Vplétat vlákna psychedelické zkušenosti do života

Čemu se teď věnuješ v Národním ústavu duševního zdraví?

Kromě tří studií, které už běží, momentálně zakládáme oddělení psychedelické terapie. Pracujeme s ketaminem – a snad brzy přibude i psilocybin – v klinickém kontextu. Míří tam hlavně pacienti s farmakorezistentní depresí, u níž nezabírají klasická antidepresiva ani terapie. Je potřeba zdůrazňovat, že to není všespásná léčba. Někomu můžou psychedelika výrazně pomoct, jiný může být zklamaný.

V čem je pro tebe práce s klienty, v níž figurují psychedelika, jiná?

Do této oblasti jsem přišla z dlouholeté psychoterapeutické praxe. To je poměrně osamělá práce – člověk je se svými klienty většinou sám. Tady naopak fungujeme jako tým. Přípravu, samotné sezení s látkou (dosing) i následnou integraci vedou dva terapeuti společně a nad případem bdí celý tým včetně psychiatra. Chvíli jsem si na to musela zvykat, ale dnes mi to dává velký smysl. 

Druhá věc je pro mě možná ještě podstatnější. Psychedelická práce ve mně vyvolává velkou pokoru. Jako terapeutka jsem zvyklá přemýšlet, ptát se, hledat souvislosti a společně s klientem někam směřovat. Tady ale mnohem víc zažívám, že vlastně nevím, co přesně se před člověkem otevře. Můžu vytvořit bezpečí, být připravená, mít své znalosti a zkušenosti – ale samotný obsah zkušenosti, která klientovi přijde, nemám pod kontrolou. A právě to mě na tom fascinuje. Je v tom něco velmi lidského a zároveň trochu zázračného.

Zároveň je pro mě důležité, že tento úžas není v rozporu s psychologií a medicínou. Naopak. Právě díky nim můžeme k psychedelické zkušenosti přistupovat bezpečně, zodpovědně a s respektem. Psychedelická terapie rozhodně neznamená „něco si vezmeme a uvidíme“. Příprava je stejně zásadní jako samotné podání látky a velkou část práce pak podle mě odvádíme až po něm.

Katarzyna (Kasia) Korda Jedzoková je psycholožka ve zdravotnictví, psychoterapeutka s výcvikem v kognitivně-behaviorální terapii, cestovatelka, učitelka mindfulness a máma tří dětí. Dlouhodobě se věnuje využití meditace mindfulness v individuální terapii i běžném životě. Současně vede skupinové tréninky této metody, provozuje soukromou psychoterapeutickou a poradenskou praxi, pracuje externě jako psychoterapeutka pro Domácí hospic 14 pomocníků v Semilech a pro psychedelickou kliniku Psyon v Praze. Lektoruje v psychoterapeutickém výcviku KBT a své zkušenosti a poznatky sdílí také prostřednictvím platformy Mindfullife.cz.

Jak příprava vypadá?

Přípravná sezení bývají dvě až tři. Poznáváme historii člověka, důležité okamžiky jeho života, mluvíme o tom, co od terapie očekává a kam by se chtěl posunout. Soustředíme se i na záměr. Nejde o to, aby člověk dostal látku a ta za něj něco vyřešila. Snažíme se kolem celé zkušenosti vytvořit prostředí, ve kterém už předem terapeuticky pracujeme. Látka pak může působit jako katalyzátor – může přinést nový pohled, silný emoční prožitek, pocit propojení nebo něco, k čemu by se člověk běžnou cestou dostával velmi obtížně. Ale pořád je to jen část mnohem širšího procesu.

A možná právě proto pro mě není nejdůležitější samotné sezení s látkou, ale to, co přijde potom. Integrace – tedy způsob, jak zážitek protkáme zpět do každodenního života. Ráda to přirovnávám k porodu. Mám tři děti a před prvním porodem mě fascinovalo, kolik pozornosti se věnuje samotnému porodu – kurzy, příprava, všechno směřuje k jednomu velkému dni. Jenže skutečná práce začíná až potom, když si člověk přinese miminko domů a musí se s úplně novou realitou postupně sžít. A podobné je to někdy i po psychedelické zkušenosti. Člověk si domů nepřinese miminko, ale třeba úplně nový vztah k sobě – a i ten potřebuje pravidelnou péči.

Psychedelická zkušenost může být velmi intenzivní. Člověk v ní může zahlédnout obrovské množství věcí najednou a zpočátku vůbec nemusí vědět, co s nimi. Klienti mi někdy řeknou: „To byl masakr, vůbec se to nedá popsat.“ A právě tehdy začíná moje práce. Společně ten prožitek pomalu rozplétáme, hledáme v něm vlákna, která mají význam, a zkoušíme je protkat zpátky do života.

Možná je tedy pro mě psychedelická terapie jiná právě v tom zvláštním spojení odbornosti a pokory. Potřebujete vědět hodně – a zároveň si uvědomovat, že některé věci prostě vědět nemůžete. A být u toho s člověkem, když se před ním něco hlubokého otevře, je pro mě pořád něco, vůči čemu cítím velký respekt, úžas a vděčnost.

Co zažíváš ty jako terapeutka?

Při sezení s látkou má terapeut především dobře držet prostor a ideálně nezasahovat, pokud to není potřeba. Klient má sluchátka a klapky na očích a prochází si vlastním vnitřním procesem – většina lidí leží v klidu, jen občas potřebuje vzít za ruku, uklidnit, dostat vodu nebo ujistit, že se v pořádku „z této cesty“ vrátí zpátky.