Online archiv

Intenzivní kontakt s lidmi, stres, dlouhodobá zátěž, kontakt s utrpením, které lze často jen málo ovlivnit. To jsou faktory, které zvyšují pravděpodobnost vyčerpání či vyhoření. Právě ty často stávají v pozadí lékařských chyb…

Dýchej zhluboka! Kolikrát jsme to už slyšeli, přesto to není vždycky nejlepší rada. Někdy dokonce neumíme správně dýchat, přestože dýchání zcela automaticky považujeme za něco naprosto samozřejmého.

říká socioložka Dana Hamplová

Psychiatr a sexuolog Martin Hollý strávil část svého dětství za plotem malé slovenské psychiatrické léčebny, kterou vedl jeho otec, a když mu bylo patnáct, chtěl se podle svých slov stát bačou. Rodiče ho ale poslali na gymnázium. V současné době je ředitelem Psychiatrické nemocnice Bohnice. Rok jsem s ním spolupracovala na knize vydané v dubnu v nakladatelství Portál.

Nedávno jsem jela oblíbenou rezidenční oblastí kolem Berounky a místní silnici lemovaly každých pár metrů billboardy s reklamami: „Komunitní školka naplňuje individuální přístup k dětem“, „Svobodná a inovativní škola chce inspirovat děti a rodiče“, „Škola pro život učí děti samostatně myslet“… Jak by se asi prezentovaly vzdělávací organizace pro dospělé, napadlo mě.

Kdekoli zmíním, že „dělám hypnózu“, ihned slyším žádost, abych „TO“ předvedl. Spousta lidí se – možná i díky různým efektním vystoupením v divadlech či v televizi – touží naučit ovlivňovat druhé lidi tak, aby dělali bizarní věci, plnili jejich přání či koupili jejich výrobky, anebo chtějí umět „číst myšlenky“ druhých lidí.

Plánujete cestu přes více než tři časová pásma? Pak vás patrně postihne jet lag, pásmová nemoc. Dochází při ní k „rozhození“ biologických hodin a provázejí ji poruchy cyklu spánku a bdění. Za režim spánku a bdění jsou odpovědné naše vnitřní biologické hodiny, které jsou řízeny z hypotalamu, části mozku, která je zodpovědná také za produkci spánkového hormonu melatoninu. Jeho uvolňování přes den potlačuje sluneční záření, které dopadá na sítnici lidského oka. S příchodem soumraku naopak dochází ke zvýšené tvorbě melatoninu, který je nezbytným předpokladem kvalitního spánku. Lidské tělo si časem zvykne na pravidelné střídání dne a noci, což se projeví i v pravidelném vylučování melatoninu. Problém ovšem nastává, když se posuneme o několik časových pásem na východ či na západ. Organismu potom nějakou dobu trvá, než se přeřídí podle nového denního řádu. Přechodný zmatek biologických hodin se projeví poruchami spánku a bdění. Obecně se dá říci, že jedinci cestující na východ mají problém večer usnout a ráno vstát. Cestovatelé putující na západ naopak pociťují ospalost ve večerních hodinách a ráno se velmi brzy budí. Příznaky jet lagu se však různí. Velkou roli hraje rozdílná schopnost adaptace biologických hodin každého z nás. Podstatný je také věk a fyzická zdatnost cestovatele. S adaptací na nové časové pásmo mají častěji větší problém starší lidé. Kromě poruch spánkového cyklu se pásmová nemoc projevuje také snížením tělesných a duševních schopností, únavou, bolestmi hlavy, podrážděností či zažívacími obtížemi a nechutenstvím. U disponovaných osob může být jet lag i spouštěčem deprese. Pásmová nemoc je naštěstí přechodný problém, biologické hodiny se během několika dnů přizpůsobí novým podmínkám. Nejnáročnější situaci jsou vystaveni lidé, kteří přilétají z velké vzdálenosti na relativně krátkou dobu, například na vědecké sympozium, konferenci, obchodní či politické jednání na jiném kontinentě. S ohledem na fakt, že nejde o dovolenou, ale o pracovní cestu, na níž se zpravidla očekává vysoké pracovní nasazení, je zvlášť vhodné pokusit se projevům pásmové nemoci předejít.

Proč? Seriál o tělesných projevech a pocitech, které si často neumíme vysvětlit

Profesor Emanuel Vlček prozkoumal v roce 1976 ostatky císaře a krále Karla IV. tak důkladně, že žádná další tajemství o sobě Karel IV. touto cestou nejspíš už nevydá. Na jeho lebce i kostech najdeme následky zranění, které vypovídají o jeho poměrně bujarém mládí a zálibě v turnajích. Jedním z nich je dobře vyhojená sečná rána směřující od levého nadočnicového oblouku přes kořen nosu pod pravou očnici. Následkem bylo mírné vychýlení nosních kůstek trochu doprava. „Zajímavé je, že z vyhojené jizvy musel mít kožní jizvu, docela nápadnou, která ovšem na žádném dobovém portrétu není zaznamenána,“ konstatuje v časopise Forum profesor Radomil Čihák, který se v prostorách Anatomického ústavu 1. LF UK účastnil tehdejšího výzkumu ostatků. Portrétisté tedy Karlovy jizvy retušovali. Těžké zranění s doživotními následky je patrné na dolní čelisti. Zhuštění kosti a její povrchová vrstva napovídají, že bradová část čelisti byla vylomena a vražena dovnitř, důsledkem bylo i odlomení kloubů spojujících čelist se spánkovou kostí. Deformace při srůstu pak vytvořily dojem horního předkusu. K úrazu došlo zřejmě při některém z rytířských turnajů, Karel patrně utrpěl ránu dřevcem do brady. Z historie víme, že Karel byl v roce 1350 čtyři měsíce nemocen a příčina se tajila – k pečlivě budovanému Karlovu obrazu se evidentně důvod úrazu nehodil. Úder do brady způsobil zvrácení hlavy, úraz páteře a krvácení do páteřního kanálu, jež způsobilo čtyřměsíční ochrnutí všech končetin. Úraz zanechal i změny v podobě deformace Karlovy páteře v krční a bederní oblasti. Uzdravení z tehdy téměř fatálního zranění svědčí jednak o zkušenosti tehdejších ranhojičů (odborníci se domnívají, že patrně italských), jednak o Karlově houževnatosti a pevné vůli. Výrůstky z dolního okraje sedacích kostí do okostice pro změnu dokazují, že tato část těla byla hodně otlučená o sedlo – král na svých četných cestách Evropou jezdil na koni. I další Karlovy kosti vypovídají o zraněních – zlomenina levé loketní kosti s nálezem v oblasti růstové chrupavky dokládá, že k úrazu došlo časně, zřejmě kolem 15. roku Karlova života. Zhojenou zlomeninu měl i na levé lýtkové kosti, úder patrně utrpělo i koleno. V drobných kůstkách ruky jsou zjevné následky dny. „O Karlovi je známé, že prsty trénoval. Když dával audience, řezal při tom proutky. Tím vlastně cvičil a rehabilitoval, protože dnové záchvaty jsou velmi bolestivé,“ vysvětluje profesor Čihák. Celkově svědčí skelet o tom, že náš nejvýznamnější panovník byl silný a zdravý, i zuby měl v době své smrti všechny a prakticky zdravé, jen s masivní abrazí, která byla na zubech typická až do 19. století. „Při mletí mouky mlýnskými kameny se do ní dostávala kamenná drť, jež zuby obrušovala. Díky tomu na nich nebyly kazy, protože se zubovina vždy zbrousila do čerstvého materiálu,“ vysvětluje Radomír Čihák.