Online archiv

Jen mizivě malé procento psychicky nemocných mužů dostává diagnózu „hysterická porucha osobnosti“ nebo je spojováno s hysterickým chováním. Příčina je nepochybně v tom, že dříve byli lékaři téměř výlučně muži. Říci muži, že je hysterický, to je, jako bychom mu sdělovali, že není muž. A když něco takového řekne muž muži, vystavuje se nebezpečí, že mu druhý řekne totéž. Hysterie reprezentovala a dodnes reprezentuje též hrozivé stránky, nevědomě přisuzované ženám. Ženy byly považovány za nevypočitatelné, slabé, náladové, potměšilé a neobjektivní. Proto neměly být připouštěny k důležitým úřadům a úkolům. Samozřejmě i muži prožívají útlak a reagují hysterickými symptomy. Na prvním místě zde musíme uvést příklad příliš těsné vazby na matku, která se neustále panovačně tlačí do života a od níž se člověk nedokáže odpoutat. Do tohoto obrazu zapadá i dominantní otec s extrémním očekáváním vůči synovi. Většinou prožívá dítě obojí: rozmazlující a zároveň připoutávající matku i náročného a dominantního otce. Symptomy pak můžeme chápat jako nepřímý protest proti útlaku. Hysterický muž si nepřipadá schopný bránit se přímo. Musí to tedy dělat pomocí symptomů. Strach z odmítnutí je i u hysterických mužů veliký a má své kořeny v dětství… Typicky hysterické chování se někdy jasně projevuje u homosexuálních mužů – vyumělkovaná, naléhavá řeč, fixace na povrchní věci, tendence k teatrálnímu postoji, sexualizace komunikace. Ale to ještě zdaleka netvoří mužskou hysterii. Francouzský psychoanalytik Israel to formuloval takto: „... hysteričtí muži jsou poschovávaní. A to v nejlepších úkrytech, jaké u lékařů existují, totiž pod jinými diagnózami.“ Hysterické symptomy se u mužů projevují stejným způsobem jako u žen, jen s méně variacemi. Jde o návaly mdloby, nevolnost, bolesti hlavy, třesavku, ochrnutí, pocit hluchoty, oněmění, poruchy smyslových orgánů (neschopnost cítit chuť nebo vůni, vidět, slyšet nebo vnímat pokožkou). Stejně jako hysterická žena je i hysterický muž fixován na svůj zevnějšek. Chce se líbit. Chce se líbit všem, chce, aby ho všichni milovali. Žije v neustálých obavách o to, jak působí na ostatní. Jeho náročnost vůči sobě je nemalá. Výsledkem jsou silné pochybnosti o sobě samém, pocity méněcennosti a komplexy, které nezbytně vznikají, jestliže je člověk perfekcionista, protože pak samozřejmě nikdy není dost dobrý. Také muž si připadá nedostatečně rozumný, krásný, úspěšný atd. Také hysterický muž chce vždycky všechno. Proto má potíže s rozhodováním. Rozhodnout se pro něco často znamená rozhodnout se proti něčemu jinému. Jenže co kdyby to druhé bylo přece jen lepší? A tak by si hysterik nejraději nechával vždy pootevřená zadní vrátka. Platí to i při volbě partnerky – žena druhého se mu zdá vždycky lepší. Stává se mu, že sedí na dvou i více židlích zároveň, když má vztah s několika ženami najednou. Nespokojenost je u něj trvalým stavem, kterého není snadné se zbavit. Životní pouť těchto lidí bývá dlážděna neúspěchy, navzdory jejich vlohám. Nedostává se jim důslednosti, průraznosti a soustředění na to, co je podstatné. Mají o sobě neustálé pochybnosti, jsou liknaví a neschopní jasně se rozhodnout pro jednu cestu a jeden cíl, a proto jsou neúspěšní. Mají slabě vyvinutou sebedůvěru, která dalšími neúspěchy ještě slábne. Opět zde můžeme pozorovat začarovaný kruh. Nedostane-li se postiženému péče, dostává se do deprese, do hysterické deprese… Když se zabýváme mužskou hysterií, ukazuje se, že se v podstatě příliš neliší od její ženské formy. Největší rozdíl je snad v tom, že muž dovede hysterii lépe skrývat. Ženy koneckonců přece jen mívají spíše hysterickou strukturu osobnosti, zatímco muži spíše narcistickou. Ukázka z knihy: Hysterie – Strach z odmítnutí (vychází v nakladatelství Portál)

Jsou situace, kde se ani psychicky zdravý člověk bez trochy hysterie neobejde. Život s hysterkou či hysterikem však není žádný med. Rodinu drží v pohotovosti nečekanými výkyvy svého zdraví. Odmítne pomoc a vzápětí vám vyčte, že se o něj nestaráte. Dokáže působit bezbranně i sexy, vystupuje jako obě? necitlivého partnera i ten, kdo musí vše řešit za neschopného šéfa, nemožného manžela, nezodpovědné děti. Je hercem ve vlastním dramatu – a ač mu to druzí nevěří, sám doopravdy trpí.

Partnerská ABECEDA seriál o partnerských vztazích

Terminátor, Beruška, Suny… Pseudonymy používané při komunikaci na síti vypovídají o jejich nositelích víc, než by si možná přáli. Myslet si, že net je královstvím inkognita, je bohužel spíš přáním než realitou. Už v momentě, kdy vyťukáváme na klávesnici několik písmen nebo čísel, leccos o sobě prozrazujeme.

Na světě se v současnosti potkávají čtyři žijící lidské generace a každá z nich přemýšlí jinak, protože je formovala doba, v níž se narodily. Rozumí si nebo se nenávidí? Psychologové, sociologové a kulturní antropologové hovoří v tomto kontextu o vzájemném nepochopení a zejména o neschopnosti vcítit se do potřeb a problémů druhých.

V řadě zemí došlo v posledních letech ke zpřísnění podmínek pro kouření s cílem chránit zdraví nekuřáků. Průběžně se objevuje stále větší množství odborných prací, které vyhodnocují výsledky takové legislativy. Rovněž u nás prezident Václav Klaus v srpnu podepsal novelu takzvaného protikuřáckého zákona, podle níž restauratéři mohou sami rozhodnout, zda bude jejich zařízení kuřácké či nekuřácké. Na přísnější návrh zakázat kouření v pohostinských podnicích zákonem reagují čeští kuřáci jako na projevy šikany a psychického teroru, mnozí restauratéři se pak obávají poklesu tržeb. Podívejme se tedy na zahraniční zkušenosti z restrikce kouření. Skotské zkušenosti Podle dat z roku 2008 vedlo zpřísnění předpisů týkajících se kouření k nižšímu počtu přijetí do nemocnice pro akutní koronární syndrom, kam patří i akutní infarkt myokardu. Pokles nastal o 14 % u kuřáků, o 19 % u bývalých kuřáků a o celých 21 % u nekuřáků. Italské zkušenosti Franchini a spol. (2008) dokládají, že zákazy týkající se kouření jsou účinnou strategií, jak chránit před tabákovým kouřem těhotné ženy a novorozence. Novozélandské zkušenosti Edwards a spol. (2008) uvádějí, že po zavedení zpřísňující legislativy se podstatně zlepšila kvalita vzduchu v pracovních prostředích i v restauračních zařízeních. Ekonomický efekt těchto opatření na cestovní ruch a pohostinství byl přibližně nulový. Wilson a spol. (2007) zjistili, že zákazy týkající se kouření vedly k většímu počtu telefonátů na linku telefonické pomoci pro kuřáky. Zkušenosti z USA Rayensovy výzkumy dokládají, že zákazy kouření vedly k nižšímu výskytu astmatických záchvatů. Omezení kouření souvisejí s poklesem počtu dospělých kuřáků. Zákaz kouření vedl ke zlepšení ovzduší v pohostinských zařízeních, aniž by zhoršil jejich ekonomické výsledky. Menzies a spol. (2006) zjistili, že zákaz kouření vedl u pracovníků v barech ke zlepšení plicních funkcí a snížení zánětlivých ukazatelů. Kanadské zkušenosti Shields a spol. (2007) zjistili, že kuřáci, kteří se ocitli v nekuřáckém bytě nebo na nekuřáckém pracovišti, přestanou v průběhu příštích dvou let kouřit s větší pravděpodobností nežli ti, kdo se s podobnými omezeními nesetkali. Švédské zkušenosti Zákaz kouření na pracovištích vedl k tomu, že na polovinu poklesly obtíže týkající se dýchacího systému u pracovníků pohostinství a kasin, aniž by se zákaz kouření projevil na návštěvnosti.

stručně

Risk a neustálé vzrušení mohou být v určité životní fázi příjemné a lákavé. Přesto většina lidí potřebuje stálost a bezpečí. Totéž platí i pro naše milostné vztahy. Člověk je schopen žít s jediným partnerem po celý život a být s ním šťastný – pokud ovšem nezapomene, že každý vztah potřebuje trvalý pohon, tvrdí psycholog Michael Chytrý.

/ Sloupek terezy boehmové /

Práci psycholožky vykonávám od roku 1979, s občasnými přestávkami na mateřskou. Vždy jsem měla jediný cíl – pomoci klientům. Cesty mohou být rozličné. V posledních letech se mi osvědčilo navštívit klienty u nich doma.