Škola jako místo setkávání

Každá konference je místem k setkávání, ke komunikaci. A každá má své motto. Nosnou myšlenkou konference Škola jako místo k setkávání, která se už po čtvrté konala pod záštitou katedry psychologie FF UK Praha, bylo úvodní slovo Václava Mertina: „Jak dosáhnout ve škole slušného chování? Ve chvíli, kdy není celý školský systém nastaven na slušnost, tak to jedna hodina etické výchovy, byť i dobře metodicky zpracované, nevytrhne! Slušnost dětí, učitelů a veřejnosti vůči škole je tou správnou cestou k výchovnému působení školy.“ Pozitivní psychologie může podle Aleny Slezáčkové z Psychologického ústavu FF MU Brno přispět k etické výchově ve škole. Pozitivní psychologie totiž zdůrazňuje nutnost rozpoznání svých předností, silných stránek osobnosti a vnitřního potenciálu. A to přispívá k úspěšnému výkonu dítěte, k jeho pocitu spokojenosti a smysluplnosti konání. Nejen pozitivní přístup k životu, ale i konfl ikt vede k osobnímu rozvoji. Iva Štětovská vidí konfl ikt jako emoční záležitost, protože to s námi něco dělá, ale vnímá i jeho věcnou stránku, tedy to, co se snažíme vyřešit. Rodič podle ní zná své dítě a je kompetentní k tomu, aby ho vychovával. Ale učitel zase zná svého žáka a je kompetentní k tomu, aby ho vzdělával. Efektivní zpětnou vazbou pro školy je podle Ilony Gillernové evaluace. Hodnotit klíčové kompetence a to jak vědomosti, tak dovednosti, záměrné i nahodilé působení, změny rodičovských stylů výchovy a oceňování edukačních stylů pedagogů, vede k rozvoji školy. Ve světle faktu, že současné výchovné řízení převážné většiny rodičů je slabé a neklade na dítě mnoho nároků a to málo, co požaduje, nekontroluje, očekávají děti od školy pravý opak. Autorka a hlavní pořadatelka konference Lenka Krejčová věnovala svůj příspěvek zamyšlení se nad tím, jak žáci při učení přemýšlejí. Jak důležité jsou pojmy, tzv. stavební kameny našeho myšlení. Věra Pokorná vidí v hlavě dítěte jakousi černou skříňku. Učitel neví, co se v dítěti děje, a odhaluje to tím, že se ptá. Dítě se tak naučí klást otázky a přemýšlet. Podle V. Pokorné není dobré zaměňovat pojmy myšlení a učení. Kompetence k učení je podle Hany Kasíkové komplexní konstrukt, a tedy platí okřídlené učit se… učit se učit se. Proto použila slova Carla Rogerse: „Opravdu vzdělaný člověk je ten, kdo se naučil, jak se učit a jak se změnit.“ Každá škola je místem setkávání, většinou dětí a dospělých. V tomto případě se jednalo o setkání dospělých, zástupců akademické obce, kteří na podkladě svých výzkumů poskytli zástupcům odborníků pracujících s dětmi podněty k zamyšlení. O závěrech svých výzkumů, jež mají potřebný přesah do praxe, komunikovali věcně, stručně, srozumitelně a s osobním vhledem, který dodával jejich myšlenkám lidský rozměr. V odpoledním programovém bloku se naopak pedagogové z praxe podělili o zajímavé zkušenosti s netradičními projekty ze svých škol. A bylo se čím chlubit. Český učitel je i přes nedostatečné finanční ohodnocení ze strany státu a chybějící ocenění z řad nepedagogické veřejnosti stále ochoten pracovat na vzdělání budoucích generací. Konference ukázala, co vše se ve školách daří a zaslouží si pozornost.