Aneb s Maxem Kašparů o tom, proč lidé po manželství touží, ale málo pro ně dělají. A také o tom, s jakými potížemi se setkává u svých pacientů, proč střídavou péči vymyslel někdo, kdo nemá rád děti, a jaké nebezpečí vidí v eutanazii.
Můžou nás emoce oklamat?
Taťána Nováková, 9/2017
Jak poznáte, že se vám někdo líbí? Asi nebudete jediní, pokud je vaším identifikačním faktorem šimrání, nebo jak se také říká, „motýlci“ v břiše či srdce tlukoucí jako o závod. Ale ukazuje nám pocit v břiše opravdu naše skutečné city? A jak moc se na něj spoléháme?
Brigita byla zhruba pětadvacetiletá pohledná tmavovláska s postavou modelky. Když se dostavila na pohovor do firmy, hledající asistentku do oddělení marketingu, šéf oddělení omrkl její vyvinutou postavu a žoviálně se zeptal: „Tak co umíte?“ Brigita neměla ve zvyku se s čímkoli příliš párat, a tak odpověděla, jak nejstručněji to šlo: „Nic!“ Šéf oddělení byl částečně okouzlen Brigitiným vzezřením a částečně si liboval v absurdním humoru, a tak řekl: „Tak já vás teda beru!“ Brigita tedy nastoupila, zapracovala se a nutno říct, že práci zvládala a žádnou aféru na svém novém pracovišti nevyvolala. Bohužel firmě se příliš nedařilo, a tak se chtě nechtě musela v rámci nucených úspor po pár měsících s Brigitou zase rozloučit. Jeden z kolegů Brigitě ochotně pomohl s vyhotovením strukturovaného životopisu. I on si liboval v absurdním humoru, a tak na konec životopisu připsal: „Zájmy: Nakupování, nakupování, nakupování a hlavně drby!!!“ Vtipnou větu zvýraznil červeným fontem a žlutým zarámováním. Dokument poslal Brigitě mailem s dodatkem: „Hlavně si to napřed pořádně přečti!“ Po týdnu mu přišla od Brigity rozzlobená zpráva: „Ty vole, co jsi mi tam napsal? Já už to poslala do tří firem!“ Navzdory drobnému karambolu při hledání nového místa Brigita rychle uspěla. Opět během pohovoru vypnula hruď a byla vmžiku přijata. Nedá se nic dělat. Krásní lidé mají v životě cestičku umetenější. Nejde jen o hledání zaměstnání. Studie ukazují, že krásné mladé ženy, které spáchaly trestný čin, fasují nižší trest než méně pohlední lidé za stejné provinění. Vysocí (a tedy přitažlivější) muži jsou zase svými zaměstnavateli lépe placeni než my, méně rostlí. Můžeme naříkat nad tím, jak je svět nespravedlivý, ale nebude nám to nic platné. Jsme výtvorem evoluce a ta na spravedlnost kašle. Své geny přenesl spíše ten, kdo si dokázal získat přízeň pohledných jedinců opačného pohlaví. Těžko mít soudcům za zlé, že jsou shovívavější vůči krasavicím, když jde o druh chování, jehož kořeny jsou statisíce či možná miliony let staré. Mimochodem v době, kdy jsem Brigitu vídával, příliš šťastná nebyla. Snažila se najít si partnera, ale většina mladíků v jejím okolí se jí zdála příliš neupravená a špatně oblečená. Brigita tak dala za pravdu nedávnému výzkumu, podle kterého mají pohlední lidé méně kvalitní a kratší dobu trvající partnerské vztahy. Jejich krása vede k tak velkým nárokům na případné protějšky, že je obtížné, ba nemožné jim vyhovět. Tak vidíte, není nakonec lepší brát menší plat než se těšit platu vysokému, ale o podstatnou část příjmů stejně přijít při rozvodovém řízení?
Tři různá místa, trojí různý přístup k výuce, ve všech případech odlišný od běžné praxe na standardní základní škole. Začneme Markem, který se učí doma se svojí mámou.
Dej to na INSTÁČ“
Matyáš Zrno, 9/2017
Znáte to taky? Jste s přáteli na večeři a už už se chystáte začít jíst, když se někdo (obvykle ženského pohlaví) ozve a vše zastaví. Je totiž nutno udělat fotku na „instáč“ neboli Instagram – sociální síť na sdílení fotek. Následuje i několik minut aranžování, focení, upravování fotky, než je výsledný produkt slavnostně umístěn na Instagramy, Facebooky a podobně. Pak se teprve může jíst. Inu, ne že by si jídlo nezasloužilo nějaké rituály. Jídlo je přece ta skoro nejzásadnější událost – bez něj bychom, jak známo, nepřežili. A doby, kdy se chléb náš vezdejší v potu tváře dobýval (a nikdy nebylo jasné, zda se ho podaří dobýt), jsou možná kdesi v našem podvědomí ještě uloženy. Jenže doby, kdy jídlo začínalo děkovnou modlitbou za ty skvělé dary (ať už to byly suché brambory, nebo filet mignon), jsou dávno pryč. Nahradilo je nic – tedy okamžité hltání jídla po usednutí. Ve slušnějších rodinách pak alespoň popřání dobré chuti. Až teď přišlo focení, umožněné samozřejmě neuvěřitelným pokrokem informačních technologií v posledních letech. Doby, kdy se film musel vyvolávat, zní dnešním mladým lidem asi jako připomenutí klínového písma. A právě ono aranžování, upravování, přerovnávání příborů a hledání správného světla je jakousi interakcí s jídlem na talíři, která oddaluje samotný akt konzumace a v konečném důsledku vede k tomu, že se na jídlo více těšíme a lépe nám chutná. Podle čtyři roky starého výzkumu magazínu Psychological Science krátký rituál zvyšuje náš požitek z jídla. Rituál to může být jakýkoliv – musí ale být pravidelný a opakovaný.
Syndrom bílého pláště
Ing. Jarmila Rýdlová, Ph. D., 9/2017
V ordinaci zahoďte ostych, máte svá práva
Většina z nás to zná až příliš dobře. Občas se vyskytnou období, kdy kvůli práci či jiným záležitostem spíme méně, než by nám bylo příjemné. Jenže kromě toho, že býváme protivní a ospalí, se nevyspanost nepříznivě odráží i na našem zdraví. Nedávný výzkum provedený akademiky z University of Pennsylvania ukázal, že nedostatek kvalitního spánku má vliv na více možných zdravotních neduhů, než bychom vůbec čekali. Tým kolem Ivana Vargase zjistil, že kvůli spánkové deprivaci máme tendenci být negativističtější a méně si všímat toho dobrého kolem nás. Což může v důsledku vést až k nárůstu deprese či úzkosti, a nakonec není vyloučeno ani spojení se sebevraždami; to potvrzují i výsledky, že lidé trpící nespavostí mají až třikrát častější myšlenky na sebevraždu (a obecně smrt) ve srovnání s těmi, kteří spí normálně. V zámoří aktuálně probíhá vícero výzkumů zaměřených na sledování propojení těchto dvou oblastí, tedy spánku a depresivních poruch. Jedna probíhající studie kupříkladu navrhuje léčbu deprese pomocí medikamentů podporujících zdravý a pravidelný spánek. Jiná zase spekuluje, že používání mobilního telefonu v posteli před spaním zhoršuje kvalitu spánku a nakonec tak ovlivňuje i spokojenost a duševní zdraví. Zatím nevíme, zdali se tyto předpoklady potvrdí, je ovšem zcela zřejmé, že vědecká obec v současnosti klade na kvalitu spánku velký důraz. Nepodceňte toto téma ani vy.