Na svátek svatého Valentýna se můžeme -a právem - dívat jako na trik obchodníků. I tak ale ukazuje, že některé věci se prostě nemění. Vztahy mezi chlapci a děvčaty a muži a ženami jsou v životě člověka zásadní. Tak zásadní, že skoro polovina Čechů slaví svátek, o kterém před dvaceti lety neměli ani ponětí.
Valentýn jako rituál
Valentýn nám také dokazuje, jak moc jsou v životě důležité rituály - připomínají nám totiž důležitost. I svatba je rituál a každý asi podvědomě tuší, že i když se svatbou jako by nic neměnilo (pokud už spolu žijete), je to právě onen rituál, který spolužití dodává do té doby netušenou vážnost. V době, kdy se lidé ještě brali v kostele, existoval i rituál obnovení manželského slibu. Valentýnské koupení plyšáka tak můžeme chápat jako postmoderní potvrzení zájmu o toho druhého. V tomto případě spíš o tu druhou… Bývají to totiž často právě něžnější polovičky, které podle ředitele agentury SANEP (která loni zkoumala chování Čechů na Valentýna) Oldřicha Zajíce vyvíjejí na partnery nenápadný emocionální tlak, že nezakoupením alespoň nějaké drobnosti dává najevo podezřelý nezájem.
Zkušený muž ví, že malé dárky dělají velké přátele, a bez reptání odejde do květinářství... Jak nám řekla devatenáctiletá Olga, „děvčata sní o tom, že jim bude dopřáváno modré z nebe ve formě drobných dárečků, básní a květin. Ve většině případů holky ani nebaží po drahých, luxusních věcech, jako spíše po drobnostech, které jim připomínají, že je má někdo rád a tak nějak je tím ujišťuje, že jsou pro NĚJ důležité a že je vše v pořádku.“ Valentýn je také příležitostí podívat se na to, jak moc se změnilo chování Čechů od doby, kdy se místo kupování plyšáků v únoru hledala prvního května rozkvetlá třešeň. Změnilo se, ale asi ne tak, jak si představuje zvláště starší generace. Pravda, předválečné časy, na které vzpomínal třeba doktor Plzák, jsou už opravdu jinde: „Vyspat se s někým jen tak pro začátek nebylo vůbec myslitelné. Až tak za dva, za tři měsíce známosti jsme mohli dívce sáhnout na ňadro. S pohlavním stykem se začínalo zhruba po půl roce, ale dělali to jen ti odvážnější. Průměrná lhůta byla asi devět měsíců.“ Nutno dodat, že podle Plzáka právě to oddalování úspěšně sloužilo k prodloužení milenecké lásky, tedy onoho úžasného vzájemného okouzlení.
Sto lidí - sto chutí
Jenže dnešní rodiče (nebo prarodiče…) už nejsou z doby Oldřicha Nového, ale jsou dětmi 60. a 70. let. A šedesátá léta přinesla sexuální revoluci v celém světě, a dokonce i za železnou oponou. V porovnání s tím působí dnešní mládež poměrně konzervativně. Ano, mládež, vyrostlá na časopisech Bravo apod., které radily třináctiletým dívkám s těhotenskými testy, pořád ještě začíná svůj pohlavní život kolem osmnáctého roku života. A to kontinuálně od devadesátých let, jak alespoň vyplývá z velké studie sexuologů Martina Weisse a Jaroslava Zvěřiny. A výsledky výzkumu v českém prostředí odpovídají i studiím ve světě: Podle studie z Florida Atlantic University mělo sex před osmnáctým rokem pouze patnáct procent Američanů, kterým bylo minulý rok mezi dvaceti a dvaceti čtyřmi lety.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.