Proč svět potřebuje blázny?

K psychoterapeutovi zamíříme, když nám není psychicky dobře, když máme problémy, se kterými si nevíme rady, a nebo když potřebujeme dát si život zase do pořádku. Psychoterapeutova práce pak spočívá v tom, že nám postupně pomáhá uvědomit si, co děláme špatně, napravit to a naučit se spokojeně žít. Dva provokující američtí intelektuálové, psycholog James Hillman a novinář Micha el Ventura, tento poklidný obraz psychoterapie ovšem rozbíjí na padrť -pokud terapie postupuje tímto způsobem, žene podle nich svět do záhuby.

Průměrnost je zlo

Známý americký psycholog James Hillman a o dvacet let mladší novinář Michael Ventura se počátkem devadesátých let sešli, aby spolu udělali rozhovor o tom, co je a co by měla být psychoterapie. Jejich rozhovor vyšel 1. července 1990 v LA Weekly a měl takový ohlas, že Hillman s Venturou nakonec ze svých rozhovorů a dopisů sestavili knihu: „Máme za sebou sto let psychoterapie, a svět je čím dál horší“ (1992, česky 2016) Jejím cílem je především otřást našimi přesvědčeními o tom, jak má psychoterapie vypadat. Boj na život a na smrt svádějí autoři především s přesvědčením, že psychoterapie by měla napravovat „nemocné“ lidi a navracet je uzdravené, „normální“ a fungující do společnosti.

Průměrnost a normalita jsou totiž pro Hillmana s Venturou téměř sprostá slova. To nejhorší, co podle nich může terapie udělat, je vzít pacienta a dostat z něj všechny patologie a originalitu (což je vlastně totéž).

Pokud je cílem terapeuta učinit pacienta co nejvíce bezproblémovým a spolupracujícím, zneužívá terapii jako uklidňující drogu - terapie je pro něj sedativum, kterým uspává pacientovo vnitřní já.

Tento přístup se skrývá i za potřebou terapeuta, aby pacientovi bylo dobře a příjemně, aby prožíval co nejmenší množství stresu a byl vyrovnaný. Pokud jde však o to, aby člověku bylo ve světě příjemně a poklidně domácky, zapomínáme podle Hillmana na jednu z nejdůležitějších myšlenek C. G. Junga - totiž že poznat sám sebe je nejděsivější věcí na světě. Nejen že to není lehké v terapeutickém procesu, ale ani výsledkem terapie by neměl být příjemný život.


Placená zóna

Zuzana Daňková