Online archiv

Na světě existují různé záhady. Kam zmizela Atlantida? Kde se skrývá yetti? Co je to neposkvrněné početí? Kdo holí holiče a trhá zuby zubařům? A také: co dělají učitelé o prázdninách? Tu poslední hádanku bych se vám pokusil objasnit. První den prázdnin bývám omámený. Z vytouženého volna i z vany plné květin, které jsem dostal od žáků, ačkoli jim rok co rok opakuju, že kytky nepiju. Ráno snídám čokoládové bonbony, taktéž od dětí. Až jednou skončím ve školství, nakoupím si vždy posledního června horu bonboniér, aby mi nebylo líto, že jsem přišel o tuto učitelskou výsadu. Když vyzobu nugáty, vydám se do školy vyřídit resty. Škola bez dětí je klidná jako lesní paseka, dokud ticho neprořízne drnčení telefonu ve sborovně. Volají rodiče žáka, který se nevrátil domů z včerejší rozlučky deváťáků. Jo, milánkové, projděte si škarpy podél školy sami, váš lihem nasáklý premiant už není naším žákem. Další telefonát. Kolegyně Věrka si cestou z učitelské rozlučky zlomila nohu. Dostala, chuděrka, nechodící sádru na celé prázdniny. Zeměpisářku vedle mě začalo škrábat v krku. Pravidelně zahajuje prázdniny angínou z prožitého stresu. V tu chvíli ucítím píchnutí v boku. Že by zas nějaký propadlík bodal do mojí voodoo panenky? Nastartuju auto, poškrábané od žákovských pětikorun, a dohrkám k bankomatu, neboť mi na účet naběhly dvě prázdninové výplaty. Oslněn vidinou bohatství si nechám udělat nový zub a opravit starou sekačku. Poté mé konto vypadá, jako by ho napadli nelítostní hackeři. A to jsem na tom ještě dobře. Na některých školách dostanou učitelé na prázdniny výpověď. Slunce pálí, vyrážím na koupaliště. Na ulici se snažím nenapomínat cizí děti, ani od nich nevyžaduji žákovskou. Na zástavce poblíž školy odvracím oči od nápisu Bedrníček je… (domyslete sami, anděl ani charakter to není). Proč ta děcka vlastně učíme psát, když se nám takhle odměňují?! Na koupališti mě pocáká mohutným skokem do vody žák, který se ani jednou nezúčastnil školního plavání. Měl potvrzení od lékaře, že se mu ve vodě odlupuje kůže z celého těla. Večer mě od něj na Facebooku čeká žádost o přátelství. Vytane mi na mysli, jak tento můj přítel při zkoušení vážně tvrdil, že Máj napsal Karel May a na otázku: „Proč tak zlobíš?“, odpověděl: „V této třídě vládne Satan!“ Raději uléhám na deku a otevírám román Tampa od Alissy Nuttingové, který inzerují jako „druhou Lolitu“. Je to o učitelce, která na střední škole svede žáka. Když však na třetí stránce čtu o učitelských prázdninách („Celé léto strávíte jen čekáním na to, až s koncem srpna zas dopadne palice. Znáte povídku Jáma a kyvadlo?“), knihu promptně zavírám. Čas běží. Po čtrnácti dnech dojdou bonbony z bonboniér, kytky zvadnou ještě dřív. Navštívíme babičku v Mimoni a známé v Třeboni. Večer hrajeme hru Co víš o ČR? Nemohu si vzpomenout, jaká osobnost je vyobrazena na pětitisícovce. V životě jsem ji neměl v ruce. Vím jen, že na dvoustovce je Komenský a má strašně smutné oči. Následuje tradiční výjezd s učiteli na vodu. Víc než utopeného mobilu lituji hovorů o úvazcích a rozvrhu. A to si představte, že někteří mladí kantoři jezdí o prázdninách jako vedoucí na dětské tábory. Jedna stařičká kolegyně mě zve na návštěvu. Překvapí mě, že má doma v předsíni školní mapu světa a místo botníku katedru, která se loni ztratila z 6. B. Nekomentuju to. Zavede mě na zahrádku. „Co nevidět tady vyraší překrásné ocúny,“ ukazuje na skalku. A dodává: „Říkám jim – svině.“ Své nelichotivé přízvisko si tyto křehké květiny vysloužily proto, že začínají kvést zhruba sedm dní před koncem prázdnin. Tedy v době, kdy učitelům definitivně končí volno a začíná přípravný týden ve škole. Nejhorší to prý bylo 21. srpna roku 1968. Nejenže k nám vtrhli Rusové, ale za čtyři dny ještě rozkvetly svině a učitelům začal přípravný týden. Cestou zpátky napomenu hlučící děti v parku. V papírnictví zakoupím učitelský zápisník. Na předsádku napíšu Skácelovu báseň Ocúny: „Bývá nám úzko v ony dny / kdy lužní háje jsou jak svaté / a v trávě rostou jedovaté / bledé a křehké ocúny…“ Začíná pršet. Běžím domů. Kdybych běžel tak rychle, jako uběhly prázdniny, možná bych trhnul i Usaina Bolta.

Nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná osoba hýřící vtipem, fantazií a nápady. Tak znají Evu Horákovou žáci na její základní škole. A podobně si ji nejspíš představují i čtenáři jejích zatím čtyř knížek. Všechny jsou určeny dětem, které se ve škole učí číst tzv. genetickou metodou.

školnice Oliny

Do rubriky Moje nejhorší hodina přispívají obvykle praktikující pedagogové tristními zážitky z kantorské praxe. Ač sama působím jako učitelka, nabídnu tentokrát pohled na výuku jaksi z jiné strany. Ze strany rodiče. Jsem zvědavá maminka, a proto mě zajímá, jak probíhá výuka v programu Začít spolu, kterou syn navštěvuje. Oslovuji paní učitelku ohledně možnosti hospitace. „Přijďte, kdy chcete, učím pořád stejně!“ A tak jdu, kdy chci… Děti sedí ve skupinkách po šesti a budí dojem očekávání nějaké skupinové činnosti ve škole s programem Začít spolu zcela běžné. Když však paní učitelka spustí, jsou všechny iluze rychle pryč. Otevři si učebnici na straně patnáct, cvičení jedna. Všichni se podíváme na první poličku. Kolik plechovek tam vidíš? Někdo se hlásí. Dvě! Správně, dvě. Zapiš na řádek číslici dva. Máte všichni? Podívej se na další řádek. Kolik vidíš odpadkových košů? Někdo se hlásí. Tři. Ano, zapiš na řádek číslici tři. Ukaž, jak to tam máš? Ty seš takovej můj ňouma, viď? Třída se směje. Ňouma zaryje svůj zrak až někam pod lavici. Tak to vygumuj a napiš to znova. Tak další řádek. Někdo se baví. Nevyrušuj! Ve třídě musí být ticho! Kolik sklenic je na dalším řádku? Někdo si rozdloubává gumu v penále. Už při letmém pohledu na police ví, kolik čeho kde je. Někteří se ještě pořád hlásí. Ano, dvě. Zapiš číslici dvě na řádek. Všichni jste zapsali číslici dvě na řádek? I ty, Péťo? Tohle je dvojka? Podívej se ke spolužákovi, jak má pěknou číslici! Takhle se mi to líbí! Tak se podívej na další řádek. Co tam vidíš? Někdo se hlásí. Mně se chce kakat! Tak utíkej, my na tebe počkáme. Takže Marek musí kakat, počkáme na něho. Celá třída čeká. Čeká a čeká. Ruce v lavici skládají lego nebo rozdloubávají tužkou další gumy. Někteří se vrtí víc, někteří méně. Někdo šťouchá do spolužáka, je slyšet chichotání. Nebav se! Počkej v tichosti. Někdo si mezitím vyplní napřed celý sloupeček čísel podle obrázků. Tak tohle ne! Nepracuj napřed, víš, že to nemám ráda. Vygumuj to a počkej na ostatní. Žáček se konečně vrací. Takže další řádek – co vidíš? Někdo si hraje s legem, někdo dloube gumu spolužákovi, protože svoje gumy už má všechny rozdloubané, někdo se houpe na židli. Někteří se pořád ještě i hlásí. Láhev. Ne! Je to váza. Co zapíšeš? Jedničku. Tak všichni zapíšeme jedničku. Jak to, že nevíš, kde jsme? Všichni si říkáme nahlas, pracujeme společně! Na židli se nehoupáme, je to nebezpečné. Kdybys přepadl, rozbiješ si hlavu! A zvoní! To jsme toho zase stihli! Tak zbytek cvičení si zakroužkuj jako domácí úkol a máš přestávku! Říká se: Co tě nezabije, to tě posílí. Tak nevím, mě by tohle asi zabilo…

Úsloví „Nevidím dvojice!“ můžete slýchat ve školství zvláště u menších dětí často. Varianta „Neslyším dvojice!“ se týká hry, jež může posloužit u starších dětí jako příjemná rozcvička před výukou. Když se řekne Bolek, musí se dodat a Lolek. Stejně tak k Sodomě patří Gomora, k Hanzelkovi Zikmund a k pokynu Tahem zapni! imperativ Stiskem vypni! Také nelze říct píďo bez toho, abychom nepředeslali klíďo atd. Při rozcvičce tedy stačí vyřknout: „Křemílek“ – a děti sborem dodají „a Vochomůrka!“ Někdy zabrousíte při hledání dvojic i do odborných znalostí z různých oborů. Pokud si děti nevědí rady, máte možnost je na místě dovzdělat.

Není to klasická učebnice, a přece může naučit mnohem víc než ta. Může naučit, jak se učit – nebo alespoň jak si dělat efektivně (a ještě k tomu zábavně) poznámky z výkladu.

Jak má vypadat dovolená, při níž bychom si měli odpočinout od školy, zregenerovat síly a dobít baterky? Základním kritériem by měla být radost. „Dovolit si něco“ zavání luxusem. Přestože jsou učitelé v Česku mezi nejhůře placenými vysokoškoláky, nemusí při dovolené jít zdaleka jen o otázku financí. Stále častěji nám totiž dělá problém dokázat vypnout a odpočívat. Pokud se v prvních dnech prázdnin cítíte podivně nesví, patrně vám chybí dlouhodobě navyklá dávka školního stresu. Absťáku se nejrychleji zbavíte, když vyrazíte na chvíli do přírody nebo aspoň na procházku do parku (v nejhorším se pohodlně usaďte a prohlížejte si knihu fotografií z nejkrásnějších přírodních parků světa) – americký psycholog Marc Berman totiž v experimentu se studenty michiganské univerzity prokázal, že pohled na louky a stromy přispěje ke zklidnění a zlepšení nálady mnohem spolehlivěji než odpočinek uprostřed městského ruchu. Radost, kterou by měla dovolená přinést, je záležitostí značně individuální. Někomu zaberou polovinu zavazadla několikadílné romány, na něž mu v průběhu roku nezbývá čas, nebo inspirativní texty, které si už měsíce k této příležitosti střádá. Další s sebou bere notebook, aby v klidu dotáhl projekt, který mu už dlouho leží v hlavě. A pokud dovolenou strávíte spokojeným poleháváním na pláži nebo chozením po horách, je to z hlediska mentální hygieny taky v pořádku. Plánujete-li letos „dovolenou na maltě“ nebo krátkodobou brigádu kvůli přivýdělku, vyčleňte si už předem alespoň pár dní na aktivity méně užitečné, leč příjemné – pokud byste se rozhodli počkat, až na ně zbude čas, patrně dřív znovu zazvoní… Málokdo vyráží na dovolenou sám. A tak druhým kritériem je respekt k tomu, co přináší radost partnerovi, ostatním členům rodiny či kamarádům, a rozumný vzájemný kompromis při trávení volného času.

V minulém čísle časopisu Rodina a škola bylo možné se dočíst o dvou ze čtyř vzdělávacích modulů metodiky pro neformální vzdělávání. Celá publikace je sestavena ze čtyř metodik a vznikla v projektu „K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání“ (realizátory projektu jsou ministerstvo školství a Národní institut pro další vzdělávání). Jejím cílem je podpořit zkvalitňování volnočasových aktivit. „MetodiKa – Kompetence, Kvalita, Kvalifikace, (sebe)Koncepce pro neformální vzdělávání“ je určena primárně pracovníkům pracujícím s dětmi a mládeží v nestátních neziskových organizacích, ale i rodičům.

Nulté ročníky neboli přípravné třídy mohou navštěvovat děti v posledním roce před zahájením školní docházky. Zájem o ně rychle stoupá. Jaké jsou výhody a jaké jsou rozdíly mezi vzděláváním v přípravné třídě a mateřské škole, jsem se ptala Libuše Svintické, která působí jako učitelka v přípravné třídě při ZŠ jazyků v Karlových Varech.