Autismus a AS

Autismus Autismus je porucha vztahu k realitě, kterou podrobně popsal L. Kanner (1943); je typická stažením se do světa fantazie, sociální izolací; egocentrické, nerealistické myšlení, snění převládá nad vědomým vztahem k vnějšímu světu; člověk s autismem zřídka vyhledává oční kontakt s druhými, používá stereotypní gesta, tíhne k nepružným a nefunkčním rituálům a postupům; i malé změny v zaběhaných zvyklostech jej vyvedou z míry; může se objevit destruktivní chování včetně sebezraňování; nedostatky v komunikaci upoutají např. nesprávným používáním zájmen, opakováním frází; příčinou autismu je porucha centrální nervové soustavy, pravděpodobně neschopnost používat zrcadlové neurony, které pomáhají chápat projevy a pocity druhých lidí. Aspergerův syndrom Jde o vývojovou poruchu charakterizovanou vážnou a trvalou poruchou sociálních dovedností a vztahů, stereotypním chováním i omezenými zájmy bez výraznějšího jazykového poškození; postižený se může zařadit do běžného života, ovšem s oslabenými možnostmi sociálního a pracovního zařazení, pro oslabenou schopnost přepojovat se z jedné činnosti do druhé, měnit prostředí; dává přednost stejnosti a předpověditelnosti situací, až nutkavému užívání ustálených postupů a objektů zájmu; syndrom je někdy považován za lehčí formu autismu; stále znovu se objevují důkazy, že lidé s Aspergerovým syndromem mají IQ v rozmezí normálu až nadnormálu a mnozí vykazují nadprůměrné nadání a schopnosti.