Online archiv

Noční procházka parkem. Zkratka neosvětlenou ulicí. Nečekanému útoku však můžete čelit i za bílého dne. Být připravený platí v případě vlastní obrany dvojnásob. Zná to spousta z nás. Nervózně se ohlížíte, trhnete sebou při každém podezřelém zvuku. V ruce svíráte pepřový sprej. A pokud ne, tak byste měli. Rčení „lepší je být připravený“ platí v případě vlastní obrany dvojnásobně. „Říká se tomu pre-systém, v podstatě to znamená řídit se selským rozumem. V noci se vykašlete na nebezpečné zkratky a raději si připlaťte za taxíka. Pokud před sebou vidíte podezřelou osobu, vydejte se opačným směrem. A rozhodně s sebou noste alespoň pepřový sprej,“ radí trenér sebeobrany a bojových sportů Lubomír Medo. Všem ženám navíc důrazně doporučuje navštěvovat kurzy sebeobrany. Jenom z knížek se ubránit nenaučíte. Pro sebeobranu je důležitá i práce s psychikou. „Konfl ikt je z 80 % otázka psychologie,“ zmiňuje Lubomír Medo. Ve svém klubu Streetsurvival v Brně a Rosicích tak učí své svěřence, jak pracovat se stresem, strachem a agresí. Neznamená to ale, že fyzická připravenost není potřeba. „Říká se, že jen silní mohou vyhrávat. A je to pravda. Pohybové schopnosti jsou hodně důležité. Cvičíme proto výbušnost, rychlost a snažíme se, aby během třiceti vteřin, kdy konfl ikt může trvat, ze sebe člověk dostal maximum,“ dodává. A protože přepadení se většinou neděje v tělocvičnách, vyráží Medo se svými studenty a studentkami i do terénu. „Cvičíme v podchodech, v akvaparku, snažíme se ukázat, jak reagovat v reálných situacích,“ popisuje. Při výuce představuje i práci s nožem, boxerem, paralyzérem, pepřovým sprejem, teleskopem či jinými improvizovanými zbraněmi, které můžete najít kolem sebe. Absolvovala jsem u něj svůj první kurz sebeobrany. Dodnes se na něj dobře pamatuju.

„Představte si, že se potkáme za 2 roky, Vy záříte štěstím a povídáte o tom, jak se Vám daří … Klidně si k tomu zavřete oči a vyprávějte.“ Dále se doptávám: „V jakém prostředí se nejčastěji pohybujete? Jaké činnosti děláte? Jaké schopnosti využíváte? Co Vám to přináší? Kým jste? Jak to všechno směřuje k naplnění smyslu Vašeho života?“ „Když bych Vám nyní nabídla barvy, jaký obraz byste namalovala? Jaké barvy byste použila? Jaké tvary?“ „Uvědomte si, jaký pocit ve Vás představa vyvolává. A kde na těle má ten pocit své místo? Uložte si tam ten obraz.“ Dovolili jste si pustit se do představy své budoucnosti i Vy, čtenáři? Klientům následně nabídnu Karty vytvořené CEbyla TERAS – Centrem terapeutických služeb z obrazů výtvarnice Jany Dybalové. Klienti z 60 obrazových karet vybírají tu, která jejich představu sebe sama za 2 roky vystihuje nejlépe. A tak začal příběh tohoto obrazu. Klientka hovoří o tom, co pro ni obraz znamená. „Žena s velkým ‚Ž‘ a současně matka, manželka, manažerka, dcera, atd.“ „Co byl tenkrát, před 2 lety, první krok, který jste udělala k naplnění představy?“ „Ujasnila jsem si role ve svém životě, stanovila si priority, uspořádala jsem si čas, aby se mi žilo spokojeněji, a přitom s vášní k tomu, co dělám.“ „Fajn, čemu bychom se měly dnes věnovat?“ „Stanovení priorit tak, abych spokojenější v životě.“ Následovaly další otázky, možná řešení, akční kroky. A víte, co bylo impulsem klientky k vyhledání kouče? „Mám konfl ikt s podřízenou, už jsem vyzkoušela všechno, chci něco změnit, ale nevím co. Proto jsem tady.“ Otázky, které jsem použila, jsou z různých koučovacích přístupů (systemického, Ericksonovského, všímavého a manažerského koučinku). Otázky z různých směrů integrované do jednoho rozhovoru vedoucího k prospěchu klienta. Všechno souvisí se vším. Od konfl iktů s podřízenou přivedl integrativní přístup v koučinku klientku k sobě a ke spokojenějšímu životu. Příběh obrazu končí. A jak se obraz jmenuje? „S VÁŠNÍ I.“ Integrativní koučink, zahrnující manažerský, systemický, Ericksonovský a všímavý přístup, učíme účastníky našeho koučovacího výcviku INTECO – Integrativní kouč s akreditací MŠMT. Jeho 7. a 8. pokračování zahajujeme na podzim 2016 v Brně a v Ostravě. www.smrov.cz

Alžbětě bylo deset let, když jí oznámili, že se budou z jejich řadového domu na Piccadilly stěhovat do Buckinghamského paláce. Zhrozila se: „Cože?! To je strašné!“

„Grekko, Grekko, vstup do mě! Ty jsi já a já jsem Grekko!“ Toto extatické zvolání je součástí magického rituálu, díky kterému lze získat pohádkové bohatství. Čaroděj při něm volá démona jménem Grekko a chce, aby jej posedl. Grekko však není žádný starověký babylonský běs. Zapomeňte na Mezopotámii! Je to novověký hollywoodský běs – Gordon Grekko, hlavní postava z filmu Wall Street.

Před rokem mně švihlo v zádech. Pro člověka, co se živí tancem, to znamená jistou pauzu. Zatímco jsem měsíc ležel, a byl tak nucen hodnotit vlastní život, došlo mi, že v práci věnuji svůj čas a energii něčemu, v co vlastně nevěřím. Podobně na tom byla i má přítelkyně, taky tanečnice, a tak jsme se rozhodli, že dáme v souboru výpověď a zkusíme štěstí jinde. Absolvovali jsme několik konkurzů do zahraničních tanečních souborů, já úspěšný nebyl, jí nabídli smlouvu v souboru Les Ballets de Monte Carlo v Monaku, což se v tanečním světě rovná zhruba příležitosti oblastního herce točit film se Spielbergem. Řešil jsem dilema, zda zůstat v Česku, kde jsem měl již slušně vybudovanou síť kontaktů a kde bych neměl problém se uživit, anebo jet do Monaka taky. V té době jsem cítil, že potřebuji změnu a po letech stereotypu mi chybělo dobrodružství, dospěl jsem tedy k odvážnému rozhodnutí přestěhovat se na jih Francie se svou partnerkou. S tím, že to nějak dopadne. Jak moc odvážné rozhodnutí to bylo, jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem se ocitl s autem plným kufrů v ucpaných uličkách Monte Carla, zatímco ostatní řidiči ve svých rollsroycech na mě naštvaně troubili. Co tady proboha budu dělat? Moje holka nastoupila do jednoho z nejprestižnějších baletních souborů na světě a já trčel v cizím městě, kde i bageta stojí majlant, bez práce. Jak to ale v životě je, člověk si nakonec vždycky nějak poradí, pokud se nevzdává.

Dobrý pocit ze života je věcí volby. Jde o zásadní životní rozhodnutí, ale i o každodenní drobnosti – o způsob, jakým vybíráme oblečení, auta, zaměstnání i partnery. Pojďme prozkoumat tohle zajímavé zákoutí pozitivní psychologie, které skrývá překvapivý fakt o vztahu volby a životní spokojenosti.

Trápí vás „cestovní kocovina“?

Věrnost patří k jedné ze základních křesťanských hodnot. Tedy těch hodnot, kterými se v poslední době často zaštiťujeme tváří v tvář nezvládnuté muslimské imigraci. Mít paralelní vztah, nebo dokonce dvě rodiny současně, a pobývat chvíli s jednou ženou a dětmi, a pak zase s druhou – to rozhodně není jen rodinný model muslimů. Můžeme se s ním setkat i u nás. Dokonce má i své mediálně známé tváře, například odsouzeného expolitika Ratha nebo zakladatele Nadace proti korupci Janečka. Jedna klientka mi v úvodu setkání oznámila: „Máme doma krabičku s prezervativy. Ty se ztrácejí a já vím jistě, že ne se mnou.“ „Dobrá, a co my s tím?“ ptám se. „Uspořádáme společné setkání – já, vy, on a vy mu dokážete, že je mi nevěrný.“ „A co bude pro vás přidaná hodnota?“ „On s tím skončí.“ Nezbývá než se otázat: „Tu jistotu odvozujete z čeho?“ Usvědčit z nevěry – to je intuitivní jednání řízené tím, co nám srdce velí. Při tušené nevěře je spontánní reakcí lidí bez ohledu na pohlaví zpravidla intenzivní špionáž a po potvrzení obav ataka na nevěrného partnera a následná konfrontace se zjištěnými fakty. Tento vzorec chování je tak univerzální a automatický, že asi nechybíme, když jej budeme považovat za evoluční adaptační mechanismus. O to více však překvapuje, že v praktickém poradenství se často setkáváme s případy, kdy odhalení nevěry vůbec nevede k ukončení mimomanželského vztahu, tedy žádná výhodná adaptace, ale naopak to bývá začátek vleklé bigamie. V lepším případě pak může podváděná manželka ustlat milence na gauči v obýváku, v horším případě to dopadne takto: „Ten rozhovor o nevěře jsem vyprovokovala já, protože jsem už o nich nějakou dobu věděla a myslela jsem si, že když na něho houknu: Vím o vás! Tak se zarazí a začne se omlouvat, že to všechno skončí. Bohužel místo toho jsem se dozvěděla, že už má pro mě vymyšlené bydlení…“ Ani v úvodním případě to nedopadlo o moc lépe. Žena to nakonec nevydržela a vyzradila muži, že o jeho nevěře ví. On též reagoval vcelku vzorově – oddechl si. Místo ukončení nevěry došlo k jejímu faktickému legalizování. Dřív, když o víkendu chtěl jet na výlet, žena řekla: „Počkej. Jak na kola? Vždyť jsme se domluvili, že tento týden jedeme k našim.“ „Ach jo.“ „Žádný ach jo. Víš to už dva měsíce.“ A on volá naštvané milence, že „jako sorry“. Po odhalení nevěry to vypadalo takto. On: „Jedu o víkendu na kola.“ Ona: „A bude tam taky ta pipina?“ On: „Ale Jani, nezačínej s tím zase. Vždyť už jsme si to řekli…“ Najednou jdou rodiče stranou, milenka jako by měla na muže stejná práva jako manželka, jinými slovy nevěra se začala přetvářet v jistý druh bigynie čili dvouženství. V podobných případech se ženě vyplácí, když dělá, že o ničem neví, protože dokud muž s milenkou „lezou kanály“, ona se může s manželem hrdě procházet po ulici.

Míváte po dovolené problém s návratem do práce?

NEJSME CHUDÍ PŘÍBUZNÍ! Podle loňského průzkumu Eurostatu jsou obyvatelé Česka nejméně ze všech zemí EU ohroženi chudobou. Celkově hrozí chudoba 24,4 % obyvatel evropských měst, v Česku je to jen 13,9 %. Nejohroženější jsou naopak Řekové (34,1 %), Bulhaři (30 %) a Belgičané (28,6 %).