Psychoterapie mění své místo ve společnosti

Ještě donedávna byla psychoterapie v českém prostředí spojována především s ordinací psychiatra, klinického psychologa nebo psychoterapeuta pracujícího ve zdravotnickém zařízení. Mnoho lidí ji vnímalo jako službu určenou především těm, kteří již trpí duševní poruchou nebo závažnými psychickými obtížemi. Tento pohled odpovídal době, kdy se hlavní pozornost soustředila na diagnostiku a léčbu nemocí.

Jenže svět se mění. Mění se způsob, jakým přemýšlíme o duševním zdraví, o prevenci, o kvalitě života i o tom, kdy a proč má člověk vyhledat odbornou pomoc. A spolu s tím se mění i samotná psychoterapie.

Shodou okolností se právě v letošním roce setkávají dvě významné události. Evropská asociace pro psychoterapii (EAP) zveřejnila novou definici psychoterapie a česká legislativa od 1. července 2026 zavádí novou vázanou živnost Poradenská psychoterapie. Na první pohled jde o dvě nezávislé změny. Ve skutečnosti však společně ukazují stejným směrem – k psychoterapii jako samostatné odborné profesi, která má své místo nejen ve zdravotnictví, ale i v celé oblasti péče o duševní zdraví.

Od léčby nemocí k podpoře duševního zdraví

Dnes se stále více ukazuje, že péče o duševní zdraví nezačíná diagnózou duševní poruchy, ale mnohem dříve – lidé vyhledávají psychoterapii při rozvodu, ztrátě zaměstnání, rodičovských obtížích, partnerských krizích, dlouhodobém stresu, vyhoření nebo při hledání nové životní orientace. Ne proto, že jsou nemocní, ale proto, že chtějí obtížnou situaci zvládnout dřív, než se promění v nemoc.

Právě tento posun vystihuje nová evropská definice psychoterapie. Popisuje ji jako samostatnou, vědecky podloženou profesi a odbornou praxi v oblasti duševního zdraví. Jejím cílem není pouze zmírnění psychického utrpení, ale také rozvoj psychických zdrojů člověka, posilování jeho vztahových kompetencí a dlouhodobé zlepšování kvality života.

Psychoterapie tak přestává být jen reakcí na vzniklou poruchu. Stává se aktivní podporou zdravého fungování člověka.

Nová definice psychoterapie od Evropské asociace pro psychoterapii – „pracovní překlad“
Psychoterapie je samostatná, vědecky podložená profese a klinická praxe v oblasti duševního zdraví, zaměřená na zmírňování emočně-psychických, psychosomatických, vztahových a behaviorálních obtíží, včetně potíží dlouhodobých nebo vývojově podmíněných. Představuje dynamickou, celostní, vztahovou a procesně orientovanou formu léčby, založenou na terapeutickém spojenectví a vedenou cíli, hodnotami a sociálním kontextem jednotlivce. Psychoterapie usiluje nejen o snížení míry utrpení, ale i o posílení psychických zdrojů, podporu fungování osobnosti a zlepšení dlouhodobé kvality života. Zahrnuje psychodynamické, humanistické, systemické, kognitivně-behaviorální a integrativní směry a vyznačuje se hloubkou, šíří záběru a odbornou odpovědností při práci se složitými a dlouhodobými obtížemi. Jako profesní identita a praxe je vykonávána specificky vyškolenými psychoterapeuty, jejichž kompetence se formuje prostřednictvím specializovaného vzdělávání, supervidované klinické zkušenosti, trvalé sebereflektivní praxe a etické odpovědnosti.

Jedna psychoterapie, více prostředí

Nová evropská definice přináší ještě jednu důležitou změnu. Psychoterapie je podle ní klinickou praxí v oblasti duševního zdraví. Českého čtenáře může slovo „klinická“ snadno zmást, protože si ho automaticky spojí se zdravotnictvím nebo nemocnicí.

V evropském kontextu však znamená něco jiného. Označuje přímou odbornou práci s konkrétním člověkem a jeho obtížemi. Psychoterapie může probíhat v ambulanci, v soukromé pracovně, v sociální službě, ve škole, v krizovém centru nebo v komunitním zařízení. Odbornost neurčuje budova ani resort, ale kvalifikace terapeuta, supervize, etické standardy a kvalita jeho práce.

To je významný posun i pro českou debatu o psychoterapii. Ukazuje totiž, že psychoterapie není vlastnictvím jednoho resortu, ale samostatnou odbornou disciplínou péče o duševní zdraví.

Česká legislativa dohání evropský vývoj

Podobným směrem míří i novela živnostenského zákona, která od 1. července 2026 zavádí novou vázanou živnost Poskytování služeb v oblasti poradenské psychoterapie. Stát tak poprvé jasně říká, že psychoterapie není běžnou volnou živností, ale odbornou činností, jejíž výkon vyžaduje vysokoškolské vzdělání, dlouhodobý psychoterapeutický výcvik, odbornou praxi a další kvalifikační předpoklady. Pro klienty to znamená větší bezpečí a lepší orientaci. Pro psychoterapeuty pak jasnější profesní identitu a přiblížení českého prostředí evropským standardům.

Jedna profese, více cest pomoci
– společné evropské standardy
– společné požadavky na vzdělání a etiku
– společný cíl – podpora duševního zdraví
Rozdílné mohou být pouze prostředí, legislativní rámec a způsob financování.

Propojení místo kompetenčních sporů 

V posledních letech se často objevují debaty, zda je „skutečná“ psychoterapie pouze ta zdravotnická, nebo zda má své místo i psychoterapie poskytovaná mimo zdravotnictví.

Takto položená otázka je ale zavádějící.

Psychoterapie je jedna odborná disciplína. Lišit se mohou legislativní rámce, cílové skupiny nebo způsob financování, nikoli podstata psychoterapeutické práce. Zdravotnictví poskytuje péči lidem s indikovanými duševními poruchami a nemocemi. Psychoterapie mimo zdravotnictví pomáhá lidem zvládat životní krize, vztahové obtíže, dlouhodobý stres nebo náročné vývojové situace a současně představuje významnou formu prevence.

Tyto systémy nejsou konkurenty. Jsou propojenými nádobami.

Dobře fungující poradenská psychoterapie dokáže řadu lidí zachytit včas a zabránit rozvoji závažnějších obtíží. Stejně tak může zdravotnický systém po stabilizaci klienta navázat dlouhodobější psychoterapeutickou podporou mimo zdravotnictví.

Co bude následovat

Současné změny jsou významné. Jsou však teprve začátkem. Pokud chceme skutečně zvýšit dostupnost kvalitní psychoterapie, bude třeba pokračovat dalšími systémovými kroky. Prvním z nich je vytvoření nové nelékařské zdravotnické profese Psychoterapeut ve zdravotnictví a navazující atestované profese Klinický psychoterapeut. Takový model by jednoznačně zakotvil psychoterapii jako samostatnou a svébytnou odbornost ve zdravotnictví a umožnil by výrazně rozšířit kapacity psychoterapeutické péče hrazené ze zdravotního pojištění tím, že by otevřel cestu do zdravotnických služeb dalším kvalifikovaným psychoterapeutům. Stejně důležité je legislativní ukotvení psychosociální podpory a v rámci její definice i psychoterapie jako jedné z jejích podob v systému sociálních služeb. Psychoterapeutická práce zde již dnes probíhá, často však pod jinými názvy a bez odpovídajícího profesního uznání. Podobná situace existuje také ve školství. Rostoucí počet dětí, dospívajících i jejich rodin potřebuje odbornou psychoterapeutickou pomoc, která dnes není dostatečně systémově zakotvena.

Logickým vyústěním tohoto vývoje by mohl být samostatný zákon o psychologických a psychoterapeutických službách, který by vytvořil společný rámec pro kvalitu, etiku, celoživotní vzdělávání a ochranu klientů napříč všemi oblastmi poskytování péče.

Psychoterapie není jen léčba
Pomáhá lidem:
– zvládat náročné životní situace,
– rozvíjet psychickou odolnost,
– zlepšovat partnerské a rodinné vztahy,
– překonávat krize,
– předcházet rozvoji závažnějších psychických obtíží,
– posilovat dlouhodobou kvalitu života.

Nová kapitola

Psychoterapie nevznikla proto, aby léčila diagnózy. Vznikla proto, aby pomáhala lidem zvládat jejich život.

Nová evropská definice i české legislativní změny tuto původní myšlenku znovu připomínají. Přesouvají pozornost od hranic mezi resorty k potřebám člověka, od kompetenčních sporů ke spolupráci a od léčby nemoci k podpoře duševního zdraví. Možná právě v tom spočívá největší změna, kterou dnes psychoterapie prochází. Nejde jen o novou definici nebo nový paragraf zákona. Jde o proměnu společenského příběhu psychoterapie – z úzce vymezené zdravotnické služby v přirozenou součást moderní péče o člověka, jeho vztahy a kvalitu života.

Doprovodné obrazy v článku a celém čísle: Radka Folprechtová