Preventivní síle Virtuálního pamětníku nevěřím

Tento projekt mne, řekněme, překvapil. Původně jsem se domníval, že na webových stránkách naleznu mapu, kde budou vyznačeny nebezpečné úseky, místa častých dopravních nehod apod. Nalezl jsem standardní mapu, po čase i ony zmiňované křížečky. Po rozkliknutí se objevil popis nehody, z něhož ovšem není jasné, kdo byl na vině, informace o možném nebezpečí na zmíněném úseku silnice žádné. Ze zpravodajství idnes.cz jsem zjistil, že jednatel firmy, která mapu provozuje, do toho „chce dostat emoce“. V mém případě se mu to podařilo. První křížek, který jsem rozklikl, obsahoval dojemně vylíčený popis dopravní nehody, dokonce s plným jménem obětí a jejich fotografií. To je dle mého názoru dvojsečné. Těm, kteří tam tento popis vložili, to sice může posloužit ke zlepšení adaptace na proběhnuvší událost, pro jiné blízké ovšem může být takový postup naopak zdrojem sekundární viktimizace, může je opakovaně traumatizovat. Ne každý bude nadšený zveřejněním jména, data a okolností smrti svého blízkého, natož pak s fotografií. Proto také příslušníci tří hlavních složek integrovaného záchranného systému (policisté, zdravotníci, hasiči) úzkostlivě dbají na to, aby informace, které zveřejňují, neobsahovaly osobní údaje a na fotografiích nebyly rozpoznatelné obličeje obětí, registrační značky vozidel apod. Druhý křížek obsahoval také plná jména obětí a následující popis nehody: „Střet automobilu s krávou.“ Tak přemýšlím, zda byl na vině řidič či kráva a také zda ta kráva přežila a stále ohrožuje bezpečnost silničního provozu či zda je tam těch krav víc a jak mám tedy jet, abych se s žádnou nestřetl. Opravdu nevím, jak tato informace pomůže k výchově řidičů. Ale emoce vzbudila… V podobném duchu se nesou i další křížky. Nabyl jsem dojmu, že se jedná o galerii chyb a omylů, nikoli o relevantní informace vedoucí ke zkvalitnění dopravy. Zatím (červenec 2008) na mapě existuje 48 křížků. Když vezmeme v úvahu počet nehod, tak v případě, že budou uvedeny všechny, nebude na té mapě nic jiného než křížky, což zapůsobí všelijak, jen ne výchovně. Dle mého názoru toto není cesta, jak zlepšit chování řidičů na silnicích. Denně v médiích zaznamenáváme informace o dopravních nehodách a úmrtích s nimi spojených, a žádný efekt to nemá. Denně vidíme nejrůznější utrpení jiných lidí i porušování dopravních předpisů. To první vede k určitému otupění, druhé naopak posiluje názor, že předpisy se dodržovat nemusejí. Ostatně, ve chvíli, kdy nám lidé, kteří by měli být příkladem pro společnost, předvádějí, že předpisy pro ně neplatí, těžko dojde k internalizaci této normy. Proto si dle mého názoru projekt Virtuálního pamětníku rozhodně nemůže dělat ambice na zlepšení chování řidičů a snížení nehodovosti.