KNIŽNÍ BLÁZINEC

Onehdy jsem si zapomněl v autobuse pod sedačkou igelitku s knihami. Když jsem to po několika hodinách zjistil a zavolal na Dopravní podnik, taška se díkybohu našla. Dojatě jsem děkoval řidiči a radoval se, jací jsou lidé poctiví. „Ne, to je tím, že nečtou,“ usadil mě cynicky šofér. Doufám, že alespoň o učitelích to neplatí. A jak lze vůbec přilákat čtenáře ke čtení? V září se o to pokoušela kupř. akce Čtení ve vlaku doprovázená barnumskými billboardy s exhibicionistou v baloňáku. Ostatně, pokud vás ráno cestou do práce v příměstském vlaku přepadne jurodivý básník a začne vám předčítat verše ze své nové sbírky, nemá to k úchylkám příliš daleko. Podobně cirkusově vyhlížela i akce Šest nevinných, během níž šestice autorů psala za výlohou pražského knihkupectví Neoluxor na Národní třídě společný detektivní román. To bude asi dílo... Osobně dávám přednost akcím jiného druhu. Třeba literárním procházkám, které se konají v rámci projektu Praha město literatury. Během podzimu se můžete s průvodcem vydat např. po místech spjatých s Egonem Bondym. V říjnu se také koná Týden knihoven (5.-11. 10.), jehož součástí bude maraton čtení, udílení cen Knihovna roku či další doprovodné akce. Jemně nostalgický ozvuk má marketingová kampaň Velký knižní čtvrtek (15. 10.). A jaké že na nás čekají knižní novinky? Ironik Milan Kundera uvolnil k vydání svou dávnou divadelní hru ze školního prostředí. Začíná monologem tělocvikáře: „Bylo by velmi prospěšné, kdyby se učitelé mohli rozeznávat i v mimoškolním životě a byli i tu zavázáni k důstojnému chování. Mám návrh, abychom měli jednotnou čepici.“ Na její kšilt navrhuje nápis UČ, což lze chápat „jednak jako zkratku slova učitel, jednak však též jako imperativ: uč!“. Hra nese název Ptákovina. Román Američanky Shelly Kingové Okamžik všeho se odehrává převážně v antikvariátu, na jehož dveřích visí cedule: „Mobilní telefony jsou zlo a rozežerou vám mozek! Vypněte je a čtěte knihy!“ Nezdá se vám to inspirující?