Psychologie na talíři: Masopustní měsíc únor

V únoru se rok láme zřetelněji než o zimním slunovratu. Indiáni nazývali únor měsícem hladu, protože už se jim viditelně tenčily zásoby. Zato u nás ve střední a východní Evropě byl tento měsíc časem zabijaček. Co se snědlo, to se uložilo do zásob podkožního tuku a bylo jasné, že do jara se to už nějak překlepe. Po masopustním období následoval půst, který duchovně zdůvodnil nedostatek jídla. 

Meteorologicky se v únoru potkávají nejnižší teploty vzduchu i vody. Je to čas jako stvořený pro domácí rozjímání nebo čtení. Koncem února se ale ke slunci už derou rostliny, které mají v zemi cibulky, a tudíž mají v zásobě dostatek živin, aby mohly být venku jako první. Většina z nich k jídlu není, jsou v zahradách pro ozdobu. Ale je tady jeden botanický rod, který nám všechno vynahradí. Česnek, latinsky Allium, je v Česku zastoupen skoro dvaceti druhy. Mnohé z nich jsou chráněné, některé jsou kulinárně nepříliš zajímavé. Dva raší velmi časně – česnek viničný a česnek planý. Jsou si navzájem velmi podobné a také se oba podobají pažitce. Často jsou proto nazývány divoký šnytlík nebo divoká pažitka. Jejich chuť je přírodně ostrá a jarně očistná. Jsou to ideální byliny, s nimiž můžete ukončit zimní meditace a připravit se na rašení a pučení. 


Placená zóna