Ad: Rozhovor se školními inspektorkami

Ráda bych se také podělila o svoji zkušenost s návštěvou České školní inspekce. Tento „zážitek“ je tři roky starý, ale ještě dnes je mi při vzpomínce na něj nedobře. Pracuji jako učitelka MŠ již 30 let, z toho 15 let na jednotřídní mateřské škole v malé vesnici. Podle mého názoru by se ČŠI měla zaměřit na povinnou dokumentaci školy tak, aby byla v souladu se zákony a nařízeními. Veškeré připomínky k tomuto jistě každá z nás přivítá. Bohužel, dostalo se nám „studené sprchy“ v podobě necitlivého vyjádření se k nábytku, hračkám, pomůckám a výzdobě třídy. Připadaly jsme si s kolegyní jako „sedláci“, kteří přece nemají ani ponětí, jakou úroveň mají školky ve městech. Věřte, paní inspektorky, že máme! Jenomže všechny do města nemůžeme, ba ani nechceme. Jsme pyšné na výsledky své práce v naší mateřské škole, máme spokojené děti, vstřícné rodiče i zřizovatele, který se nám snaží v mezích možností vyjít vstříc. Reakce inspektorek nás nejprve velmi zklamala a demotivovala. Naštěstí nám nechybí děti, které se do školky těší, a rodiče, kteří nás pochválí. To je pravý smysl a cíl naší práce. Takže parafrázuji poslední věty z příspěvku učitelky MŠ (Informatorium 3-8, září 2011): Paní inspektorky, trocha pokory a empatie nikoho nezabije. Pro nás učitelky je to alfa a omega naší práce. Pak snad bude i kritika a posléze pochvala motivující, a ne naopak.