Léčivá síla hudby u dětí

Má nás přimět k delšímu nákupu, uklidnit nebo zkrátit dlouhou chvíli. Hudba má ale mnohem větší moc. Může nejen zlepšit náladu, ale dokáže i léčit, pomáhat od bolesti nebo nás naučit lépe vycházet s druhými lidmi. Jakou ještě má hudba moc a lze ji využít i u malých dětí?

Vliv hudby na člověka 

Léčba hudbou neboli muzikoterapie může být nápomocná při mnoha potížích – od migrén, depresí až po poruchy učení či autismus. Poslech (vhodné) hudby působí na naše tělo uklidňujícím způsobem, snižuje hladinu stresových hormonů (čímž může posilovat imunitu), uvolňuje napětí, pomáhá překonat strach či úzkost a také působí na pocity sounáležitosti. To vše je možné využít i v kolektivu malých dětí, obzvlášť v případě, že je potřeba stmelit skupinu, pomoct dětem překonat úzkost z odloučení od rodičů či uklidnit některé divočejší dětské dušičky.

Emoce je třeba odžít

Hudba také úzce souvisí s prožíváním emocí. Cítíme-li smutek, rádi posloucháme smutné písničky, které nás v něm podpoří. Někdo může říct, že je to dobrovolné utápění ve smutku, jenže ten je někdy potřeba prostě odžít, aby zmizel. A v tom může být hudba velmi nápomocná. Stejně tak nás může hudba nabudit k akci či (jak dokázali v jednom psychologickém experimentu) je možné vyvolat pozitivní emoce, které zvýší naši ochotu pomoct druhým lidem. Na druhou stranu agresivní hudba může (obzvlášť u dětí) způsobit menší soustředěnost a snížit prosociální chování.

Odkdy děti vnímají zvuky

Podle psychologů Langmeiera a Krejčířové jsou děti ve 35. týdnu těhotenství schopny rozpoznat od sebe jednoduché slabiky, například „bibi“ a „baba“. Okolo 6. měsíce je dítě schopno rozeznat hlasy lidí od jiných zvuků a ke konci těhotenství zřejmě rozpozná i hlas matky s jeho emocionálními rozdíly od ostatních hlasů. I proto by měly maminky svým dětem už od narození zpívat a nenechat se zastoupit nahranou hudbou, protože dítě hlas matky pozná a je tudíž klidnější. Navíc se uklidní i maminka, díky pravidelnému dýchání během zpěvu. Okamžikem radosti pak je, když dítě samo začne tvořit hudbu, ať už hlasem, dupáním, tleskáním či bušením do předmětů.

Muzikoterapie a hudební pedagogika

Tyto dvě disciplíny se v mnohém prolínají. Nejzásadnější rozdíl je zřejmě v cíli daného oboru. Hudební pedagogika se snaží v dětech rozvíjet hudební vlohy, na rozdíl od muzikoterapie, kde hudební vlohy v podstatě nehrají žádnou roli, protože do muzikoterapie se může zapojit každý, kdo jen trochu chce. A když děti mohou dělat rámus, tak většinou opravdu chtějí. Cílem muzikoterapie je pomáhat hudbou zvýšit pocit sebehodnoty, podnítit ke komunikaci, pomoct se sebevyjádřením atd. Dalším rozdílem je osoba pedagoga/terapeuta. Ale i tyto rozdíly se často stírají díky možnosti doplňovat vzdělání takřka celoživotně.

Aktivní vs. receptivní

Jedno z možných rozdělení muzikoterapie je na receptivní a aktivní. Receptivní muzikoterapie je pasivní forma, kdy děti pouze naslouchají, vnímají hudbu celým tělem, nechávají ji působit, popřípadě mohou zavřít oči a nechat pracovat fantazii. Učíme tím děti naslouchat hudbě, jen pro ten zážitek, a zároveň se soustředit na pocity, které v nás hudba vyvolává. Předškolním dětem je vhodné vybírat hudbu s výrazným rytmem či opakujícím se motivem, který si dokážou zapamatovat a daná skladba je tak pro ně zajímavější.

Relaxací až ke spánku

Psycholog a muzikoterapeut Zdeněk Šimanovský v knize Hry s hudbou a techniky muzikoterapie píše, že poslech hudby je možné využít také k navození relaxace. U dětí v MŠ lze tento způsob poslechu plynule převést až k uspávání. Jen je potřeba využít klidnější hudby a uzpůsobit samotnou techniku relaxace věku a slovníku takto malých dětí. Ideální je pohádková forma či hra s maňáskem, kdy děti vybídneme k tomu, aby opakovaly uvolňování, dýchání a prožívání po maňáskovi. Stejně jako u jiných, složitějších forem relaxace je možné, že nebude napoprvé vše ideální. Ale při opakování relaxačních technik se lidské tělo naučí rychleji dostat do stavu uvolnění, a i pro dítě je stále víc a víc snazší se uklidnit při rituálu, který zná.

Hudba podle nálady

Aktivní forma muzikoterapie bývá pro děti z principu zábavnější. Využívá se nejen zpěv nebo hra na hudební nástroj, ale také tanec, dramatizace, pohyb atd. Způsobem, jímž člověk tvoří hudbu, komunikuje se svým okolím, sdílí svoje pocity, rozvíjí své sebepoznání a kreativitu. Pro předškolní věk je z aktivních forem muzikoterapie možné využít například techniku improvizace, kdy se děti mohou spontánně projevovat hlasem či hrou na hudební nástroj. Mohou vytvářet hudbu podle vlastní nálady a rozpoložení, což je ideální pro vzájemné citové vyladění.

Interpretace

Interpretováním známé skladby nebo písně rozvíjíme u dětí senzomotorické dovednosti, paměť, ale také třeba soustředění, což může být přínosné například u dětí s ADHD syndromem. Děti mohou píseň interpretovat buď hrou na hudební nástroje, zpěvem, anebo hrou na své vlastní tělo (tleskáním, dupáním, pleskáním, napodobováním foukání, mlaskání pomocí rtů atd.). Zajímavé je spojení muzikoterapie a výtvarné činnosti, kdy děti mohou své pocity z hudby během poslechu vyjádřit kreslením, mazáním, čáráním, barevnými kombinacemi apod.

Čím muzikoterapie může přispět v MŠ

Techniky muzikoterapie jsou různé a jejich využití široké. Při vhodné úpravě slovníku a s ohledem na zkušenosti dětí je možné některé využít i u dvouletých dětí (například relaxaci při hudbě). Čím je dítě starší a lépe chápe a dodržuje pokyny, tím složitější a náročnější techniky je možné využívat. V kolektivu malých dětí je možné muzikoterapii využít k uvolnění emocí, k navození přátelské a otevřené atmosféry, kde děti vědí, že se mohou hudebně/pohybově/zpěvem vyjádřit a nikdo se jim za to nebude smát. Mohou se naučit lépe vnímat své pocity, ovládat své tělo a prožívat hudbu. Některé techniky hravou formou trénují soustředění a jiné mohou díky společnému hudebnímu prožitku stmelovat kolektiv.

Muzikoterapie u dětí s ADHD

Muzikoterapii lze dobře využít i při práci s náročnými svěřenci, jako jsou děti s ADHD. Dokonce by se dalo říct, že pro tyto děti je to jedna z nejvhodnějších metod, protože mohou využít jak svou přemíru aktivity, tak svou kreativitu. Během muzikoterapeutických technik lze s dětmi s ADHD pracovat na posilování pozitivního chování, podporovat dítě v komunikaci s vrstevníky a posilovat zdravé sebevědomí. Hudba pomůže dítěti uvolnit vnitřní napětí, může dítě naučit relaxovat a posilovat koncentraci pozornosti. Během některých technik se dítě učí sociálním dovednostem, díky hudbě může snáze rozpoznávat emoce – jak vlastní, tak i ostatních dětí. Učí se tak přijímat své pocity a pracovat s nimi.

Při práci s dětmi s ADHD lze využít kromě hry na hudební nástroje také například dramatizaci během hudby, poslech, relaxaci či improvizaci. Existují výzkumy, které ukazují, že pouhý poslech Mozartových skladeb zvýšil u dětí s ADHD schopnost soustředit se. Děti, které dané skladby poslouchaly třikrát týdně, dokázaly lépe ovládat své nálady a byly méně impulzivní. U většiny z nich tyto účinky hudby vydržely ještě půl roku poté, co výzkum skončil.

Hudbou ke kamarádství

Muzikoterapeutické hry mohou být výborným nástrojem pro lepší adaptaci dětí na MŠ. Během společných technik se děti mohou více uvolnit, zapomenou na smutek po rodičích a dokážou lépe navazovat nová kamarádství. Společný poslech nebo tvorba hudby má silný emoční náboj, vždyť i proto se tak často zpívalo, když se šlo do boje, aby se zvýraznila sounáležitost. Navíc se děti díky skupinovým technikám už od začátku učí spolupracovat a vytvářet otevřenou a přátelskou atmosféru. Terapeutická funkce hudby zvyšuje hladinu empatie mezi dětmi a pomáhá tak například předcházet nemocím kolektivu, jako je šikana.

Těsnopis emocí

Ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj řekl: „Hudba je těsnopis emocí. Emoce, které lze popsat tak nesnadno, jsou přímo sdělovány člověku v hudbě, a v tom je její síla a význam.“ Naučit se naslouchat hudbě, vnímat své pocity a sdělovat je ostatním je jednou z věcí, kterou je možné trénovat už s malými dětmi. Čím dříve se děti naučí vyznat ve svých pocitech, tím budou vyrovnanější, mohou lépe navazovat nová přátelství a zapojit se do kolektivu. A takový kolektiv pak bude také stabilnější, když bude tvořen z dětí, které se ve svých citech dokážou vyznat a hovořit o nich.

Nejkrásnější hudba

Muzikoterapie může zajímavým způsobem obohatit program dětí v MŠ i ZŠ. Užitečná může být především zpočátku školního roku jako stmelovací prvek, pro předškolní děti jako možnost uklidnění před usnutím, pro děti ve družině jako možnost vybití nadbytečné energie nastřádané po dopoledni v lavicích. Má mnoho využití a při správném zacházení se budou bavit nejen děti, ale i pedagogové. Protože jak řekl Jan Werich, „nejkrásnější hudba je lidský smích“.

PhDr. Lucie Kvasničková