7 tipů, jak naučit děti zase číst knihy

Bylo by naivní myslet si, že u dnešních dětí se láska ke knihám dostaví tak nějak automaticky. V době, kdy jsou obklopeny spoustou lákavých technických vymožeností, jako jsou tablety, notebooky či televize, u nichž se nemusí nijak namáhat, jen pasivně sledovat, co se děje na obrazovce, je hodně nepravděpodobné, že budou mít nutkání samy sáhnout po knize a číst… 

„Je jen na nás, na rodičích, abychom s budováním vztahu ke knížkám začali u dětí už v nejmladším věku, klidně dřív, než začnou chodit,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je sama čtyřnásobnou maminkou. 

Jako první přijdou nejspíš na řadu omyvatelné obrázkové knížky, pak leporela, z nichž můžeme batolatům předčítat krátké veršíky, předškoláci už ocení celé pohádky. S prvňáky pak můžeme zavést pravidelné společné předčítání. 

„Čtení knih je pro děti z mnoha důvodů nenahraditelné. Kromě toho, že jim pomáhá rozvíjet slovní zásobu, prohlubovat paměť, snadněji se vyjadřovat i učit se gramatiku, má velký význam i pro dětskou fantazii. Dítě si při čtení příběhů představuje děj i jednotlivé postavy a jeho obrazotvornost se významně rozšiřuje. Ovšem společné čtení knih má i sociální význam, protože představuje další nenápadný způsob, jak prohlubovat vazby a pevné vztahy v rodině, které jsou pro děti tak důležité,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová a přidává sedm zajímavých tipů, které se osvědčily jí samotné, nebo jejím kamarádkám a mají společný cíl – naučit děti lásce ke knihám a ke čtení.

1. Hezky v pohodlí

Sedět při čtení na tvrdé židli nevydrží dlouho ani dospělý, natož malé dítě. S knížkou je nejlepší vlézt si třeba na gauč (nebo na pec, máme-li to štěstí) a pohodlně se uvelebit.

2. Teď zas ty! 

Nenechte děti, aby musely číst nahlas samy. Spravedlivě se s nimi střídejte, jen tak je bude společné čtení bavit. Zábavné je vyhlásit střídání předčítajících vždy po stránkách. Pokud je kniha ilustrovaná, děti hned počítají, na koho kolik stránek vyjde, a mají radost, když vyjde skóre v jejich prospěch.

3. Dvojitá radost 

Ještě lepšího účinku dosáhnete, vyberete-li knížku, která byla zfilmována. Po přečtení knihy si tak děti mohou u filmu zopakovat, co je zaujalo, a třeba upozornit na rozdíly mezi psanou a filmovou verzí příběhu, kterých si samy všimly.

4. Kolik „kilometrů“ jsme učetli?

Děti rády počítají, kolik toho učetly. Každá kniha má určitý počet stránek, a toto číslo znamená množství kilometrů. Stačí najít nějakou starou mapu a nechat děti, aby do ní zakreslovaly „učtené“ kilometry. Za jak dlouho dojedou do Krkonoš, nebo třeba do Austrálie?

5. I láska ke knihám prochází žaludkem

Knižní kuchařky jsou velmi vděčné téma ke čtení. Děti si můžou podle obrázků vybírat ty nejzajímavější recepty, nahlas je předčítat a vybrané dobroty pak dojít s maminkou společně nakoupit a následně je upéct či uvařit. Anebo můžou jídlo jen namalovat. 

6. Originální čtenářský deník

Zajděte s dítětem do papírnictví a nechte ho vybrat si krásný sešit, notes nebo záznamník, ideálně s tvrdými deskami. Do něj si pak může zapisovat názvy přečtených knih, spolu se stručným obsahem nebo obrázky hlavních hrdinů (předškolákům budeme zpočátku tvořit zápisy sami). Z druhé strany si dítě může pro pořádek zapisovat, které knihy komu půjčilo, a kdo si naopak jaké knihy vypůjčil od něj.

7. To je ona!

Dopřejte malému čtenáři pocit důležitosti a vezměte ho do knihkupectví. Nechte ho, ať si sám vybere knihu, která ho nejvíce zaujme. Uvidíte, že jeho vztah k takové knize bude velmi osobní. Určitě ale vyberte malé knihkupectví, kde budou maximálně 2–3 regály knih určených pro malé čtenáře. Většího množství knih by se mohlo dítě spíš vylekat – cítilo by se mezi nimi ztracené… I tak počítejte raději s delším časovým úsekem – je těžké vybrat si jen jednu knihu.