Umění učit se je bezesporu evoluční výhodou. Vždyť zejména díky němu se jako jednotlivci, ale i jako celá společnost můžeme neustále posouvat dopředu. Platí to samozřejmě i pro naše děti. Učení je přirozený proces, který se nevyhne nikomu.
Děti navíc učení milují. Už od narození pozorují svět, objevují, zkoumají, učí se stylem pokus–omyl a tak pořád a pořád dokola. Nikdy je to neomrzí. Nebo že by přece? Například čtyřleté dítě položí průměrně 26 otázek každou hodinu. Je zvídavé, neustále se na něco ptá, o něco se zajímá. Po nástupu do školy klesne frekvence dotazování na třetinu, tedy na cca 8 otázek za hodinu. S postupujícím věkem se děti přestávají ptát a zajímat takřka o cokoliv.
Jak je tato změna možná? Kam se ztrácí chuť učit se a poznávat? Bohužel touhu učit se a zkoumat lze velice snadno utlumit či zničit. Přispívají k tomu nevhodné styly učení nerespektující přirozenost a temperament dítěte, mluvení o učení jako o povinnosti, využívání nástrojů vnější motivace, biflování se zpaměti věcí, v nichž dítě nevidí smysl a nezná jejich souvislosti.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.