Měla babka aneb Učení hrou

Základ pro úspěšné celoživotní učení vzniká již v předškolním věku. Zkušenosti a prožitky z dětství mají vliv na pozdější období a následující učení. Jak to tedy zařídit tak, aby děti měly dostatek možností získat co nejkvalitnější přípravu na život? Na prvním místě a nejdůležitější je samozřejmě rodina. Dále se ale ke slovu dostává předškolní výchova, která tu rodinnou doplňuje a posiluje. Jednou z priorit předškolní výchovy je usnadňovat dítěti jeho další životní a vzdělávací cestu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení. Čas, který děti v mateřské škole prožijí, by jim měl přinášet radost a měla by to být příjemná zkušenost. Nejvhodnější by bylo, kdyby neměly ani nejmenší tušení o tom, že se zrovna učí, a ještě si to užívaly. Jednou z cest, která nás dovede k cíli, jsou metody jako prožitkové učení hrou, formy dramatické výchovy, situační učení. Ze zkušenosti vím, že největší motiv k učení se novým věcem vzniká právě při hře. Čím více děti hra baví, tím víc se při ní naučí. My jsme si s tří- až šestiletými dětmi zahráli na babku, co měla čtyři jabka. Plody podzimu Hlavním cílem integrovaného bloku je prostřednictvím situací a plánovaných činností vést děti k přizpůsobení svého chování skupině, ve které žijí, spolupracovat, respektovat se navzájem, aktivně přistupovat k problémům. Dále vnímat prostředí kolem sebe všemi smysly, sounáležitost s přírodním prostředím, změny v podzimní přírodě. Rozvíjet fantazii dětí v dramatických činnostech. Záměrem pedagoga je rozvoj jemné motoriky při modelování, vedení děti k tomu, aby samostatně dokázaly udělat kuličku z modelíny (malé děti). Dalšími záměry jsou správné držení tužky, rozvoj dětské fantazie při dramatických činnostech, rozvoj slovní zásoby, správné používání nůžek a smysl pro rytmus při hudebních činnostech. Očekávané výstupy integrovaného bloku: dítě ví, jak se drží tužka, umí vymodelovat kuličku z modelíny, vytleská jednoduchý rytmus – hra na ozvěnu. Předškoláci umějí používat nůžky při stříhání jednoduchých tvarů, menší děti vědí, jak používat nůžky. Děti umějí zazpívat písničku Měla babka. Vyzkouší si vyjádřit své pocity při dramatických hrách. Ztracený šátek První den děti objevily ztracený šátek. Kdopak ho asi ztratil? Co by to mohlo být, kdyby to nebyl šátek? Děti vymýšlení moc bavilo – šátek se může uvázat na krk, když někoho bolí, nebo sloužit jako ubrus, potítko, závoj pro princeznu, jako pelíšek pro kočku…, nápady jsem ani nestačila zapisovat. Nakonec jsme ale přišli na to, že šátek je jedné babičky. Bydlela v malém domečku uprostřed velké zahrádky. Sluchová hra – ležíme a představíme si velkou zahradu – co tam asi všechno může růst? Učitelka/babička, říká různé věci, a když děti uslyší rostlinu, která může růst na zahrádce, posadí se. Poslední jmenuje jablíčko. Cvičení s jablíčky – pomáháme babičce trhat jablíčka – protažení, pohybová hra Na jablíčka – v koši je pět jablek – pět kamarádů u sebe (jako pohybová hra Molekuly). Nakonec si zkusíme jablíčka vymodelovat, třeba uděláme té babičce z domečku radost. Druhý den jsme šátkem přičarovali včerejší příběh: „Čáry máry jablíčko, ať si tady babičko.“ Připomeneme si příběh o babičce a vrátíme se do domečku a na zahrádku. Povídáme si, jaké plody na zahradě mohou dozrát na podzim a co se s nimi může stát. Máme k dispozici obrázky. Babičce děti ukážou vymodelovaná jablíčka – spočítáme, kolik jich je. Cvičení – překážková dráha (přeskakování, chůze po lavičce, prolézání, slalom). Společně si zazpíváme u klavíru. Písničku Měla babka, čtyři jabka si vytleskáme, zazpíváme jako kočička, která bydlela s babičkou v domečku, jako pejsek hlídající dům, jako babička, když je smutná, nebo veselá. Průběžně zařadíme skupinovou práci: malé děti stříhají, malují temperou a lepí, velké z natrhaných papírů lepí koláž ve tvaru obrysu jablka a dovnitř kreslí podzimní obrázek. Vydáme se na vycházku do nedalekého lesa a pozorujeme změny v přírodě na podzim a stromy. Jak se mění příroda Třetí den jsme začali povídáním o tom, co jsme viděli v lese. Při cvičení si zahrajeme na stromy a dbáme při tom na správné držení těla. Stromy budou tématem i pro dramatizaci. Děti utvoří dvojice, jeden stojí za zády druhého a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou (strom), a to tak, že ho rozhýbe opatrně pomocí rukou a zároveň mu dělá záchranu. Dítě (strom) má zavřené oči a nechá sebou manipulovat. Na závěr si děti povědí své pocity. Ze stromů spadla jablíčka (připravená jablíčka v košíčku – různé druhy, jinak vypadají), babička je sesbírá – (učitelka v šátku) a společně s dětmi rozkrájí. Prohlížíme si s dětmi jablíčka a povídáme si o tom, že každé to jablíčko je jiné. Potom je i ochutnáme a zjistíme, že i jinak chutnají. A co děti ve školce? Také je každý jiný? Další dny pokračujeme ve společném hraní. Z jablíček se dá uvařit kompot, a kompot si také můžeme zahrát. Zopakujeme si písničku, povídáme si o tom, jak vypadá zahrádka na podzim. A nakonec si společně upečeme jablečný štrúdl. Celý týden jsme si užili spoustu legrace. Činnosti jsme začali povídáním či nějakou zábavnou hrou. Zapojil se ten, kdo měl chuť a náladu si s námi hrát. Moc nás s kolegyní potěšilo, že i když na počátku hry nás bylo třeba jen pár, v průběhu se většinou přidaly i ostatní děti. Kdo neměl odvahu přímo se zúčastnit (převážně to byly mladší děti), hru pozoroval, nebo si hrál tak, aby nerušil. Některé činnosti jsme na požádání dětí museli i několikrát opakovat.