Online archiv

Jak 17. listopad 1989 vám osobně změnil život?

nebo partnerka drahé a luxusní dárky? Možná tím vyjadřuje svou velkou lásku k vám - ale je také možné, že se v tom ukazuje spíše jeho či její narcismus. Narcisté od druhých potřebují pravidelný přísun zájmu, obdivu a ujišťování o vlastní výjimečnosti. Aby si mohli tyto emoční komodity zajistit, musí mít druhé do značné míry pod kontrolou. A to může být právě důvod, proč narcistní lidé často dávají ostatním až přehnaně drahé dary - investují totiž primárně do sebe, neboť se prostřednictvím dárků snaží vzbudit oddanost a pocit závazku u obdarovaných, a udržet si tak kontrolu ve vzájemném vztahu. Narcisté tedy darují ne proto, abyste vy měli radost, ale abyste je udržovali v jejich křehkém přesvědčení o vlastní úžasnosti.

lidská pochvala od jeho „páníčka“, nebo mu jde především o jídlo, které od něj dostává? Majitelé psích společníků vědí, že to první, ale studie provedená na univerzitě Emory ve státě Atlanta ve Spojených státech se to pokusila prověřit vědecky. Na základě zkoumání neuronální aktivity psů v různých situacích a zkoumání jejich preferencí při procházení bludištěm dospěli výzkumníci k závěru, který uveřejnili v časopise Social, Cognitive and Affective Neuroscience a který přesvědčení pejskařů podpořil: 11 ze 13 psů ve výzkumu dávalo přednost potravě a pochvale, nebo dokonce jen pochvale bez jídla, před pouhým předložením potravy.

duševně nemocných! K tomu nás nabádá česká nezisková organizace FOCUS pod záštitou celoevropské organizace Mental Health Europe. Jejich kampaň „Každý z nás je součástí řešení“, která byla spuštěna na Světový den duševního zdraví (10. října), si klade za cíl seznámit veřejnost s fakty o duševně nemocných a bojovat proti mýtům, které psychické nemoci obklopují. Zapojit se lze různými způsoby -pokud chce někdo sdílet svůj osobní příběh nebo příběh svých blízkých, může tak učinit na stránkách eachofus.eu. Nebo může jednoduše na sociálních sítích vyvěsit plakátek ze stránek FOCUSu, který shrnuje “deset mýtů“ o lidech trpících duševním onemocněním.

je společenské tabu, a to zvláště pokud na toto téma přijde řeč u političek, které musí často snášet komentáře na adresu své bezdětnosti. Skotská premiérka Nicola Sturgeon se rozhodla reagovat na neustálé dotazy tím, že promluvila o svém potratu prodělaném v roce 2011, kdy jí bylo 40 let. Sturgeon uvedla, že jejím motivem je zejména přispět k tomu, aby propříště bylo téma odsunuto tam, kam patří - do soukromé sféry života každé veřejně činné ženy. Političky jsou totiž na podobná témata ochotny odpovídat stejně „nadšeně“ jako jejich mužské protějšky - kterých se však na takové intimní věci sotvakdo ptá.

Víte, o jakou knihu se jedná? Jméno spisovatele a název díla nám zašlete do 30. 11. 2016 na adresu psychologie@portal.cz.

Redakce Psychologie dnes se nejen vyměnila, ale navíc i zvětšila, a to o celých sto procent! Místo Daniely Kramulové, na jejíchž bedrech ležela tíha redakční práce jedenáct let, nyní přichází dvojice Matyáš Zrno a Zuzana Daňková. Měl by to být vyvážený mix. Matyáš Zrno je odkojený žurnalistikou. Publikovat začal v týdeníku Respekt, kde také později vedl zahraniční rubriku. Pracoval v redakci zpravodajství České televize a v Lidových novinách vedl sobotní přílohu Orientace. Mezi novinařinou ale měl docela dlouhé proluky. Třeba když rok vedl provinční rekonstrukční tým v Afghánistánu. Jinak se věnuje myslivosti, lezení po horách a divoké vodě. A od teď i četbě knih o psychologii… Zuzana Daňková je filozofka. Dokončuje disertační práci o Wittgensteinovi na University of Stirling ve Skotsku. Každých pár měsíců si tam zaletí popovídat se svým skotským vedoucím a doplnit zásoby skotské whisky. O psychologii se začala zajímat také v průběhu doktorátu, protože v anglosaském prostředí „letí“ propojování filozofie a psychologie v rámci neurovědních výzkumů. Pak šlo vše už velmi rychle: od zájmu o zkoumání mozků se dostala k nejvíce intelektualizujícímu odvětví psychologie - psychoanalýze - a láska k psychologii byla zpečetěna.

„Čeho se lidé bojí?“ ptal se ve svém facebookovém statusu v době největší uprchlické krize vyučující na americké soukromé vysoké škole v Praze. „Mám mezi studenty Indy, Pákistánce, Afričany, Rusy, Američany… a skvěle se doplňujeme a obohacujeme.“ Jistě, kulturní diverzita je přece prospěšná. Jistě, kultury se vzájemně obohacují. Jistě, jistě, jistě… je to přece takové moderní kulturní dogma.