U nás, nebo u vás?

Představa ideálně strávených vánočních svátků je dost jasná a všeobecně přijímaná (až na tiché rebely, kteří tráví Štědrý den sledováním Simpsonů a pojídáním utopenců). V klidu a příjemném očekávání se sejde celá rodina, všichni si potřesou pravicemi a svorně konzumují kapra a bramborový salát. Možná přijde nějaká ta vtipná vsuvka v podobě jízdy na pohotovost s rybí kůstkou v krku. Aspoň je na co vzpomínat.

Jako úniková hra

Ano, takové rodiny existují. Pak je tu ale spousta rodin, které to o Vánocích mají o dost jinak, a rybí kůstka je ve srovnání s tím, co se odehrává za manévry, jen legrace. Někde je zvykem trávit Štědrý den v širší rodině. Co ale dělat, když si oba prarodičovské páry nárokují čas dětí a vnoučat ve stejnou dobu? Babo, raď…

Třeba Maškovi. Jana s Petrem mají dvě malé děti školkového věku a kočku. S vlastními rodiči vycházejí docela prima. Jen o Vánocích bývá doma napětí. Oba páry prarodičů by si totiž přály vidět rozzářené dětské oči pod stromečkem. Jenže jak to zařídit, když chtějí být na Štědrý den doma, jeden z dědečků má alergii na kočky a navíc se navzájem zase tolik nemusí? Jana by ráda vyhověla všem, ale to se nedá zvládnout: „Moji i Petrovi rodiče jsou fajn lidé, jen se vzájemně moc nemusí. Každá rodina má úplně odlišnou představu o průběhu Štědrého dne, jedni se neobejdou bez mlsání cukroví, vaječného likéru, sledování pohádek v televizi a odpolední procházky před večeří. Druzí dodržují tradice, přes den se postí a večer jdou do kostela na půlnoční. Než se narodily děti, nebyl to moc velký problém. Jeden rok jsme byli u jedněch rodičů, druhý rok u druhých. S dětmi už to ale nejde, chtěli bychom trávit ,vlastní verzi‘ Vánoc. Takže zatím zkoušíme, jak na to.“ 

A co teprve rozvedené rodiny... Obvykle do toho navíc zasahují dohody o tom, kdy a kde mají děti z rozvedených vztahů o vánočních prázdninách být. Když se k tomu přidají ještě nějaké další okolnosti, třeba to, že jeden z prarodičů žije sám, anebo má třeba sklon ovládat dění v rodině a strhávat na sebe pozornost, jsou svátky ne radostnou oslavou, ale tvrdým logistickým oříškem.

Jak se nezbláznit?
- Zachovejte klid, jak jen to půjde. Ať se stane cokoliv, i tyto Vánoce s velkou pravděpodobností přežijete. Někdy na přelomu ledna a února už se vzpamatujete a útrapy budou zapomenuty.
- S plánováním začněte co nejdříve, třeba už ve chvíli, kdy se v obchodech objeví první vánoční zboží. To bývá někdy na přelomu září a října, takže budete mít dost času na vyjednávání.
- Při svých úvahách se snažte držet při zemi. Hrozí nám totiž vzpomínkový optimismus – s dostatečně dlouhým časovým odstupem máme tendenci si své předchozí zkušenosti trochu přikrášlovat.
- Při plánování průběhu vánočních svátků nemilosrdně započítávejte čas navíc. Stejně je možné, že budete ve skluzu, ale vyhnete se nervovému kolapsu, když vám auto odmítne nastartovat nebo se někde zapovídáte déle.
- Máte-li odlišné představy o trávení Vánoc, klidně nechte členy rodiny, ať napíší svá přání na lístečky. Ty potom rozložte po stole a snažte se z nich poskládat něco smysluplného. Nelze vyhovět úplně ve všem, ale když uvidíte přání před sebou, bude se vám o nich uvažovat snáz.
- Jste-li krátce po rozvodu a v rodině jsou malé děti, nenechávejte v dobré víře rozhodovat děti o tom, kde a s kým chtějí být na Štědrý den. Dětem to nepřísluší, neměla by na nich ležet taková zodpovědnost. Rozhodovat se mezi jedním a druhým rodičem (nebo mezi prarodiči z obou stran) je těžké a bolestné.
- Nezapomínejte si pořád znovu uvědomovat, „pro koho“ Vánoce vlastě slavíte. Chcete je slavit jako rodina? Nebo je slavíte „pro děti“? Nebo je prioritou potěšit babičku? Někdy si totiž ani neuvědomujeme, že zapomínáme na vlastní potřeby a potřeby svých nejbližších, jen abychom vyhověli ostatním. To je past.

Barbora s Milanem mají koncem roku o dost víc starostí, než by bylo zdrávo. Jejich situace je komplikovaná tím, že jsou oba rozvedení a z bývalých vztahů mají několik dětí, a k tomu přibylo nedávno další, společné dítě: „Naše situace je tak komplikovaná, že nám společné Vánoce připadaly jako hodně těžká úniková hra. Když se nám narodilo společné dítě a přejíždění mezi příbuznými už bylo opravdu neúnosné, pojali jsme to jako manažerský úkol. Teď plánujeme s chladnou hlavou dopředu, předem si napíšeme, kdo a kde chce koho navštívit nebo pozvat. Hned v téhle fázi do seznamu přidáme položku ,klid a nicnedělání‘. To je možná ta nejdůležitější položka vůbec.  Druhý den si nalijeme sklenku vína a některé body proškrtáme. Potom zjistíme, jak si to představují ostatní (babičky, tety, bývalí partneři). Něco je dáno písemně rozhodnutím soudu, o to je to jednodušší. V dalším kroku si nakreslíme časovou osu a zapíšeme, co jsme si naplánovali. Nakonec přidáme časovou rezervu na přesuny, seznam ještě trochu pokrátíme a… už se jen modlíme, aby to vyšlo.“

Uděláme to pro děti

Pro rodiče, kteří se rozešli teprve nedávno, může být Štědrý den o to náročnější, že se zatím nezaběhl nový model „fungování“ rodiny. Někdy cítí povinnost kvůli dětem (ještě jednou) slavit společně. Asi si umíme živě představit, v jaké atmosféře bude večer probíhat. Uprostřed nezpracovaných zranění a konfliktu, který hrozí odněkud vybublat, se dva lidé ze všech sil snaží tvářit, že je všechno v nejlepším pořádku. Děti to stejně neoklame, pro rodiče je to druh sebetýrání. A navíc to dětem pravděpodobně dost ztíží situaci, protože mohou znovu začít doufat, že se k sobě rodiče vrátí:

„První Vánoce po rozchodu byly o hledání, jak dál. S manželkou jsme se rozešli v srpnu a já se odstěhoval k nové přítelkyni. Přesto jsme se dohodli, že ještě letos kvůli dětem strávíme Štědrý večer společně. Moje partnerka tedy odjela ke svým rodičům, já odešel strávit večer s dětmi. Byla to katastrofa. Byli jsme k sobě křečovitě zdvořilí, ale každou chvilku jsme narazili na ,zakázané území‘, které se týkalo důvodu našeho rozchodu. Manželka měla pořád na krajíčku, děti moc nestály o dárky, jen se ptaly, jestli bude táta už zase bydlet s nimi doma. Do toho přišli na návštěvu tchán s tchyní, vzali si mě stranou a domlouvali mi, abychom to spolu ještě jednou zkusili. A moje partnerka psala jednu sms za druhou, jak je jí smutno. Příští rok už to uděláme jinak, tím jsem si jistý. Děti budou slavit s matkou a následující den je vyzvednu já a oslavíme to spolu.“

I když děláme pro děti to nejlepší, občas je lepším řešením dělat toho méně. Někdy zapomínáme, že i děti potřebují trochu času pro sebe. Klid na hraní, čas na „těšení se na dárky“ a koukání na pohádku. Ve snaze potěšit co nejvíc všechny příbuzné mohou děti sklouznout do nezáviděníhodné role nedostatkového zboží, o které je příliš velký zájem, tak jako se to stalo v dětství Monice:

„Jsem z rozvedené rodiny. Oba rodiče si našli další partnery a pořídili si další děti, moje nevlastní sourozence. Žila jsem s mámou a jejím druhým manželem a nevlastním bratrem, ale ani tenhle vztah nevydržel a nevlastní táta odešel. Zůstala jsem tak s mámou a bratrem, nevlastní sourozence z nového tátova manželství jsem vídala jednou za čtrnáct dní. Aby to bylo ještě zamotanější, i matčini rodiče se tou dobou rozešli a žili každý sám a v jiném městě. Já jsem jako dítě musela trávit svátky pod čtyřmi až pěti vánočními stromečky, se čtyřmi rodinami, všude být milá a nadšená a tvářit se, že jsem šťastná. Na jedné oslavě jsem byla jen s mámou a babičkou, na druhé s dědou a s mámou, někde byl můj bratr z mámina druhého vztahu, jinde jsem byla jen já, protože on byl se svým otcem. U otce se slavilo s dalšími nevlastními sourozenci, ale potom se část rodiny rozdělila, jeho žena chtěla být se svými rodiči, já jsem si u nich ale připadala tak nějak navíc. Zpětně viděno bych raději dostala míň dárků, snědla míň kaprů, oslavila jen jeden Štědrý den a potom si v klidu hrála nebo četla nové knížky. Tohle byl naprostý chaos.“

Žádná rodina není stejná. Každá má svou vlastní dynamiku a univerzální návody existují jen na stránkách časopisů pro ženy. Přesto v boxu nahoře shrnujeme pár osvědčených tipů, které možná pomohou zbavit se o Vánocích trochy stresu.