Online archiv

Radkin Honzák

AKCE

Ze všech stran slyším rady, že psychické problémy nemáme skrývat, ale naopak -nemáme se bát vyhledat odbornou pomoc. Tedy psychologa či psychiatra. Ale jak moc si tím zadělám na pozdější problémy? Co když budu chtít jednou pracovat u policie či armády? Nebo na pozici, kde je vyžadována bezpečnostní prověrka? Nebude to problém při řidičáku nebo zbrojním průkazu? I kdyby šlo o nějaký relativně drobný psychický problém, který se podařilo vyléčit stejně, jako se vyléčí třeba chřipka? Jak moc jsou informace o mých psychických problémech důvěrné? Kdo všechno k nim má přístup a kde všude mi to může potenciálně uškodit? Tadeáš

Všichni občas zažíváme situace, kdy osud toho na naše bedra naloží tolik, že se pod vahou nákladu značně prohneme. Mladší dítě nastoupí do školky a jde z nemoci do nemoci. A ještě se o ně doma nezištně podělí, tudíž v práci nemocenská střídá paragraf. Starší dítě, doposud relativně bezproblémové, se promění v teenagera, s kterým mlátí puberta o zeď. A do toho vážně onemocní rodiče. Pak už stačí pověstná kapka, třeba v podobě menšího pracovního problému, a pohár naší psychiky zkrátka přeteče. Pokud si nejsme schopni pomoci vlastními silami, je namístě vyhledat odbornou pomoc, často v podobě psychoterapeuta. Co má ovšem dělat psychoterapeut, pokud se on sám ocitne v podobné situaci?

O smrti se často v naší kultuče hovoří jako o „posledním tabu“. Ztratili jsme původní rituály, spojené se smrtí, o smrti se nemluví, a když nedej bože někdo blízký zemře, vlastně ani nevíme, co říct a jak se k tomu postavit. Jako téma ale smrt přesto stále „táhne“. Alespoň podle masové účasti na přednáškách amerického psychologa Raymonda Moodyho během festivalu Evolution na pražském Výstavišti v Holešovicích.