Chci mít oba

Paní Svatce je třicet pět let, je vdaná, bezdětná. Je to žena, která se snaží být upřímná a pravdomluvná. Zároveň ale šest let udržovala dva paralelní vztahy (s manželem a milencem). Výsledný tlak neunesla a sama se rozhodla pro léčbu na našem oddělení. Byla vedena pod diagnózou F432 – Poruchy přizpůsobení.


Svatka musela být mnohokrát neupřímná a vymýšlet si pro své partnery různé výmluvy, což se neslučovalo s jejím vnitřním přesvědčením a nastavením. Soustavně žila v psychickém napětí: „Točí se mi hlava, bolí mě žaludek, neustále se bojím, neustále něco kontroluji (mobil, čas, svá slova).“ V poslední době hodně spala – nebo spíš utíkala do spánku, protože v něm nemusela nic řešit ani myslet na své obtíže. Svou situaci se snažila řešit již dříve v rámci psychoterapie, ale měla pocit, že se nikam neposunula, a svou situaci vnímala jako bezvýchodnou. „Moje lži mi berou svobodu, sebeúctu, tvář, identitu, hodnoty i samotnou radost z bytí.“


Já jsem věrná…


Pacientka byla menší, štíhlé postavy. Chodila vkusně upravená, navenek působila křehce a zároveň utrápeně. Po celou dobu pobytu bylo její ladění pokleslé, s nevýraznou tenzí. Dominovaly autoakuzace a pocity viny. Pacientka byla sociálně velmi zdatná, kontakt navázala spontánně. Sama vyrůstala v úplné rodině. Manželství rodičů popsala jako harmonické. Její dětství i dospívání bylo podle jejích slov naplněno láskou, radostí i bezpečím. Starší sestru vnímala jako své druhé, lepší já. Vystudovala víceleté gymnázium a následně vysokou školu. Vztahy v kolektivu měla dobré. V dětství i dospívání měla vždy blízkou kamarádku. V zaměstnání neměla žádné problémy.


S manželem prožívali prvních pět let podle jejího sdělení nádherný, vyrovnaný milostný vztah. Byla přesvědčena, že potkala muže na celý život. Do jejich vztahu časem začala výrazně zasahovat Zdeňkova maminka – velmi dominantní žena, která chtěla, aby se vše (včetně jejich vztahu) řídilo podle ní. Jejich partnerství se zásadně narušilo, když se zamilovala do tehdy ženatého kolegy z práce – Slováka Jana (ten se pak nezávisle na jejich vztahu rozvedl). A od té doby – již šest let – žije paralelně s oběma muži. Během této doby byla i devět měsíců od manžela odloučena a žila s Janem na Slovensku. Ve vztahu s Janem na dálku zažívala iluzi úžasného souznění. Ale když spolu začali žít, byla realita jiná: „Žili jsme spolu devět měsíců na Slovensku a vůbec nám to neklapalo.“ Nakonec poprosila manžela o odpuštění a vrátila se zpět. Společně začali stavět vysněný dům. I nadále však udržovala vztah s Janem.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Romana Suchá