„Pořádek je pro debily, inteligent zvládá zmatek!“ odsekávali jsme coby děti rodičům na výzvu po úklidu pokojíku. S léty se však většina z nás naučila považovat pořádek za důležitou hodnotu, a pokud druhého člověka shledáme nepořádným, máme tendenci přisuzovat mu i jiné negativní vlastnosti. Přesto například úspěšný kalifornský guvernér Schwarzenegger má pověst chaotika, nejeden vynikající vědec či umělec na tom není o mnoho lépe…
partnerská ABECEDA seriál o partnerských vztazích
Když se narodí dítě s postižením, život rodiny se v mnohém změní. Psychologicky poměrně dobře prozkoumaným terénem jsou postižení sama, chování a prožívání postižených dětí i jejich rodičů. Poněkud stranou zájmu však stojí jeho zdraví sourozenci. Co cítí? Co je trápí a jak to všechno ovlivňuje jejich další život?
Nejvíce mě zajímalo, zda existují nějaké konstanty, rozdíly v interakcích a psychologických zkušenostech u chlapců a dívek, které tvoří jejich mužskou nebo ženskou osobnost, říká psychoterapeut Jan Poněšický. Všude se mluví o vlastnostech mužů a žen, ale nehovoří se o tom, jak tyto vlastnosti vznikly.
Optimistická zpráva o vývoji feminismu v Česku
Rád bych se vyjádřil k příspěvku studentky Ivany Křížové z letního čísla Psychologie dnes. Člověk má vrozený sklon jednat agresivně. Proto přirozený výběr musel vytvořit mechanismy, který by zabraňovaly destruktivnímu vlivu agresivity ve společnosti. Nejdůležitějším z těchto mechanismů je sociální hierarchie - vztahy nadřízenosti a podřízenosti, dosažené poctivým úsilím v konkurenci s ostatními členy skupiny (např. studium, práce, závodní plavání). Tato sociální hierarchie má od pleistocénu řadu výhod. Zajišťovala, aby se řešení střetů mezi jedinci v rámci uzavřené skupiny obešlo bez krveprolití, protože každý věděl, jaká je jeho pozice v sociální hierarchii a věděl, jaká je pozice těch druhých. Čím vyšší postavení měl jedinec v sociální hierarchii, tím více výhod mu z toho plynulo. Dostával nejlepší sousta masa, nejlepší teritoria a byl reprodukčně zdatnější. Ženy preferují většinou muže, kteří mají dobré společenské postavení - berou si obvykle podnikatele, uhlobarony, vlivné politiky…, protože výběr dominantních partnerů zvyšuje i jejich pozici v sociální hierarchii a to jim dodává pocit naplnění a uspokojení. Vzestup v sociální hierarchii je provázen libými pocity, které se přenášejí i na partnera. Jsem přesvědčen, že jedinec, který je výkonný a činorodý může mít naopak širší síť přátelských vztahů a v partnerských vztazích bude, s ohledem na výše zmíněné preference žen, dokonce úspěšnější. Nadprůměrná aktivita mladých lidí tedy není vynucená, ale vrozená. Částečně to potvrzuje i fakt, že tento mechanismus můžeme pozorovat už u dětí, ne až od věku adolescence. Potřeba být výkonný a úspěšný je tedy, podle mého názoru, vysoce adaptivní a užitečná.