Jak se bránit citovému vydírání rodičů?

Do svých 25 let jsem bydlel u rodičů. Po gymnáziu jsem studoval vysokou školu a jako pro rodilého Pražáka bylo samozřejmě nejjednodušší zůstat doma. S přítelkyní jsme se ale rozhodli, že z Prahy odejdeme. Už několik měsíců žijeme v západních Čechách, partnerka pracuje v Domě seniorů, já jako překladatel pracuji z domova. Problém ale je, že moje matka není schopna smířit se s tím, že nejsem poblíž, a několikrát denně mi esemeskuje, píše e-maily, chce vědět, co dělám, jak se máme. Připadám si jako sledovaný, unavuje mě to. Nechci vztahy s matkou zničit a nevím, jak se mám bránit. Martin V., Plzeň Český tisk přinesl na počátku roku 2009 zprávu z Rakouska o odsouzení takřka osmdesátileté matky k pokutě v přepočtu několika desítek tisíc korun za kyber stalking. Dlouhodobě a přes opakovaná vysvětlení zasílala synovi esemesky a e-maily. Dožadovala se především informací o tom, co dělá, jak žije, co plánuje, kde zrovna je apod. Výhrůžky byly, řekněme, uměřené a agrese v nich zaměřená především na sebe jako „na starou, nemocnou mámu“. Co do množství a zaměření projevů jde o stalking. Co do intenzity a manipulativní hodnoty o citové vydírání. Nemyslím, že byste se měl hned obrátit na soud, příklad uvádím jen pro ilustraci, abyste viděl, že v podobné situaci nemusíte zdaleka být sám. Chcete-li se začít matčině tlaku účinně bránit, prvním krokem by měla být asertivní rozvaha. Zde jsme sám sobě soudcem - zvažte, kolik snesete, a vymezte hranice, kdy je již třeba říci „ne“. Ignorujte možné výhrůžky a sliby typu „jednou po mně všechno zdědíš“. Chcete být vlídný, jak to jen jde, ale i nezávislý, nejste na prodej. Následuje jakýsi limit, rozhodnutí - vyřizování esemesek věnujete například čtvrt hodiny denně. V kontaktu s psychickým tyranem užíváme techniku konsekventů. Jde o velmi stručné projevy či sdělení, o nichž nediskutujeme, protože diskuse by byla zneužita. Vyhýbáme se řešením různých souvislostí. To znamená, že matce sdělíte například: Korespondenci mohu denně věnovat jen tolik a tolik času. Telefonovat budu jen 2x týdně. Řečené můžete opakovat formou přeskakující gramodesky a nepouštět se do diskuse na téma „nějaká ta minutka by se přece našla“. Projevte při tom empatii: „Vím, že mne máš ráda“, „rozumím tomu, že to myslíš dobře“. Snažte se najít přijatelný kompromis, pokud možno se vyhýbejte konfrontaci. A ještě závěrečná poznámka k citovému vydírání (byť se vůbec nemusí týkat konkrétně vaší matky): Nezastírejme si, že rodiče či prarodiče mohou mít někdy radost ve smyslu pocitu uspokojení z toho, že svého potomka týrají. Leckdy