Online archiv

stručněPodle nové studie uveřejněné v Journal of Health and Social Behavior souvisí úroveň vzdělání s prožívaným stresem. Lidé s nižším vzděláním zažívají v každodenním životě méně stresu než lidé s vyšším vzděláním; snášejí ho alehůře. Autoři výzkumu sledovali po dobu osmi dnů soubor 1031 dospělých osob. Zaměřili se při tom na stresové události v každodenním životě těchto lidí. Ukázalo se, že lidé s vysokoškolským vzděláním zažívají stresové situacenejčastěji (44 % sledovaných dnů). Lidé se středoškolským vzděláním prožívali stres v průměru ve 38 % dnů, u lidí s nižším než středoškolským vzděláním to bylo jen 30 % dnů. Přestože skupina lidí s nejnižším vzděláním prožívalastresové situace nejméně často, intenzita jejich stresu byla naopak nejvyšší. Stres u těchto lidí způsoboval často dokonce zdravotní obtíže (nevolnost, bolesti hlavy, horečku apod.). Podle autorů studie je zřejmé, že lidé snižším vzděláním sice zažívají stres méně často, má však negativnější dopad na jejich zdraví. Naopak lidé vzdělanější se se stresem dokáží zřejmě lépe vyrovnávat.

stručněAmeričtí vojáci, kteří se přímo podíleli na zneužívání a mučení iráckých zajatců ve věznici Abu Grhaib nedaleko Bagdadu, podle psychologů s největší pravděpodobností nebyli patologičtí sadisté, ale zcela normální a duševnězdraví lidé. Byli přesvědčeni o tom, že dělají pouze špinavou práci, která je v dané situaci nezbytná pro vítězství ve válce. Obdobně chápali své chování nacisté v koncentračních táborech za 2. světové války, anebo Palestincivraždící nevinné lidi v Izraeli."V situacích mučení lidé věří, že jejich jednání je vysoce morální, protože chrání svůj národ,"uvádí John Conroy, autor knihy s názvem Nevýslovné činy, obyčejní lidé, v níž vysvětlujemučení v různých situacích. Chování amerických vojáků v Abu Ghraib vysvětluje Conroy jako důsledek obratu v prioritách USA po 11. září 2001 - ochraně a respektování lidských práv byla nadřazena nutnost vítězství ve válce protiterorismu.

Cílem projektu MAPS-C (Master of Advanced Psychological Studies - Clinical) je vytvoření návrhu jednotného kurikula pro vzdělávání klinických psychologů a psychoterapeutů. Do projektu je nyní zapojeno šest zemí. V rámci studiebylo navrženo kurikulum pro klinické psychology, jehož struktura by mohla být využita i pro další psychologické odbornosti. Struktura navrženého kurikula odpovídá rámci systému vyššího vzdělávání, který byl určen boloňskoudohodou. Pro psychologii je dalším důležitým projektem"EuroPsy". Tento projekt má navrhnout systém vzdělání pro získání evropského diplomu v psychologii, případně určit podmínky získání licence pro práci v EU(www.europsych.org/EuroPsy). V tuto chvíli se tým"EuroPsy"ubírá poněkud jiným směrem než řešitelé projektu MAPS-C. Mezi oběma skupinami řešitelů však existuje snaha o komunikaci. Projektu se účastní zástupciRakouska, Německa, Řecka, Irska, Lucemburska a Kypru. Koordinátoři projektu se snaží rozšířit řady řešitelů tak, aby v něm byly zastoupeny všechny země EU. V první fázi jsou srovnávány podmínky pro práci klinických psychologů zhlediska zákonů a pravidel profesních organizací v jednotlivých zemích. Dále projekt srovnává existující, případně tvořící se kurikula pro přípravu klinických psychologů. Ze zjištěných údajů se projekt snaží analyzovat základnípožadavky na klinické psychology a obecně pojetí práce klinického psychologa. Cílem je návrh kurikula vzdělání pro získání magisterského titulu v klinické psychologii. Navržené kurikulum musí být zároveň v souladu s ECTS(European Credit Transfer System), který umožňuje mobilitu studentů během studia, tedy umožňujeabsolvovat část studia v dalších zemích EU.Standardy tréninku klinických psychologů a psychoterapeutů se v rámci EU výrazně liší. Zhruba můžeme v evropských zemích rozlišit tři systémy kvalifikace:a)země, jejichž postgraduální vzdělávání je podloženo zákonem a kde na tomto základě nacházíme povinné systémy kvalifikace;b)země, ve kterých jsou pravidla vzdělávání formulována profesní organizací, ačkoliv zákonná úprava chybí;c)země, kde neexistují pravidla pro vzdělávání klinických psychologů, ani na úrovni zákona, ani na úrovni profesních organizací;V rámci Boloňské dohody, která byla podepsána v Boloni 19. června 1999, se zavazuje29 zemí reformovat strukturu svého vyššího vzdělávání tak, aby systém vzdělávání měl přehledné a srovnatelné stupně; přijal systém založený na dvou hlavních cyklech (při použití naší terminologie na úrovni bakalářské amagisterské); využíval systém kreditů - tak jako ECTS systém; podporoval mobilitu; podporoval kooperaci v rámci Evropy při zajištění kvality; podporoval potřebnou evropskou dimenzi vyššího vzdělávání. Evropský prostor vyššíhovzdělávání by měl být dotvořen v roce 2010. Rámcový model vzdělání navržený v projektu MAPS-C založený na požadavcích boloňské dohody vypadá následovně: 3 roky bakalářské studium Ý 2 roky specializované studium Ý 1 rok praxe;magisterský titul v klinické psychologii Ý 2 roky Ph.D. Cíle vzdělávání v navrženém kurikulu jsou získání potřebných znalostí (teorie), dovedností (diagnostika, intervence, výzkum apod.), kompetencí v profesionální praxi ikompetencí ve výzkumu. Jednotlivé kurzy v navrženém kurikulu na sebe navazují a nemohou být individuálně voleny. Účast ve všech kurzech a praxích je povinná. V rámci kurikula je kladen důraz na empiricky ověřené poznatky. Vkaždém případě by vzdělávání měly zajišťovat univerzity. Zdůrazňuje se mobilita studentů a má být v rámci vzdělávacího programu nabízena. Tento program by měl zvyšovat odborné kompetence a nabízet účinnější a efektivnějšítrénink budoucích psychologů.

Z psychiatrické léčebny v Praze-Bohnicích utekl 3. května"nebezpečný schizofrenik". O dva dny později byl zadržen policií. Ještě ten den, kdy mladý muž, který měl nařízenu ústavní léčbu, obě nejvýznamnější televiznístanice informovaly o jeho útěku. Veřejnoprávní ČT podrobněji, dokonce uvedla, že pacient zabil vlastní matku a utekl během vycházky s otcem, NOVA o těchto soukromých informacích hovořila všeobecněji. Hlavním poselstvím zprávovšem bylo, že pacient utekl ve stabilizovaném stavu, ovšem po nějaké době - po odeznění účinku léků, které pravidelně užívá, by mohl být nebezpečný a nikdo se ho nemá pokoušet zadržet. Tuto informaci přinesly i deníky,vycházely z informací ČTK získaných od policejní mluvčí."Média prezentovala psychiatrického pacienta jako brutálního vraha a označovala ho jako ,nebezpečného schizofrenika'. Bez jakéhokoli vysvětlení, jak se taková nemocprojevuje, je uvádění duševní poruchy jen nebezpečným nálepkováním všech, kteří se kdy ocitnou v psychické krizi,"ohradili se proti způsobu informování Martin Jarolímek a Andrea Studihradová v prohlášení České asociacepro psychické zdraví (ČAPZ)."Média neuměla vysvětlit, že člověk, který z PL Bohnice utekl, trestný čin spáchal pod vlivem duševního onemocnění a z této nemoci by se měl léčit; tak stanovil znalecký posudek a rozhodlsoud. Proto není ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. Není jistě sporu o tom, že k útěku z léčebny nemělo dojít. Média se ale nezmínila o podstatě problému, a sice, že ani vězení, ani léčebna nejsou schopny zajistitpotřebnou ostrahu a zároveň poskytnout dotyčnému dostatečnou péči,"uvádí se dále ve stanovisku ČAPZ, ke kterému se také připojil vládní zmocněnec pro lidská práva MUDr. Jan Jařab. Vinou spojení"nebezpečnýschizofrenik"média podle ČAPZ posílila předsudek veřejnosti, že duševně nemocný rovná se potenciální agresor. Ve skutečnosti pacienti, pokud se dopouští fyzického násilí, tak mnohokrát častěji obrací násilí proti svéosobě. A jen v ojedinělých případech zaútočí na jinou osobu - vždy v situaci, kdy pod vlivem své nemoci vnímají ohrožení. Schizofrenie je těžké psychické onemocnění, které nejčastěji propuká mezi šestnáctým a osmnáctým rokem.Jeho závažnost vyplývá z toho, že tato nemoc většinou postihuje všechny oblasti života dotyčného jedince. Ovšem i tato nemoc se dá léčit - až jedna třetina lidí se schizofrenií se z ní vyléčí, respektive je schopna se vrátit doběžného života, a to i bez medikace, další třetina se s podporou léků dokáže zapojit do normálního života alespoň částečně. Jedním z nejčastějších příznaků schizofrenie je absence náhledu na existenci tohoto onemocnění -dotyčný si není schopen připustit, že je nemocen, proto odmítá spolupracovat na léčbě. Pokud pacient se soudně nařízenou léčbou odmítá tablety, má ošetřující psychiatr k dispozici tzv. depotní injekce účinného léku, jejichžefekt trvá až jeden měsíc."Z tisku jsme se však nedozvěděli, byly-li tyto injekce dotyčnému pacientovi v léčebně aplikovány,"doplňuje ČAPZ. Prohlášení ČAPZ uzavírá výzva k vytvoření tzv. detenčních ústavů, zařízenípro ochrannou léčbu lidí, kteří páchají společensky vysoce nebezpečné trestné činy a současně jsou psychicky nemocní. Takové ústavy existují v zahraničí a na jejich provozu se podílí zároveň zdravotníci a pracovníci ostrahy. Unás se o takovém zařízení forenzní (soudní) psychiatrie právě jedná. Ministerstvo zdravotnictví ČR rozhodlo vybudovat speciální ústav v areálu Psychiatrické léčebny Brno-Černovice; s trochu odlišným pojetím přicházíMinisterstvo spravedlnosti ČR v připravovaném znění trestního zákona a trestního řádu, kde počítá se zřízením"zabezpečovací detence".

Některé osobnostní rysy nebo sklony, pro akademickou psychologii spíše marginální, mohou mít velký význam v běžném životě. Mezi ně patří vlastnosti jako moudrost, shovívavost, uvážlivost a také zvídavost. Ta přispívá, jakkoli seto na první pohled nemusí zdát, k životní spokojenosti. Jako v mnoha jazycích i v češtině existují dobře rozlišitelná dubleta"zvědavý"a"zvídavý". Slovník spisovného jazyka českého definuje jejich významtakto: zvědavý ="takový, který se rád dozvídá to, co se ho přímo netýká"; zvídavý ="takový, který rád získává nové poznatky"(můžeme dodat, aby rozuměl světu a sobě). Mezi zvědavcem a zvídavcem dobřerozlišuje už selský rozum. Děti považujeme většinou za zvědavé i zvídavé. Jejich zvídavost má intenzivní emoční doprovod, radost z poznávání, z objevování, z nového. Zdá se (dej bůh, aby tomu tak nebylo!), že vývoj zvídavostiutlumuje škola, znalosti se získávají jaksi pasivně, ne-li proti vůli dítěte. Vývoj a výchova k zvídavosti, tak jak jsme ji vymezili, by měly být v centru zájmu vychovatelů a měly by být i posláním praktické psychodiagnostiky.Zvídavost pozitivně přispívá k zrání osobnosti. Seberealizovaný člověk je rovněž zvídavý. Zvídavost je významným motivačním horizontem chování i prožívání. Zvědavost a zvídavost jsou jakoby spojité nádoby - čím vyšší zvědavost,tím plošší zvídavost a obráceně. Zvídavost patří k úsilí nacházet smysl, porozumět, zvědavost tíhne spíše k senzacím, k bulváru. Jedním z určujících faktorů ryzí seberealizace je trvalý pocit životní spokojenosti. Můžeme vůbecprožívat radost ze života, nejsme-li orientováni na poznávání smyslu a na prosociální hodnoty? Zvídavost je komplexem, jehož podstatnou složkou je tvořivá interakce s vnějším i vnitřním světem. Jde o vnímavost, o reflexi nadinformacemi v kontextu citovosti a hodnot. Hledět, jak říká Oscar Wilde, je něco jiného než vidět věc. Mohli bychom trochu zjednodušeně hovořit i o nezbytnosti být zvídavý, ne zvědavý. Nepřehlédnutelná vazba je k tvořivémuplánování. I teoretický vědec má disponovat zvídavostí (rozumět smyslu věci). Zvídavost zděděná z dětství je rozvíjena teoretickou i praktickou činností. Přináší radost, uspokojení každému zvídavci - dítěti, jihočeskému rybářii veřejnému činiteli. Nevím, je-li pravdivé úsloví"Nebuď zvědavý, budeš brzy starý", ale vím, že pravdivé je"Buď zvídavý a budeš stále mladý". Zvídavost ("kognizance"podle Murae) je zároveňdovednost, jak vnímat a jak vnímané interpretovat. Je tedy vychovatelná. Dává jiskru všednosti a udržuje dobré spaní. Génius jazyka ji spolehlivě liší od nevázané zvědavosti. Její rozvoj by měl být programován v každémvýchovném stylu. Zvídavost je třeba u dítěte pěstovat - sám vychovatel by měl být zvídavý (hýčkat si to dobré dítě v nás). Každý autentický projev zvídavosti je třeba pochválit. Zvídavost a zvědavost mají cosi společného:kognitivní zaujetí, aviditu dozvídat se, zájem o nové informace, potěšení z toku nových dojmů. U zvědavce se nicméně zaujetí poznávat vyčerpává pokleslým zájmem o nepodstatné, často pikantní. S prosociální orientací bývázvědavec na štíru, mravní postoje má uvolněné až běda. Naproti tomu zvídavost tíhne k poznávání smyslu, k radosti z objevování a z objeveného; postoj je prosociální a tkví v ušlechtilých postojích. Od pubescence, kdy se stálevíce uplatňuje sebevýchova, by měl pubescent překonat tlumivé vlivy povrchního okolí a věřit, spoléhat se na svou kognizanci. Je jasné, že aktivita zvídavosti není jen záležitostí percepce, ale i všech dalších kognitivníchfunkcí. Už Rorschach si byl dobře vědom, že v percepčním aktu je angažována celá osobnost. Doufám (snad ne naivně), že naše kolokvium sestávalo i z vašich otázek. Mám-li pravdu, třebaže jste se nedozvěděli příliš nového, přecejen ve vyústění hermeneutického kruhu by měl být pojem zvídavosti (kognizance) o něco jasnější. Buďme tedy zvídaví, abychom poznali a procítili význam zvídavosti pro život náš a našich bližních.Děti bývají zvídavější i zvědavější než dospělí.

Lidé s matematickým nadáním mají odlišně fungující mozky. Z výzkumu, který byl publikován v dubnovém čísle časopisu Neuropsychology, vyplývá, že ve srovnání s průměrnou populací funguje u matematicky nadaných lidí lépespolupráce mezi levou a pravou mozkovou hemisférou. Matematické nadání se podle různých odhadů vyskytuje u chlapců 6-13krát častěji než u dívek. Příčina tohoto nepoměru není zcela objasněna, předpokládá se však, že důvodem jeprenatální působení testosteronu, které má vliv na vývoj mozku (způsobuje selektivní výhodu pro pravou polovinu mozku). Američtí a australští vědci zkoumali skupinu šedesáti chlapců (praváků): 18 matematicky velmi nadaných(věkový průměr necelých 14 let), 18 s průměrným matematickým nadáním (průměrný věk mírně překračující 13 let) a 24 vysokoškolských studentů (průměrný věk přibližně 20 let). Matematické nadání bylo zjišťováno pomocí testu SAT(Scholastic Aptitude Test - Math). Pokusným osobám byly na monitoru prezentovány soubory písmen - a to na levé a pravé straně monitoru. Chlapci měli za úkol určovat, zda obrazce na levé a pravé straně monitoru jsou, či nejsoushodné. Tímto experimentem lze zkoumat, jak mozek zpracovává data prezentovaná na levé a pravé straně zorného pole - což koresponduje s funkcí pravé a levé mozkové hemisféry. Prezentace probíhala třemi různými způsoby: (1)jednostranná prezentace pro pravou hemisféru (levé oko); (2) jednostranná prezentace pro levou hemisféru (pravé oko); (3) bilaterální prezentace (obě oči). V experimentu byly použity dva typy úloh -"lokální"(probandovi byla prezentována dvě velká písmena složená z malých písmen, například velké písmeno T složené z drobných téček; úkolem bylo určit, zda jsou tato drobná písmena v obou prezentovaných obrazcích shodná) a"globální"(úkolem bylo určit, zda se velká písmena shodují, či nikoli). U průměrných teenagerů i univerzitních studentů byla levá hemisféra rychlejší při řešení"lokálních"úloh, naopak pravá hemisféra bylarychlejší pro"globální"úlohy. To je v souladu se staršími výzkumy, které prokázaly, že levá hemisféra je specializována na zpracovávání detailů (drobných"stavebních kamenů", z nichž je složen tvarpísmene), zatímco pravá hemisféra lépe zpracovává globální celky (v tomto případě tvary velkých písmen). U chlapců s výrazným matematickým nadáním však tento rychlostní rozdíl mezi oběma typy úloh zjištěn nebyl. To ukazuje, žeobě hemisféry těchto lidí lépe vzájemně spolupracují. Navíc se zjistilo, že zatímco běžná populace je pomalejší v úkolech vyžadujících spolupráci obou hemisfér (simultánní prezentace v obou polovinách zorného pole), umatematicky nadaných osob byl zjištěn pravý opak. V úlohách vyžadujících spolupráci hemisfér byly rychlejší než v úlohách s jednostrannou prezentací podnětů. Studie podporuje hypotézu, že lidé s matematickým nadáním nemajížádnou specifickou oblast mozku lépe vyvinutou než běžná populace. Rozdíl není strukturální, ale především funkční, spočívající v tom, že obě mozkové hemisféry jsou schopny lépe vzájemně spolupracovat. Vědci předpokládají, žeobdobné odlišnosti ve funkční organizaci mozku mohou být odpovědné i za jiné druhy nadání.Pravá a levá hemisféra mozku spolu lépe spolupracují u matematicky nadaných středoškoláků.

Ztráta zraku těžce zasáhne každého člověka, říká psycholožka Irena Jílková. Někteří postižení zůstávají i několik let v izolaci, protože jim jejich okolí brání i v těch nejjednodušších činnostech. Vždyť na to přece nevidí...