Podzim v mateřské škole by jistě nebyl podzimem bez draků a dráčků, které s dětmi vyrábíme ze všeho možného i nemožného, ale samozřejmě ani bez pouštění draků. Stalo se tradicí organizovat pro děti a rodiče drakiády. Proč sinepřiznat že to, co dělají jiní po několikáté, jsme my naplánovali loni poprvé. Snad právě proto se nám povedlo vnést do této akce několik netradičních podnětů.Nejlepšími pomocníky při přípravě drakiády jsou vždy děti, které se tak úžasně nadchnou a tolik těší, jak ostatním ukážou svého draka, který lítá nejvýše, taťku, co vyrobil draka úplně sám, a malého brášku, co přijede smaminkou v kočárku a bude se jenom dívat. Nadšení dětí se přenese i na rodiče, a tak máme jistotu, že účast dětí a rodičů bude velká.Pak už potřebujeme jen pěkný, slunečný a hlavně větrný podzimní den, aby mohli draci lítat. Větřík se pěkně opíral do dráčků a ti se předháněli se svými kaskadérskými kousky před ostatními. Zatáčky, vruty a nebezpečné pádystřemhlav dolů připomínaly leteckou akrobacii. To se děti nasmály. Každý z účastníků leteckého dne draků byl označen naším logem - malým dráčkem přilepeným k bundě. Ještě druhý den se s ním děti ve školce chlubily.Závěr drakiády patřil odměňování. Rozdávaly se balíčky s bonbóny a omalovánky draka srolované do ruličky a přivázané mašličkou, aby neuletěly. A když se dopil i teplý čaj, odcházeli jsme všichni spokojeně domů.Ráno v mateřské škole jsme ještě plni dojmů dráčky s dětmi kreslili, předškoláci procvičovali grafické cviky ruky při naznačení letu dráčka na pracovním listě. Vojtíšek seděl smutně u stolečku a nepracoval. Nebyl nadrakiádě a draka prý nikdy nepouštěl. A co teď? Vojtu jsem pracovat nenutila, taťkovi jsem domluvila. Nikdy není pozdě něco napravit.

Placená zóna

Eva Gardošová