Šmejdi a obchod se zdravím

Slovo „psychosomatický“ oslavuje letos dvousté narozeniny. Poprvé jej použil v roce 1818 německý psychiatr Heinroth ve svém článku o poruchách spánku. Ani jej blíže nespecifikoval, užil jej jen jednou, ale přesto se uchytilo a žije. 

Psychosomatika a šarlatánství

Za těch dvě stě let získávalo nejrůznější náplň a snad nejznámější je ta, kterou ve třicátých létech minulého století dali Franz Alexander a Flanders Dunbarová, mimo jiné zakladatelé stále živého časopisu Psychosomatic Medicine. Z jejich období přežívá představa, že psychosomatické nemoci, kterých stanovili celkem sedm, jsou vyvolávány psychogenně. Tedy že jejich příčinou je psychologický konflikt. Někteří kolegové se této koncepce dosud drží, přestože dnešní náplň pojmu se značně posunula.

Dnešní pojetí psychosomatiky spočívá v biopsychosociálním přístupu, žádoucí je ale přidat i rozměr spirituální (to není „pánbíčkaření“, nýbrž otázky po smyslu života). Naše psychosomatická společnost požaduje, aby se – zejména při diagnostice a léčbě některých kategorií nemocí a poruch – braly v potaz stejně vážně jako faktory biologické, také faktory psychosociální. Ty mohou být totiž zdrojem stresu nebo chronických nezvládaných emočních reakcí. Pacienti tak mohou být překvapeni, že se jich lékař ptá na některé věci, které přesahují výčet obtíží a příznaků.

To, co předvedli v televizním dokumentu ČT Obchod se zdravím pracovníci a pracovnice zařízení zvaném AKTIP při „léčení“ pacientky, která je poctivě seznámila se svým stavem a nabídla jim i výsledky posledních vyšetření, jde za hranice nejhorší noční můry. Dominantní osobností tam byla žena vydávající se za vystudovanou psycholožku, která – stojí za to zhlédnout ty záběry – je velmi zdatná a schopná představitelka role patologické lhářky. Její fabulace o studiích na DAMU, kam si přibájila spolužáka, který se tam nikdy nevyskytoval, či účasti v české reprezentaci jsou pouhou hříčkou ve srovnání s přesvědčivým tvrzením, že její manžel vykadil rakovinu. Nemluvě o neexistenci vysokoškolského titulu.

Psycholožka Lenka Krutilová

Její sugesce směřující do sexuální traumatizace v dětství a nešťastného vztahu v manželství jsou ukázkou jemné manipulace, na kterou skočí dvě třetiny lidí zdravých lidí a mnohem víc těch, kteří jsou v tísni, obavách a zdravotních obtížích, kdy se lidé chytají všemožných nabídnutých řešení. Některé výkony byly, pravda, na ochotnické úrovni (například ten, kde nabízí konzultaci u kolegy, kterého „náhodou“ potkala na chodbě), ale celek byl velmi impresivní. Naprosto neztrácela glanc ani v trapných situacích, které by mnoho zdravotníků rozhodily. Například když se pacientka pídí po výsledcích vyšetření, na něž byla odeslána, nebo když si opatrně ověřuje její výroky. Změna DNA, kterou se naučila od osoby, jež to šlohla v CIA, představuje mentální zenit jejího výkonu. Je nutné to ocenit, protože herec, který bude studovat roli Gogolova Revizora, s tím má spoustu práce, zatímco ona to předvádí s dokonale přirozenou bravurou.