Look at this panenka, mami…

Se vzrůstajícím počtem cizinců žijících v České republice se psycholožka a psychoterapeutka Lucie Scholl ve své praxi stále častěji setkává se páry různé národnosti, které vychovávají děti ve vícejazyčném prostředí.

Při své práci využívá i osobní zkušenosti s bilingvní výchovou dvou dětí v česko-německém prostředí. Každé dítě má podle ní už od narození schopnost naučit se jakémukoliv jazyku, při vícejazyčné výchově je však třeba dodržovat určité zásady. Jak má tedy vypadat výchova bi- a multilingvních dětí? 


S jakými tématy za vámi nejčastěji rodiče bilingvních dětí přicházejí?

Dvojice různé národnosti nemají vždy jasné povědomí o tom, co je dobře a co ne. Nejčastěji potřebují ubezpečit o tom, jak mají své děti správně vychovávat – zda by měli mluvit nejdřív jedním jazykem, nebo oba jazyky míchat. Ne každý cizinec žijící v ČR mluví česky a také spolu rodiče bilingvního dítěte někdy navíc komunikují ještě třetím jazykem. Klienti často mívají strach, že jejich dítě nebude dobře umět česky, pokud jeho matka hovoří jiným jazykem. Častým omylem bývá domněnka, že bilingvní děti umí oba jazyky stoprocentně. Tak to není, většinou bývá jeden jazyk dominantní.


Měl by tedy rodič nějak korigovat dominanci jednoho z jazyků, kterými jeho dítě hovoří?

Dvojjazyčné dítě bude mít vždy hodně silný jeden jazyk, ten druhý bude o něco slabší. Dominance jazyků se mění podle toho, v jakém prostředí se dítě nachází. Malé dítě, které tráví čas s maminkou, má zpravidla silnější mateřský jazyk matky. Ale když jde do školky a školy, kde bude trávit více času, přehoupne se to do silnějšího druhého jazyka. Je třeba s tím počítat a nepožadovat po dítěti, aby oba jazyky byly stoprocentní. Posílení druhého jazyka se dá podporovat návštěvami příbuzných, kamarádů nebo sledováním televize v druhém jazyce. Ve výzkumech se ukazuje, že pro ovládnutí jazyka je nejdůležitější jeho kvantitaJe tedy dobré zajišťovat, aby přísun jazyka za den byl vyšší, aby ho dítě více slyšelo.


Jaký je správný přístup ke dvojjazyčné výchově? Měl by rodič-cizinec na své dítě mluvit svou mateřštinou, nebo raději jazykem země, ve které žije?

Dnes už se považuje za samozřejmé, že by každý rodič měl mluvit na dítě svým mateřským jazykem, a to nejen kvůli učení se jazyku. Jazykem především předáváme emoce a celou naši kulturu. Proto je velmi důležité mluvit na dítě mateřštinou. Můžeme perfektně ovládat cizí jazyk, ale v mateřštině cítíme. Naše emocionalita je v ní nejpřirozenější. V cizím jazyce většinou neumíme zpívat dětské písničky nebo něco emočně projevit zcela naplno. Předáváním pro nás cizího jazyka bychom dítěti neprospěli. Občas se setkávám s dospělými klienty z bilingvních rodin, kteří mají matku Češku žijící v cizí zemi, která jim nepředala svůj mateřský jazyk. V dospělosti pak tito lidé hledají své kořeny, jedou do České republiky, učí se česky a cítí, že k nim čeština tak nějak patří. 


Je vhodné mluvit na miminko oběma jazyky hned od narození?

Miminko se rodí se schopností naučit se jakémukoliv jazyku. Kdybychom na něj od narození do jednoho roku mluvili čínsky, bude mít čínský přízvuk. Postupem času tato schopnost mizí a s každým přibývajícím rokem je těžší perfektně ovládnout výslovnost a napodobit přízvuk rodilého mluvčího. Proto je dobré mluvit na miminko intenzivně oběma dvěma jazyky. Miminka tráví většinu času s maminkou, a tak je pro ně zpravidla její jazyk silnější. Proto je vhodné, aby i tatínek s miminkem také trávil čas a co nejčastěji na něj mluvil. Děti, které mluví dvěma jazyky, mají k dispozici větší spektrum fonémů. Přirozeně se jim pak dobře daří i v jiných jazycích, ovlivňuje to schopnost učit se dalšímu jazyku, což je jedno z pozitiv bilingvismu.

Placená zóna

Dita Chovancová