Jak se poprat s neurózou
Daniela Kramulová, 7/2009
Na začátku je nejistota, napětí, po prvním týdnu léčby se může člověk cítit ještě hůř než předtím. Postupně převládá soudržnost, spolupráce, nakonec i smutek při loučení – šestitýdenní terapie končí, pacienti z oddělení neuróz se vracejí zpět do každodenního života s předsevzetím: tentokrát to zvládnu!
Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Zejména ve venkovských oblastech a pro osoby, které nemají přístup k internetu, je obtížné psychologa najít. Přispět ke zlepšení by měla i naše nová servisní rubrika.
Vliv drog na sexualitu
Jana Justinová, 7/2009
Návykové psychotropní látky ovlivňují do určité míry téměř všechny oblasti lidského života. Výjimkou není ani sexualita a intimní partnerský život. I s touto oblastí je potřeba při práci s pacientem či klientem, který je užívá, počítat.
Dejte o sobě vědět
Magdalena Čevelová, 7/2009
Otvíráte si vlastní terapeutickou či poradenskou praxi? Chcete své služby nabídnout potenciálním zákazníkům? O terapeutické a poradenské služby je v dnešní době docela zájem, přesto se nevyplatí čekat, až (nebo jestli vůbec) si vás klienti najdou, ale vyjít jim aktivně vstříc.
Řeč symbolů freetekno komunity
Alena Kajanová, Martin Pešek, 7/2009
Freetekno je v České republice známé především díky medializaci festivalu CzechTek. Jako každá subkultura se vyznačuje specifickým životním stylem, zahrnuje i odlišné formy komunikace a symboly. Ty se mohou zdát většinové společnosti stejně neuchopitelné jako jejich hudba.
Podle statistik Národního registru rodiček je zaznamenán kontinuální nárůst starších rodiček od roku 1991, přičemž výrazný vzestup čtyřiceti- a víceletých rodiček byl zachycen od roku 2004.
Přiznám se, že považuji elektronickou komunikaci za nezbytnou, že sedím dlouho u počítače, že tam vyřizuji korespondenci, že tam čtu noviny apod. Ale nepřijal jsem výzvu od několika přátel, abych se stal členem jejich Facebooku (najednou jejich „Přítelem“ s velkým P); nechci se cítit spojen hlavně elektronicky, nechci, aby každý o mně věděl to samé. To, co o mně přátelé vědí, je různé a přizpůsobené jejich zájmům, jejich osobnosti, intimnosti našeho vztahu; zdá se mi, že to tak má být. S obavou si představuji budoucí svět, ve kterém jsou naše přátelství četná, hladce uzavřená a tím pádem vzdálená, povrchní a měnitelná. Bráním se mu.
Získal si výlučné postavení mezi komunitními weby, počet jeho uživatelů na celém světě roste každým dnem zhruba o 250 tisíc. Sílí ovšem i hlasy jeho kritiků. Je nebezpečnou náhražkou přímé lidské komunikace, nebo prostředkem, který kontakty usnadňuje?
Říká se - když nejsi na Facebooku, jako bys neexistoval. Vyznavači této nové formy internetové komunikace se stávají docela vlivnou komunitou schopnou rychle šířit mezi sebou názory a také se organizovat, jak se o tom nedávno přesvědčil ve vaječné bitvě Jiří Paroubek. Na Facebooku se zrodila i masivní petice studentů proti státním maturitám. Jak ale Facebook může ovlivnit život samotných uživatelů? Přináší jim jen pozitiva, nebo mají i záporné zkušenosti?
V období, kdy Prima vysílala svou „zábavnou hypnózu“, jsem asi neměla den, kdy by se někdo z mých pacientů o pořadu nezmínil. Hypnoterapeutům opravdu zavařil, ale zdá se, že nejen jim. Ve většině případů však nešlo o zklamání, že s nimi nedokážu provádět tak úžasné kousky, ale spíše o znechucení, obavu nebo přímo zděšení. Nemohou být něčemu podobnému sami vystaveni a nečekaně zneužiti někým, kdo ví o jejich citlivosti k hypnóze? Takto pracují lékaři a psychologové? Pořad vnímali spíše jako zesměšňování, ponižování a zneužívání důvěry. Někteří museli dokonce hypnoterapii opakovaně obhajovat před rodinou nebo známými. Kromě trochu sporné legrace a neobvyklých hypnotických jevů jsme viděli i značnou stresovou zátěž pro soutěží cí a jejich blízké. Bylo toto vystoupení opravdu bez rizik? Chybělo vysvětlení, že takto se v terapii s lidmi nezachází a že účinkující v pořadu jsou motivovaní vycházet hypnotizérovi vstříc i v často bizarních sugescích před televizními kamerami. Všechny nás může uklidnit, že nakonec i tito mimořádně hypnabilní jedinci amnézii často prolomili. Nevědomí prostě vědělo, co bylo třeba. Každopádně se mi ulevilo, když byl pořad předčasně a údajně pro nezájem diváků zastaven. Hypnóza se snad zase vrátí tam, kde má své místo, a bude bez legrace léčit.
Moc rád bych vám sdělil svou připomínku k článku „Je homosexualita
Uvažujete kvůli informacím o šíření prasečí chřipky o změně svých plánů na letošní dovolenou?