Jak si kritikou nezničit vztah

Každému někdy na partnerově chování něco vadí. Dusit to v sobě není řešení. Jenže jak říct, co potřebujeme a nepodrývat přitom základy partnerského vztahu?

Musím přece narovinu říct, co mi vadí, jinak se nic nemůže změnit! Tak nějak zní jasný argument pro to, že kritizovat a takzvaně „vyříkávat si věci“ je ve vztahu naprosto nezbytné. A je to argument zcela na místě, protože tam, kde se o problémech nemluví a kde se nepříjemnosti vesele zametají pod koberec, se nedaří komunikaci ani zdravým vztahům. Nicméně psychologové mají námitky: Nic prý nezničí vztah tak rychle a do základů jako právě kritizování partnera. 

Kdo má rád kritiku…

Nikdo nemá rád, když ho někdo kritizuje. Ruku na srdce, až na ty nejosvícenější z nás kritiku často nenávidíme. I když se tváříme sebekonstruktivněji a snažíme se být otevření slovům toho druhého, když je kritiky příliš, není nám v té situaci vůbec příjemně. A i když se nás protějšek bude snažit kritizovat s úsměvem, jemně a nenápadně, stejně kritiku odhalíme na první pohled. Kritika, a ta nevybíravá především, nevede nikdy ke změně. Zatvrdíme se, zapřeme se, naštveme se a postavíme se do opozice.

Takže jak na to? Podle psychologů lidé sice nesnáší, když mají někoho poslouchat, ale rádi spolupracují, mají-li možnost. Kdo cítí, že není zahnaný do úzkých, je vstřícnější. Kritiku prý docela skousneme ve fázi čerstvé zamilovanosti, protože v tu dobu ještě jaksi předpokládáme, že se nemusíme na všem shodnout, a jsme více ochotni na sobě něco poupravit. Později už kritiku snášíme daleko méně vstřícně, a nakonec nás už jen nepokrytě odpuzuje a štve.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Psychologie dnes nebo v online archivu.

Kateřina Rodná

Mgr. Kateřina Rodná (1974) je psycholožka a psychoterapeutka, věnuje se individuální a rodinné terapii a poradenství. www.dobryzivot.com