Online archiv

Také občas hledáte, kam jste před obchodním centrem zaparkovali auto? Potkáte po čase známého a nemůžete si upamatovat jeho jméno? Cestou od stolu zapomenete, pro co jste si vlastně chtěli dojít? Nebo vás rodina usměrní, že tuhle historku už od vás přece slyšela? Možná jste jen trochu přepracovaní a ve stresu – anebo se jedná o první známky mírné kognitivní poruchy.

Hrát počítačové hry se stává běžnou náplní volného času dětí i dospívajících. Nejmladší generace je natolik ovlivněna hrami a internetovými sociálními sítěmi, že se v posledních letech na místo o teenagerech hovoří o screenagerech, od anglického screen – obrazovka…

Je jim obvykle mezi dvanácti a dvaceti, na první pohled upoutají černou patkou až do temně podmalovaných očí, ve tváři hloubavě smutný výraz. Vyznávají kult smutku, skepse, otevřeně se přiznávají k depresím a dávají přirozený průchod emocím všeho druhu – jsou totiž emo…

„Probudil jsem se a v hlavě mi ještě zněla líbezná melodie. Vstal jsem z postele a sedl jsem si k pianu, začal jsem na G, přešel na Fis moll7 a to už mě vedlo přes B na E moll a nakonec na E. Pokračovalo to logicky a melodie se mi líbila, byla nádherně „snová“ a nevěřil jsem, že bych to mohl složit já…“ Takto popsal Paul McCartney zrod skladby Yesterday.

Rozvedli se, několik let žili každý zvlášť, poznali nové partnery, možná založili i novou rodinu. Přesto se po čase začali znovu vídat, zase spolu začali spát – a nakonec se rozhodli, že ještě jednou zkusí společně žít. Čeká je happy end, nebo další rozčarování?

Téměř nepřetržitě se při nejrůznějších příležitostech potkáváme a míjíme s mnoha neznámými lidmi. Na někoho se ani nepodíváme, na jiného ano. A na dalšího se dokonce usmějeme. Proč nás někdo upoutá a druhý ne? Čím se řídí naše sympatie či antipatie a za jak dlouho si myslíme, že jsme dotyčného „prokoukli“?

Mnoho českých žen se po rozvodu dostává na pokraj životního minima. Až příliš často se nechají napálit manželem, který převede část majetku na někoho jiného nebo jeho velkou část zatají. Čím to je a jak to, že se to stává i velmi inteligentním a vzdělaným ženám?

Ve svém zatím posledním rozsáhlém výzkumu se psycholožka Martina Hřebíčková zaměřila na národnostní stereotypy ve střední Evropě. Odpovědi na otázky, jak nás vidí Evropané a co si myslíme o svých zahraničních sousedech, vycházejí z dotazníků pětifaktorového modelu osobnosti, jehož převod do českého prostředí je z velké části právě jejím dílem.

Může víra ovlivňovat způsob, jakým pracuje náš mozek? Kanadští vědci z University of Toronto Scarborough se na tuto otázku pokusili odpovědět – a na základě svých zkoumání tvrdí, že ano. Při výzkumu, jehož výsledky zveřejnil časopis Psychological Science, nechali dobrovolníky řešit úlohy, jejichž zadání nějakým způsobem souviselo s vírou a náboženstvím. Během práce jim měřili mozkové vlny specifi cké pro jistý druh stresové reakce a sledovali počet chyb. Výsledky ukázaly, že přivedení na „zbožné myšlenky“ skutečně má vliv na intelektuální výkon – nemusí však jít vždy o vliv pozitivní. Záleží totiž na tom, zda jde o věřícího nebo ateistu. Zatímco věřící při zmínkách o Bohu reagovali na úkoly klidněji, uvážlivěji a jejich výsledky vykazovaly méně chyb, mozek ateistů se ve stejné situaci choval poněkud jinak – stejná oblast, která se u věřících zklidnila, se u nich aktivovala, stav úzkosti se prohloubil a stav adrenalinu v krevním řečišti (a také počet chybných rozhodnutí) se prudce zvýšil.

S poněkud překvapivým tvrzením přišli australští psychologové: Špatná nálada nemusí být ve skutečnosti pro člověka tak špatná, tvrdí na základě studie, uveřejněné v časopise Australasian Science. Vyplynulo z ní totiž, že smutní lidé jsou méně snadno ovlivnitelní, mají lepší schopnost soudit jiné a zlepšuje se i jejich paměť. Autor studie, profesor psychologie Joseph Forgas z Univerzity Nového Jižního Walesu, uvádí, že negativně naladění lidé jsou kritičtější a věnují větší pozornost svému okolí, zatímco ti, kteří se cítí spokojení, nebo dokonce šťastní, jsou náchylnější uvěřit všemu, co se jim řekne. „Zatímco se zdá, že pozitivní nálada podporuje kreativitu, přizpůsobivost, spolupráci a důvěru v duševní zkratky, negativní nálady spouštějí pozornější, pečlivější myšlení, které věnuje větší pozornost vnějšímu světu,“ píše Forgas ve své studii. V jejím rámci provedl se svými kolegy sérii experimentů, které začínaly tím, že u zkoumaných osob vyvolaly smutnou či veselou náladu pomocí sledování filmů a vzpomínání na smutné nebo veselé události. Při jednom z experimentů měli rozveselení i „rozesmutnělí“ účastníci posoudit pravdivost běžně rozšířených mýtů a neověřených zpráv. Lidé s negativní náladou byli skeptičtější a méně náchylní těmto tvrzením věřit. Stejně tak ovšem byli méně přístupní k přijímání rychlých názorů založených na rasových či náboženských předsudcích a dělali méně chyb při líčení události, jichž byli svědky.

NÁRAMKY MONITORUJÍCÍ konzumaci alkoholu byly ve Spojených státech poprvé zavedeny v roce 2003. Náramek využívá stejnou technologii jako zařízení pro dechovou zkoušku, jen místo dechu zkoumá pot na kůži (malé množství vypitého alkoholu je kůží vylučováno). Každou půlhodinu provádí náramek automatický test – zjistí-li přítomnost alkoholu, nahlásí to společnosti, která kontaktuje soud nebo úřady. Opatření je určeno pro potřeby soudců, policistů a dalších představitelů, kteří mají na tuto informaci zákonné právo, o koupi náramku v hodnotě 1500 dolarů však projevilo zájem velké množství rodičů, kteří by ho chtěli použít u svých dětí. K úlevě tajně popíjejících nezletilců se o prodeji náramků pro veřejnost zatím neuvažuje. PRÁCE NA POLOVIČNÍ ÚVAZEK je spojená s vyšším rizikem úmrtnosti, domnívají se na základě dlouhodobé studie finští vědci. Po dobu 16 let zkoumali zaměstnance na plný a poloviční pracovní úvazek. Ve druhé skupině zaznamenali dvakrát vyšší riziko úmrtnosti, u osob, které pracovaly na půl úvazku nedobrovolně, dokonce třikrát vyšší. Autoři studie si to vysvětlují tak, že lidé s částečným úvazkem cítí vyšší nejistotu, snižuje se pocit jejich životní pohody, který negativně působí i na jejich zdraví. TÝMOVÉ MYŠLENÍ není zdaleka důležité jen pro dobrou spolupráci a loajalitu mezi členy pracovního týmu v zaměstnání. Podle studie uveřejněné v časopise Psychology and Aging je velkým plusem pro dlouhodobé soužití partnerské dvojice. Páry, které jsou zvyklé svůj program plánovat a uskutečňovat z pozice „my“ a nevidí se jen jako „já“ a „ty“ (v horším případě „já“ a „on“/„ona“) prý mají v dlouhodobém horizontu méně konfliktů, snáze se přizpůsobují životním změnám a jsou lépe schopni řešit problémy.

Dnešní děti tráví minimum času v přírodě, některé se jí dokonce bojí a štítí. Socioložka Helena Vostradovská a bioložka Hana Klonfarová například zjistily, že kromě nadváhy a snížené imunity vyplývají z omezeného pobytu v přírodě i další důsledky. Zejména městské děti prý mají špatný odhad vzdálenosti a neorientují se v terénu, nedokážou odhadnout počasí a chybně se proto obléknou, nedovedou si věci v přírodě dát do souvislostí (např. že borová šiška bude pod borovicí) a jsou fyzicky neobratné. Výzkumník Josef Zelenka zjišťoval dětské představy o světě, kde žijí, pomocí metody kognitivních map. Nejprve měly děti kreslit svět, kde žijí, a poté ten, v němž by chtěly žít. Mnoho kreseb s vysněnými světy úplně postrádalo přírodní prvky, některé představovaly svět plný domácích kin a počítačů. Sociální psycholog Jan Krajhanzl prováděl výzkum emočních reakcí na přírodu mezi školáky z Prahy a Hradce Králové. V dotazníku se dětí ze základních škol ptal, zda by vzaly do ruky velkého brouka, jestli by se při bojové hře zahrabaly do listí či zda by se v horku vykoupaly v bahnitém rybníku. Ukázalo se, že ve strachu z přírody se vůbec neliší děti z rodinných domků se zahradou a děti z paneláků. Strach z přírody je spíše založený na předsudcích než pudový; čím starší děti na dotazník odpovídaly, tím více se přírody bály. Jan Krajhanzl se domnívá, že názory dětí jsou ovlivněny například filmy, v nichž jsou zvířata zobrazována v negativním světle, jako jsou třeba horory o pavoucích.