Architekti vlastní mysli

V moderní neuropsychologii a kognitivní vědě roste zájem o takzvané epistemické emoce, které hrají klíčovou roli v tom, jak zpracováváme informace a také jak emoce regulujeme. Mezi ty nejmocnější patří zvědavost (curiosity) a úžas (awe). Fungují jako motory našeho kognitivního růstu, motivace a psychické odolnosti. V tomto textu je postavíme proti vnitřnímu kritikovi (self-criticism), formě negativní samomluvy (self-talk), kterou mnoho lidí mylně považuje za nástroj motivace, ačkoli vědecké důkazy naznačují opak. Ukážeme si, jak tyto tři stavy ovlivňují náš mozek, proč otevřenost mysli vítězí nad bičem sebekritiky a jak můžeme vědu využít k lepšímu životu. Regulace emocí je v dnešní době nadmíru užitečná a důležitá. 

Zvědavosti, úžas a kritika

Zvědavost je v neuropsychologii definována jako impulz k lepšímu porozumění nebo vnitřní puzení k pochopení toho, co prozatím nevíme. Podle Lowensteinovy teorie informační mezery funguje zvědavost podobně jako hlad. Vzniká z vnímaného nedostatku informací a její uspokojení je mozkem chápáno jako vnitřní odměna. Existuje v několika formách: od zvědavosti impulzivní až po systematickou, která je vědomě pěstovanou dovedností umožňující zkoumání světa i vlastního prožívání.

Úžas je emoce komplexní a charakterizují ji dva hlavní rysy: vnímaná rozsáhlost a potřeba kognitivní akomodace (přizpůsobení). Rozsáhlost může být fyzická, například pohled na západ slunce, nebo konceptuální – hluboké pochopení složité věci. Úžas vzniká ve chvíli, kdy narazíme na něco, co přesahuje naše běžné chápání světa, a musíme upravit své mentální modely, abychom tuto novou zkušenost vstřebali. Úžas je považován za stav sebepřesahu, kdy odvracíme pozornost od vlastního ega k širšímu celku.

Na opačné straně stojí vnitřní kritika spojená s přecitlivělostí na sociální hodnocení, se strachem z negativní zpětné vazby, chyb a také s pocity méněcennosti. Vnitřní kritik, který někdy přebírá otěže, hodnotí a přivádí na scénu obavy a pochybnosti. Soudí, jací jsme a nejsme, co děláme dobře nebo špatně.

Aktuální vědecké poznání naznačuje, že zatímco zvědavost a úžas otevírají mysl pro nové informace, motivují nás k objevování a růstu a podporují flexibilitu, vnitřní kritika nás uzavírá do obranného režimu strachu.

Emoční regulace

Emoční regulace je proces práce s emocemi, kterým ovlivňujeme jejich intenzitu a trvání. Zvědavost a úžas slouží jako efektivní nástroje a následné dovednosti, které nám umožňují přejít z „obranného modu strachu“ do „modu otevřenosti“. Motivují nás k učení a prozkoumávání, čímž snižují úzkost z neznámého. Místo abychom se cítili ohrožení neznámou situací, začneme ji vnímat jako hádanku, kterou můžeme vyřešit, což výrazně snižuje stresovou reakci. 

Časopis Psychologie dnes si v tištěné či elektronické verzi můžete předplatit zde. Předplatitelé mají neomezený přístup k článkům publikovaným od roku 2005 až do současnosti.