Besídky v mateřské škole - ano, či ne?

Naše mateřská škola byla už v roce 1998 vřazena do sítě MŠ podporujících zdraví. Za tuto dobu jsme si zvykli pracovat v heterogenních třídách, změnit léty zaběhnuté způsoby práce, přístup k dětem.S dětmi pracuji již více než dvě desítky let. Je to doba dost dlouhá k tomu, abych poznala, že naše poslání je především v tom, aby se děti nejen dozvěděly a prožily si něco nového, ale aby se cítily a chovaly přirozeně,spokojeně, šťastně. Nyní již několik let pracuji v integrované třídě s patnácti dětmi převážně s logopedickou vadou. Velmi důležité je utvářet dětem klidné, nestresové prostředí.Jak se tedy připravujeme na oslavu svátků? Tzv. besídky s klasickým vystupováním dětí jsme dávno zavrhli. Rodiče jsou do MŠ zváni, ale ne proto, aby se jim předváděly děti jako"cvičené opičky", ale proto,abychom svátek oslavili společně. Práci si promýšlíme dlouhou dobu dopředu a děti se průběžně seznamují a učí tanečky, písně a básně. Mám takovou zkušenost, že děti si chtějí samy vybrat básničku, do ničeho je nenutím.K oslavě Svátku matek jsme loni společně vybrali datum 12.5. Celý týden před tímto datem jsme věnovali maminkám. Povídali jsme si o nich, děti vyráběly papírové krabičky, do kterých schovaly malá barevná srdíčka, vyrobilykytičku a z netradičního materiálu (gázy, sisalu) přáníčka. V pondělí dopoledne jsme s dětmi pekli linecké cukroví a po odpoledním klidu jsme ho spojovali marmeládou.V úterý dopoledne jsme chystali pohoštění. Děti samy připravovaly zeleninový salát, pomazánku na jednohubky, krájely rohlíky, mazaly, zdobily. Děti pracovaly s nadšením, protože to pro ně byla opravdová práce. Spikleneckymi povídaly, že doma nic neprozradily a těšily se na odpoledne, jak asi budou všichni překvapeni.Před třetí hodinou se maminky začaly scházet. Děti, které se rozhodly maminkám předvést, co se naučily, odešly do naší ložnice, kde už byly připraveny nažehlené dětské kroje. Děvčatům jsem na hlavu připnula věnečkyvyrobené ze žlutého krepového papíru, které byly k nerozeznání od pravých věnečků pletených z pampelišek. Děti zatancovaly několik lidových tanečků, které si doprovázely zpěvem a paní učitelka hrou na klavír (Maličká su, Tlučebubeníček, Modrají se pomněnečky, Šla Nanynka do zelí...).Po tomto úvodu si děti zašly pro své maminky, spolu s nimi se usadily pohodlně na koberce a společně jsme si zazpívali píseň Na tom pražském mostě. Kdo chtěl, přednesl své mamince báseň, kterou se naučil, ostatní zatímposlouchali. Atmosféra to byla dojemná. Někdo se tulil mamince na klíně, někdo se s ní držel za ruku, někdo seděl naproti ní a dívali se s láskou na sebe. Byl to nezapomenutelný pohled, zvláště, když děti daly své mamincesladkou pusu.Zazpívali jsme ještě dvě písně o maminkách a společně se naučili taneček Červený šátečku. Myslím, že se děti nebály a nestyděly, když cítily maminku vedle sebe. Ty pak byly právem hrdy, že mají tak šikovné a odvážné děti.Pro podtržení sváteční atmosféry jsem všem přítomným uvařila kávu, dětem čaj, všichni jsme si sedli k nazdobeným stolům a ochutnávali výrobky dětí. Chtěla bych zdůraznit, že děti jednotlivé tanečky a písničky uměly předema neučily se je na poslední chvíli. Jsou zvyklé, že během vystupování jsem nablízku, tančím s nimi, radím jim a vždy řeknu, co bude následovat. Stejným způsobem připravuji také posezení k jiným příležitostem.Při práci s malými dětmi je třeba vycházet především z přirozenosti a poskytnout dětem dostatek volnosti v pohybu i v rozhodování. Důležité také je práci promýšlet dopředu a ne na poslední chvíli. Tou nejkrásnější odměnou pakjsou rozzářené dětské oči!Děti potřebují dostatek volnosti v pohybu i v rozhodování.