrazy či zkušenosti, že jsou daní lidé přesvědčeni o jejich pravdivosti, což samozřejmě nepřestává provokovat vědeckou obec. Mezinárodní tým kolem neurovědkyně Charlotte Martial nyní přišel s poměrně věrohodným modelem toho, co se v nás v okamžicích předcházejících kolapsu organismu vlastně odehrává.

Určité události (jako třeba infarkt) vedou k rapidnímu nárůstu tělesného stresu, kvůli čemuž některé části mozku začnou produkovat ohromné množství neurotransmiterů, aby kolabující mozek navrátily do normálu. Platí to především pro acetylcholin, noradrenalin a glutamát, přičemž všechny tři jsou spojené mimo jiné s pamětí, pozorností a učením. Menší roli v těchto procesech pak hrají i další neurotransmitery, jež dodávají vizuálním vjemům na realističnosti a „živosti“. Starší teorie předpokládaly existenci dosud neobjevených chemikálií v našem mozku, které jsou za specifické prožitky blízké smrti odpovědné, Martial a její tým však věří spíše konkrétní kombinaci již známých látek, jejichž nadprodukce během extrémních situací vede k tvorbě nejen přesvědčivých a emotivních představ, ale i k jejich detailnímu zapamatování.

Vědci pro svá zjištění využili jak dosavadních neurovědních poznatků, tak spirituálních výpovědí, výzkumů psychedelik a popisů různých záchvatových stavů. Dospěli k tomu, že zmíněné „chování“ našeho mozku tváří v tvář smrti může mít evoluční původ: jedná se prý o lidskou variaci na thanatózu, předstírání smrti. Mnohá zvířata doufají, že když nebudou jevit zájem o své okolí, predátoři je nechají být; obdobně někteří lidé prožili NDE i ve chvílích, kdy jim fyzické nebezpečí nehrozilo, ale pouze si mysleli, že ano. Možná se tedy mozek snaží s ohrožujícími situacemi vyrovnat právě takto. Předložený model samozřejmě ještě budou muset potvrdit reálná data, jde však o krok velmi zajímavým směrem, jenž možná časem vysvětlí jednu z největších záhad kolem našeho bytí.

Zdroj:
Martial, Ch. et al. 2025. A neuroscientific model of near-death experiences. Nature Reviews Neurology, 21, str. 297–311.