Malé kolokvium o zvídavosti

Některé osobnostní rysy nebo sklony, pro akademickou psychologii spíše marginální, mohou mít velký význam v běžném životě. Mezi ně patří vlastnosti jako moudrost, shovívavost, uvážlivost a také zvídavost. Ta přispívá, jakkoli seto na první pohled nemusí zdát, k životní spokojenosti. Jako v mnoha jazycích i v češtině existují dobře rozlišitelná dubleta"zvědavý"a"zvídavý". Slovník spisovného jazyka českého definuje jejich významtakto: zvědavý ="takový, který se rád dozvídá to, co se ho přímo netýká"; zvídavý ="takový, který rád získává nové poznatky"(můžeme dodat, aby rozuměl světu a sobě). Mezi zvědavcem a zvídavcem dobřerozlišuje už selský rozum. Děti považujeme většinou za zvědavé i zvídavé. Jejich zvídavost má intenzivní emoční doprovod, radost z poznávání, z objevování, z nového. Zdá se (dej bůh, aby tomu tak nebylo!), že vývoj zvídavostiutlumuje škola, znalosti se získávají jaksi pasivně, ne-li proti vůli dítěte. Vývoj a výchova k zvídavosti, tak jak jsme ji vymezili, by měly být v centru zájmu vychovatelů a měly by být i posláním praktické psychodiagnostiky.Zvídavost pozitivně přispívá k zrání osobnosti. Seberealizovaný člověk je rovněž zvídavý. Zvídavost je významným motivačním horizontem chování i prožívání. Zvědavost a zvídavost jsou jakoby spojité nádoby - čím vyšší zvědavost,tím plošší zvídavost a obráceně. Zvídavost patří k úsilí nacházet smysl, porozumět, zvědavost tíhne spíše k senzacím, k bulváru. Jedním z určujících faktorů ryzí seberealizace je trvalý pocit životní spokojenosti. Můžeme vůbecprožívat radost ze života, nejsme-li orientováni na poznávání smyslu a na prosociální hodnoty? Zvídavost je komplexem, jehož podstatnou složkou je tvořivá interakce s vnějším i vnitřním světem. Jde o vnímavost, o reflexi nadinformacemi v kontextu citovosti a hodnot. Hledět, jak říká Oscar Wilde, je něco jiného než vidět věc. Mohli bychom trochu zjednodušeně hovořit i o nezbytnosti být zvídavý, ne zvědavý. Nepřehlédnutelná vazba je k tvořivémuplánování. I teoretický vědec má disponovat zvídavostí (rozumět smyslu věci). Zvídavost zděděná z dětství je rozvíjena teoretickou i praktickou činností. Přináší radost, uspokojení každému zvídavci - dítěti, jihočeskému rybářii veřejnému činiteli. Nevím, je-li pravdivé úsloví"Nebuď zvědavý, budeš brzy starý", ale vím, že pravdivé je"Buď zvídavý a budeš stále mladý". Zvídavost ("kognizance"podle Murae) je zároveňdovednost, jak vnímat a jak vnímané interpretovat. Je tedy vychovatelná. Dává jiskru všednosti a udržuje dobré spaní. Génius jazyka ji spolehlivě liší od nevázané zvědavosti. Její rozvoj by měl být programován v každémvýchovném stylu. Zvídavost je třeba u dítěte pěstovat - sám vychovatel by měl být zvídavý (hýčkat si to dobré dítě v nás). Každý autentický projev zvídavosti je třeba pochválit. Zvídavost a zvědavost mají cosi společného:kognitivní zaujetí, aviditu dozvídat se, zájem o nové informace, potěšení z toku nových dojmů. U zvědavce se nicméně zaujetí poznávat vyčerpává pokleslým zájmem o nepodstatné, často pikantní. S prosociální orientací bývázvědavec na štíru, mravní postoje má uvolněné až běda. Naproti tomu zvídavost tíhne k poznávání smyslu, k radosti z objevování a z objeveného; postoj je prosociální a tkví v ušlechtilých postojích. Od pubescence, kdy se stálevíce uplatňuje sebevýchova, by měl pubescent překonat tlumivé vlivy povrchního okolí a věřit, spoléhat se na svou kognizanci. Je jasné, že aktivita zvídavosti není jen záležitostí percepce, ale i všech dalších kognitivníchfunkcí. Už Rorschach si byl dobře vědom, že v percepčním aktu je angažována celá osobnost. Doufám (snad ne naivně), že naše kolokvium sestávalo i z vašich otázek. Mám-li pravdu, třebaže jste se nedozvěděli příliš nového, přecejen ve vyústění hermeneutického kruhu by měl být pojem zvídavosti (kognizance) o něco jasnější. Buďme tedy zvídaví, abychom poznali a procítili význam zvídavosti pro život náš a našich bližních.Děti bývají zvídavější i zvědavější než dospělí.