Aktivním sněním k lepšímu odpočinku

Jsme přitom zvyklí ke spánku přistupovat opačně, tedy jako k období minimální mozkové aktivity, díky čemuž může celé tělo optimálně odpočívat. Sny odehrávající se v REM fázi naopak mají souviset s dílčím probouzením. Aktuální analýza však nabídla poněkud jiný obraz. Čtyřiačtyřicet dobrovolníků spalo v laboratoři čtyři noci, během nichž docházelo jednak k měření mozkové aktivity, jednak k opakovanému buzení ze strany výzkumníků, kteří se probuzených lidí následně ptali, jak hluboce ještě před chvílí spali.

Nejhlubší fáze spánku přitom nastávaly hlavně po živých, výrazných snech. „Snění může měnit způsob, jak spící člověk interpretuje svou mozkovou aktivitu: čím více pohlcující sen prožívá, tím hlubší je spánek,“ vysvětlil neurovědec Giulio Bernardi z výzkumného týmu. Z výsledků se navíc zdá, že postupem hodin sice slábne fyziologická potřeba spánku, zato však narůstá podmanivost snů – jako by tělo vědělo, že delší spánek pro něj bude dobrý, a tak udržuje spícího v hlubokém spánku aspoň prostřednictvím snů. Ty tak nejspíš nejsou jen nahodilým vedlejším produktem odpočinku, nýbrž prostředkem k vyrovnávání fluktuací v mozkové aktivitě. Sny bychom tedy rozhodně neměli podceňovat!

Zdroj:

Michalak, A. et al. 2026. Immersive NREM2 dreaming preserves subjective sleep depth against declining sleep pressure. PLOS Biology, 24, 3, e3003683.