Ženy, které milují vrahy

Obdiv k sériovým vrahům se projevuje různými způsoby. Mediálně známí zločinci mívají své obdivovatelky, svůj fanklub žen, které jim píší do vězení, jsou přesvědčené o jejich nevině, případně bojují za očištění jejich jména. A nejen to. Na sociální síti TikTok se objevil morbidní trend: stovky dívek a mladých žen se stylizují do podoby některých známých sériových vrahů, jako je jeden z nejhorších zločinců všech dob, Ted Bundy. Anebo se dokonce líčí jako jejich oběti, přehrávají roli žen, které byly znásilněné a zmasakrované. Ve své fantazii se oblékají a připravují na fiktivní schůzku s brutálním vrahem, která má skončit jejich smrtí. Jedna dívka se dokonce vžila do role vnučky Teda Bundyho.

Co se za takovou prazvláštní fascinací extrémními zločinci skrývá? A kdo jsou tyto ženy? Protože jsou to, genderová vyváženost sem, genderová vyváženost tam – obvykle právě ženy, které adorují extrémně brutální, nebezpečné muže. Navenek je nic moc nespojuje. Najdou se mezi nimi ženy z chudých poměrů, z okraje společnosti, ženy bez vzdělání, matky v domácnosti, středostavovské úřednice i vysoce vzdělané novinářky, lékařky či advokátky.

Tyto násilím fascinované ženy mají přes všechny odlišnosti některé rysy společné. Jejich dětství se často odehrálo podle podobného scénáře. Měly nebezpečného, násilnického otce, často alkoholika, který týral a zneužíval jejich matku, případně ničil celou rodinu. Matka těchto žen byla často slabá, submisivní, „typická oběť“. Tyhle ženy zpravidla velmi rychle odešly z domova a ve snaze uniknout z tíživých poměrů se vrhly do manželství, ve kterém si zopakovaly rodinné drama. Byla týrané, bité, znásilňované svým manželem. Když z domácího pekla unikly, byly zlomené a bály se vztahů – dokud nepotkaly „svého“ vraha.

Syndrom pomahače

Některé ženy v šarmantním odsouzeném muži zřejmě vidí malého chlapce, nevinně trpícího za něco, co nespáchal, nespravedlivě vydaného napospas krutému světu. Třeba Polly Nelsonová, obhájkyně Teda Bundyho, podle svých slov cítila jeho nejistotu, a to v ní vyvolalo ochranářské city. Ty zmizely až ve chvíli, kdy se z něj vyklubal vyžadující narcis. Vzpomíná na to, jak při svém setkání s ním hledala známku toho, že má před sebou vraha. „Toho nebezpečného muže nebylo možné zaslechnout ani zahlédnout,“ říká. „Nebylo to tím, že by z něj vyzařoval šarm. Byl příliš zjevně neupřímný, než aby byl doopravdy atraktivní. Nebylo to proto, že by byl takový ďábelský génius, který by vás obelstil – věřte mi, nebyl tak chytrý.“

Ženy se, vedeny touhou pomoci nespravedlivě odsouzenému muži, obětují ve snaze domoci se obnovení soudu nebo propuštění. Vcítí se do role milující, obětavé partnerky a bojují svému vyvolenému věrně po boku. Takové poblouznění ale funguje, pouze dokud je muž za mřížemi. Propustí-li ho, protože si odpykal trest, na vzduchu mimo vězeňskou celu city rychle korodují. Zkušenost s tím měla třeba německá televizní reportérka Gerda Boernerová, která si ve vězení vzala o deset let mladšího Markuse Freytaga, odsouzeného za loupežnou vraždu. Jakmile ho propustili, ostře sledované manželství okamžitě ztroskotalo. Krátce nato se rozvedli.