Online archiv

Albert Pesso:

/ Sloupek ZUZANY PETEROVÉ /

Od příštího čísla bude v Psychologii dnes vycházet na pokračování povídka slavného spisovatele a psychoterapeuta Irvina D. Yaloma „Volám policii“. Nové, dosud nepublikované autobiograficky laděné dílo přeložila Helena Hartlová. Yalomovy knihy, například Pohled do slunce, Léčba Schopenhauerem, Lži na pohovce, Láska a její kat, Když Nietzsche plakal, které vydává nakladatelství Portál, patří v oblasti psychologicky orientované beletrie dlouhodobě k nejoblíbenějším titulům.

Už několik měsíců je krize jedním z nejčastěji skloňovaných slov v médiích. Sledovali jsme její počátky v USA, dopady na finančních trzích, denně se dozvídáme, jak se promítá do kterého ekonomického odvětví a jak vstupuje našeho života.

K volbě tohoto názvu mne inspiroval jeden klient. Zrovna u něj mne citace z literatury dost zaskočila. Až po chvíli mi došlo, jak zavádějící může být naše mateřština. V jeho pojetí by se totiž muselo psát: „Vším, čím jsem bil, bil jsem rád.“ Svou ženu i děti mlátil prostě tím, co měl zrovna po ruce. A rád! Žádost redakce, abych napsal něco na téma „já a vztahy“ (osobní, intimní, pracovní…), jsem považoval za zajímavou výzvu. Ovšem jen do chví le, než mi došla možná rizika. Postižen profesí, splývají mi vztahy osobní především s partnerskými či manželskými. Jsa přiměřeně spokojeně ženat, bylo mi jasné, že tudy cesta nepovede. Člověk nikdy neví, co mu z úst vyletí. Snad pochopíte, že ze stejných důvodů by se i popis vztahů intimních mohl poněkud nešťastně zvrtnout. Aby těch komplikací nebylo málo, tak na rozdíl od dvojic, které spolu sdílejí stůl a lože, sdílíme se ženou i společné pracoviště. Tudíž ani vztahy pracovní nepředstavují zrovna bezpečnou půdu. Tak jsem se pokusil nalézt jakýsi kompromis mezi potřebou sebeodhalení a pudem sebezáchovy. Nakonec jsem zakotvil v celkem bezpečném přístavu s názvem „Já a má původní profese“.

Kolem nás vypukla finanční krize. Jaké jsou nejlepší strategie jejího přežití? Všude skloňovaná kreativita by se měla projevit i v inovativním manažerském stylu.

Petr Jahoda na několik měsíců v roce vymění měkkou postel a teplou sprchu za život v divoké přírodě. Lákají ho vysoké hory stejně jako neprostupné džungle a kmeny, jejichž příslušníci chodí dodnes nazí, loví luky a šípy, používají kostěné a kamenné nástroje. Tvrdí, že mezi tamními šamany má několik opravdu dobrých přátel.

Asi nejčastějším důvodem, proč lidé volají horskou službu, je úraz na sjezdovce. V takovém případě pomoc přichází celkem rychle. Lyžuje se za světla a osobu s úrazem je celkem snadné najít. Horší je to s běžkaři, které při horské túře přepadne tma… Hledání může trvat déle a lidé často propadnou panice.