Jak přijmout rozporuplné emoce a porozumět dualitě života prostřednictvím jedinečných smyslových cvičení? Psychoterapeut MICHAL RŮŽIČKA se inspiroval japonským konceptem, v jehož rámci se jemné propojení světla a stínu v přírodě stává léčebným nástrojem.

Hry prodlužujících se stínů za podzimního soumraku pod pouličními lampami, slunečníky třepotající se v bríze na pláži za horkého dne, ale i kruhy na rozčeřené hladině v dřezu při rutině mytí nádobí, to všechno a mnoho dalšího jsou brány, skrze které můžeme proniknout za oponu starostí všednosti a dopřát si možnost nejen pouhého zastavení, ale procitnutí do čistoty a blaženosti prostého bytí.

Jako terapeut s více než desetiletou praxí, zaměřující se na kognitivně-behaviorální terapii (KBT), Acceptance and Commitment Therapy (ACT), mindfulness a expresivní terapii, jsem se při své práci dlouhodobě snažil nacházet nové přístupy, které by klientům umožnily prohloubit jejich uvědomění, přijmout složitost emocí a najít harmonii v životních situacích. Zásadní inspirací se pro mě stal film Perfect Daysod režiséra Wima Wenderse, který mě přivedl k japonskému konceptu komorebi – světla procházejícího mezi třepotajícími se listy stromů.

V tomto textu se s vámi chci podělit o svou zkušenost s technikou komorebi, kterou jsem vyvinul a používal během své terapeutické praxe. Mým cílem je nabídnout inspiraci nejen laickým čtenářům, ale i kolegům z oboru, kteří by měli zájem integrovat tyto postupy do vlastní praxe. Metoda komorebi, která propojuje mindfulness, ACT terapii a expresivní terapii, umožňuje klientům zpracovat a přijmout rozporuplné emoce a prožitky prostřednictvím jedinečných smyslových a pohybových cvičení. 


Teoretický rámec

Japonský výraz komorebi(木漏れ日) představuje specifický estetický a poetický koncept, který popisuje fenomén, kdy sluneční světlo proniká skrze koruny stromů a vytváří jemné vzory světla a stínu na zemi. Slovo je složeno ze tří znaků:

  • 木 (ki) – strom,
  • 漏れ (more) – únik nebo prosakování,
  • 日 (bi) – slunce nebo světlo.

Tento termín vyjadřuje nejen vizuální dojem, ale i pocit klidu a přirozené krásy, jejž takový dojem vyvolává. Komorebije považováno za příklad japonské estetiky, která často nachází krásu v přírodních jevech a jemných detailech. Význam komorebi sahá také do sféry emocí a filozofie – odráží pomíjivost a neuchopitelnost okamžiků, které nelze snadno zachytit, ale mohou být hluboce vnímány a prožívány.

V kontextu filozofie komorebije důležitý koncept propojení s přírodou a jeho vliv na duševní zdraví. Představuje rovnováhu mezi přítomným okamžikem a estetikou přirozeného světa, což koresponduje s prvky mindfulness, které zdůrazňují vnímání okamžiku, aniž bychom se nechali unést myšlenkami na minulost či budoucnost.


Role komorebi v japonské terapii

V rámci japonských terapeutických přístupů, zejména těch, které jsou zaměřeny na duševní zdraví a well-being, je příroda vnímána jako zásadní prvek v léčebném procesu. Japonské zahrady, lesní procházky a vědomé vnímání okolní přírody jsou často používány jako nástroje k obnově duševní rovnováhy. Tyto praktiky jsou podobné konceptu šinrin-joku (lesní koupel), který zahrnuje vědomé pobývání v přírodě za účelem snížení stresu a úzkosti.

Komorebi může být vnímáno jako symbolika těchto terapeutických přístupů, protože světlo pronikající mezi třepotajícími se listy stromů reprezentuje jemnou a nenápadnou krásu života, kterou lze objevit jen v klidném soustředěném stavu mysli. V terapeutickém kontextu komorebi podporuje u pacientů vědomé vnímání přítomného okamžiku a soustředění se na jednoduché, ale hluboké vjemy, což napomáhá zvládání stresu a emocí. Japonské terapie, které využívají přirozené prostředí, zdůrazňují, že návrat k přírodním prvkům je klíčový pro harmonizaci duševní energie a zlepšení psychického zdraví.

Placená zóna

Michal Růžička

působí jako docent na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a dlouhodobě se věnuje psychoterapeutické práci v oblasti závislostí i v soukromé praxi. Ve své klinické i lektorské činnosti klade důraz na propojení evidence-based přístupů, zejména kognitivně-behaviorální terapie (včetně moderní „třetí vlny“), s mindfulness jako praktickým nástrojem pro práci se stresem, emocemi a seberegulací.