Jak dobře vyškolit psychoterapeuty?

Psychoterapie a psychologie se často zaměňují. Zatímco psychologie je vědní obor, který se studuje na vysoké škole a zkoumá fungování lidské psychiky, psychoterapie toto vědění – spolu s poznatky z příbuzných oborů jako filozofie, andragogika či teologie – využívá v praxi. Třetí obor – psychiatrie – přichází se svými postupy v případě vážných duševních poruch či onemocnění a doplňuje terapeutické přístupy o farmakologickou léčbu. Podstatou psychoterapeutické spolupráce je vztah mezi klientem a psychoterapeutem. Možná si však kladete otázku, jak se vlastně zájemci školí na to, aby se mohli stát psychoterapeuty? Co se v psychoterapeutických výcvicích učí? Je vůbec možné naučit se tvořit vztah? Není to prostě vrozená dovednost, kterou někdo má, a jiný ne? Tyto otázky si položili i výzkumníci z Universitätsklinikum Heidelberg a Universitätsklinikum Jena ve spolupráci s jednadvaceti německými výcvikovými instituty pod vedením M.Sc. Anny Berningové. Zabývají se tím, jestli lze vůbec mezilidské vztahy „naučit“, jakým způsobem to dělat nejefektivněji a následně jak dovednosti v oblasti mezilidských vztahů ovlivňují účinnost psychoterapie.

I přesto, že výzkum zatím probíhá, velmi nadějně působí využívání deliberativní praxe – tedy záměrného trénování mikrodovedností v kombinaci s využíváním zpětné vazby od klientů. Zdá se tedy, že „pouze“ didaktické učení teorie psychoterapeutických škol a získávání terapeutické sebezkušenosti, které je základním stavebním pilířem současných výcviků, v budoucnosti dozná změn. Ani Česko nezůstává s výzkumem pozadu. Na Masarykově univerzitě již od roku 2012 funguje Centrum pro výzkum psychoterapie, které významně přispělo k rozšiřování myšlenek deliberativní praxe a důležitosti zpětné vazby od klientů svým projektem Deepsy.