Online archiv

Chtěla bych se zeptat, jak je možné změnit život? Mám pocit, že v tom mém všechno stojí na místě. Mám dobrou práci, přítele, na nic moc špatného si vlastně nemůžu stěžovat. Mám nějaké plány, ty se mi ale nedaří realizovat. Mám dojem, že se nedokážu nikam pohnout. V poslední době jsem přečetla hodně knih o seberozvoji, ale nikdy se mi nepovedlo rady z těch knih aplikovat do běžné praxe. Nevím, kde dělám chybu. Nevím, co mám v životě změnit. Daniela

Skoro dvoumetrový muž, který se na celé kolo směje spolu s dalšími na trávníku, měl před sebou původně mnohem prozaičtější kariéru – byl technikem v jedné západočeské elektrárně. Práce ho ale nebavila, neinspirovala, a vlastně k ní ani neměl talent. Chtěl pracovat s lidmi. Z hnědouhelné výspy Čech se vydal do Prahy a vystudoval speciální pedagogiku a pak psychoterapii. Na rozdíl od mnoha jiných se do regionu vrátil. Na psychiatrickém oddělení nemocnice v Ostrově nad Ohří pracuje jako socioterapeut a „aktivizační pracovník“.

Okamžik, kdy matka nebo otec poprvé zapomene, kdo vlastně jste, patří k těm nejhorším v životě. Už jste si zvykli na to, že si váš rodič nepamatuje nejen to, co se dělo včera, ale mnohdy ani to, co dělal před hodinou. Ale že se z jeho mysli vytratí desítky let společného života? Váš milovaný člověk je sice fyzicky stále přítomen, ale duchem vás již opustil. Odešel do světa, ve kterém neexistuje minulost ani budoucnost a jehož přítomnost je natolik podivná, že ji vy sami nejste téměř vůbec schopni pochopit. Natož vaše okolí. Ta nemoc se jmenuje demence.

Milí předplatitelé, v souvislosti se spuštěním nových webových stránek Portálu jste dostali aktivační mail k přihlášení se zdarma do on-line archivů časopisů s tisíci články ze starších vydání. MÁTE PROBLÉM VSTOUPIT DO ON-LINE ARCHIVU ČASOPISŮ? Postup pro přihlášení do on-line archivu je tento:

Mimořádně v týdnu prezidentských voleb odemykáme archivní rozhovor s jedním z kandidátů Michalem Horáčkem pro Psychologii dnes. Jsou muži, kteří mají peníze, slávu, moc a ženy. Textař, producent, vystudovaný antropolog a především známý hráč Michael Horáček tvrdí, že život je hra a člověk musí hodně zariskovat, aby vyhrál. A přestože právě i on patří mezi muže, kteří mají téměř vše, stále něco hledá. „Je hodně otázek, které mě vzrušují, a tak pátrám po odpovědích,“ říká.

Už více než dekádu hýbou českým národem reality show. Sledovali jsme hledání pěveckých hvězd, trávili měsíce s lidmi zavřenými ve vile, podivovali se nad kuchařskými praktikami i neobvyklými partnerskými páry. Teď nás baví pořad TV Nova Výměna manželek, jehož hláška „Mačkáš mi hada, debile“ už stačila téměř zlidovět. Proč nás ale tak baví sledovat exoty? A jsou to skutečně obskurní exempláře, nebo spíše trefně odrážejí naši společnost?

Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina toho za ty desítky let v české sexuologii viděli a zažili dost a nic moc je už nepřekvapí. Zaráží je ale nová vlna sexuální kontrarevoluce, obávají se mužů, přikovaných k pornografii, a nerozumí požadavkům na uznání třetího pohlaví.

S Olgou Rosenbergovou jsme se sešli v centru Ostravy v mléčném baru NAPROTI, který je nejen strašně příjemným prostředím se spoustou skvělých místních specialit, ale hlavně zde pracují především mentálně postižení. Existence „mlíčňáku“ je jedním z těch zázraků, který se občas lidem v neziskovém sektoru za pomoci všech okolo, a snad i shůry, občas podaří.