Online archiv

Před pár dny se v kinech objevil snímek Nerodič. Jeho autorka Jana Počtová v něm zkoumá různé podoby současné rodiny a pohled okolí zvláště na ty nestandardní. Jsem vděčná, že mě k sobě pustili tak blízko, říká režisérka o protagonistech filmu. Film Nerodič se zaměřuje na šest párů či jednotlivců, jejichž přístupy k výchově dětí se výrazně odlišují: • Hana a Luboš, kteří se starají o šest dětí, jejich společné je však jen jedno • Joachim, který vychovává dceru ve střídavé péči • svobodná matka Stanislava, jež se rozhodla adoptovat dvě malé děti • Tamara, která se o malého syna stará sama, pouze s matkou • Kateřina a Veronika, které spolu vychovávají několik svých dětí • a konečně Marcela a Tobiáš, kteří děti nemají a ani je nechtějí

Odkdy vlastně víme, že stará láska nerezaví? Oficiálně od roku 1852. Tehdy toto přísloví poprvé uvedl F. L. Čelakovský ve svém Mudrosloví národu slovanského ve příslovích. Původní latinské přísloví známe ale už ze středověku (láska, která zestarala, se změnit neumí). I kdybychom ale přísloví neznali, tak skoro není člověka, který by alespoň o nějaký příklad nerezavějící staré lásky ve svém okolí nezavadil. Drsný happy end

Radkin Honzák

Občas se ve zprávách personálních agentur objeví něco, co stojí za pozornost. Do této skupiny spadá i kategorizace nepříjemných šéfů. Na první pohled pouze humorné zobecnění, ovšem pod povrchem se skrývá překvapivě hodně pravdy. Podívejte se na šest typů šéfů, s nimiž se většina z nás už (bohužel) setkala. Který je ten váš?

Bratr či sestra s postižením v dítěti rozvíjí trpělivost, schopnost pomáhat, přijímat a tolerovat odlišnosti.

Jak opravdu vypadal spánkový režim našich předků žijících ještě v těsném propojení s přírodou? Donedávna jsme se o tom mohli jen dohadovat. Teď nám odpověď nabídlo sledování lovců a sběračů z Afriky a Jižní Ameriky. Přináší řadu překvapivých odhalení.

Nejnovější výzkum z University of Bristol naznačuje, že pokud nastávající matky během těhotenství berou antidepresiva, výrazně se zvyšuje riziko výskytu autismu u jejich dětí. Konkrétní nárůst byl vyčíslen dokonce na 41 procent, přestože absolutní čísla jsou stále malá – riziko autismu u dítěte vinou antidepresiv stouplo z 2,9 procenta na 4,1. Výzkumníci vycházeli z dat více než čtvrt milionu dětí žijících ve Stockholmu mezi lety 2001 a 2011, mezi nimiž se nacházelo také přes pět tisíc dětí s poruchou autistického spektra. Ovšem pozor, nedělejme ukvapené závěry; zjištěná korelace totiž netvrdí, že na vině skutečně musejí být antidepresiva. Rozhodně jsou ve hře i faktory, které užití antidepresiv zapříčinily, tedy poruchy emocí a především deprese. Nezdravé psychické rozpoložení matky tak může být na vině ještě více než samotná psychofarmaka. Tyto výsledky anglické univerzity proto mohou být odrazovým můstkem pro další zkoumání a hledání souvislostí. Je však zřejmé, že jednoduchých odpovědí se nám jen tak nedostane.

Doktorka Kiarri N. Kershaw a její kolegové zkoumali hodnoty krevního tlaku u afroamerické populace napříč různými regiony Spojených států amerických. Studie probíhala velmi dlouho, sběr dat totiž běží už 25 let. Za tu dobu se podařilo udržet ve výzkumném vzorku více než dva tisíce účastníků, kteří byli opakovaně měřeni. Celkem šestkrát jim byl zkontrolován krevní tlak a jedním ze sledovaných údajů bylo i místo bydliště. Ačkoli bychom to na první pohled nečekali, právě tyto dvě informace spolu významně souvisely. Za oceánem je běžné, že minority bydlí ve vysoce segregovaných oblastech, kde je častá nezaměstnanost, chudoba a zločinnost. U účastníků, kteří se během let přestěhovali z těchto rasově segregovaných oblastí do míst s menším zastoupením minorit, klesl výskyt rtuti v krvi. Právě zvýšená hodnota rtuti v krevním oběhu je spojena s rizikem srdečních problémů a mrtvic. A – jak se ukázalo – krevní tlak není jen výsledkem životního stylu a jídelníčku, nýbrž roli hraje i sociální prostředí a stres. Proto autoři navrhují zvýšenou opatrnost vůči rasové segregaci, která se očividně negativně promítá i do zdravotního stavu obyvatelstva.