Online archiv

Dnešní společnost považuje dospívání, hledání sebe sama i seberealizaci jedince za významné hodnoty a dává jim prostor, jaký nikdy v historii neměly, říká ředitel Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny profesor Petr Macek. Mladá generace vnímá dospělost často jako nudu a ani mnozí třicátníci se ještě nepovažují za dospělé.

/ Sloupek terezy boehmové /

(PD 4/2010)

Bohužel, musím dát kolegovi Vybíralovi ohledně měsíčníku Psychologie dnes za pravdu. Mám dojem, že některé články souvisejí s psychologií jen okrajově, některé se s ní téměř nepotkaly a některé dobré a adekvátní jaksi mi připadají nedokončené, bez pokračování. Tímto časopis opravdu vykazuje sestupnou tendenci. Totéž jsem třeba pocítil, když jsem poslal článek Syndrom týraného dítěte, bylo mi e-mailem odpovězeno, že bude otištěn, dosud jste ho neotiskli. Nejde o nějakou ješitnost, spíše o vaši neserióznost – v tom vidím také onu sestupnou tendenci úrovně Psychologie dnes. Budu samozřejmě rád, pokud i tento kritický příspěvek otisknete. Děkuji vám.

Eduard Bakalář Muž, který zanechal pro příští generace minimálně několik zajímavých odkazů, psycholog Eduard Bakalář, zemřel 18. února 2010 ve věku nedožitých 76 let. I když vysokoškolsky vzdělaný, prakticky celý život sám pilně studoval témata, která ho niterně zajímala. Nejoblíbenějšími místy na cestách po Evropě i Americe mu byly knihovny a hračkářství, případně odlehlé kouty, kde mohl psát a číst. Rád využíval efektivně čas a zajímala ho lidská povaha. Možná právě proto je i tvůrcem českých psychoher, které stimulují lepší komunikaci mezi lidmi a umožňují jejich poznání jednoduchými pomůckami dostupnými všem a všude, jako je tužka a papír… Rád věcem rozuměl, hledal vysvětlení pro chování lidí v obyčejných i klíčových situacích, zaměřil se na rozdílné chování mužů a žen a specializoval se na porozvodová traumata dětí a tzv. syndrom zavrženého rodiče. Přes 15 let působil jako soudní znalec v této oblasti a vedl soukromou poradnu pro otce, v níž se snažil v rámci toho, čemu věřil, lidem pomoci. Sám byl otcem čtyř dětí, dvou dcer a dvou synů, z nichž ten nejmladší, Petr Bakalář, jde určitým způsobem také v jeho stopách, i když po svém. Někdy žil a psal proti proudu obecného mínění, a proto jeho práce bude možná oceněna až později a něco také přehodnoceno. Měl rád klasickou hudbu a byl všeobecně vzdělán od techniky po umění. Říkal: „Koho nezajímá vzdělání, tam není něco v pořádku!“ Měl i smysl pro humor a originální překvapení. Sbíral hlavolamy a sám sobě i ostatním byl někdy „ježkem v kleci“. Ti, kdo ho znali, na něj nezapomenou a budoucím hráčům jeho psychoher přejí synové a dcery Eduarda Bakaláře poučení a kvalitní zábavu. Bakalář a Břicháček

Nadační fond VEOLIA prostřednictvím projektu Minigranty opakovaně podpořil takzvanou hostitelskou péči, která spočívá v navázání vztahu mezi rodinou hostitelů a dítětem žijícím v dětském domově. „Je to úžasná forma dobrovolnictví, které oběma stranám mění život,“ říká ředitel nadačního fondu Jan Dolínek.

Čítanka francouzské psychoanalýzy zaujme čtenáře hned svojí obálkou, na které je fotografie pořízená 5. června 1939 na železničním nádraží Paris Gare de l´Est. Vidíme na ní princeznu Marii Bonapartovou, jak vítá Sigmunda Freuda, který s její pomocí emigroval před nacismem přes Paříž z Vídně do Londýna.

/ Poradna /