Online archiv

Beránci S příchodem jara se probouzí příroda, tedy zvířátka i rostliny. Na jaře se rodí většina mláďat a to v přírodě i doma. My si vyrobíme z lepenkových krabic beránka a ovečku. Vyzdobíme si s nimi jarní koutek v družině. Potřebujeme kreslicí karton, anilinové barvy, štětec, misku na vodu, nůžky, lepidlo na papír, tuš, zmizík, tužku, mycí houbu, pro každého beránka (ovečku) lepenkovou krabici na tělo, dvě menší krabice na nohy, jednu menší krabici na krk a rovnou desku z lepenkové krabice na hlavu. Nejdříve si připravíme kreslicí karton, kterým polepíme krabice, z nichž vyrobíme části těla beránka. Na karton nanášíme pomocí houby vodu, do které zapouštíme anilinové barvy, v našem případě odstíny modré. Až karton uschne, nakreslíme na něj zmizíkem kudrnatou vlnu - my jsme k výtvarnému vyjádření použili spirálky. Polepíme lepenkovou krabici představující tělo. Pomalovaný karton nalepíme na krabici tak, aby v části představující břicho beránka byl delší než použitá krabice. Tento karton pak zastřihneme do obloučků. Dále pak polepíme krabice, které použijeme na krk a nohy. Nohy dokreslíme tuší a domalujeme kopýtka. Na zadní straně krabice představující tělo přilepíme ocásek. Vyrobíme ho ze zbytku kartonu pomalovaného anilinovými barvami. Karton nastřiháme na 1 cm široké proužky, které na tužce natočíme do spirálek a přilepíme k tělu. Hlava beránka (ovečky): na lepenkovou desku nalepíme z obou stran bílý karton. Barvami namalujeme hlavu beránka nebo ovečky. Vystřihneme a přilepíme na krk. Hrátky se zvířátky Pexeso: Zahrajeme si stolní pexeso se zvířátky. Vždy když otočíme kartičku, snažíme se správně pojmenovat zvířátko na obrázku. Živé pexeso: Dvě děti, které budou proti sobě soutěžit, odejdou z místnosti, aby nevěděly, jaké páry budou tvořit pexeso. Děti, které zůstaly v družině, vytvoří páry. Každý pár si domluví nějaký pohyb, nebo zvuk, který bude symbolizovat nějaké zvíře. Jeden pár dělá medvěda a bude tedy při vyvolání bručet jako medvěd; jiný pár dělá kočičku - bude se tedy při vyvolání protahovat a mňoukat jako kočka a podobně. Děti se promíchají. Zavoláme do družiny soutěžící dvojici. Soutěžící střídavě vyvolávají vždy dvě děti, které mu předvedou smluvený pohyb nebo zvuk. Úkolem soutěžících je najít co nejvíc shodných dvojic. Platí stejná pravidla jako při stolním pexesu. Malované zvířecí hádanky: Potřebujeme kartičky se jmény zvířat, stopky. Jedná se soutěž pro týmy. Děti se rozdělí do týmů. Každý tým vyšle jednoho svého člena kreslit. Ten si od vedoucího hry vytáhne kartičku, na které je napsáno jméno zvířete. Jeho úkolem je do 20 vteřin toto zvíře nakreslit a úkolem jeho družstva je do 15 vteřin toto zvíře poznat. Časové limity upravíme podle věku dětí. Týmy se střídají až do vyčerpání kartiček. Které družstvo poznalo více zvířat, vyhrává. Závody pro skokany: Vedoucí hry vytyčí například kuželkami start a cíl. Úkolem soutěžících je překonat dráhu co nejmenším počtem skoků snožmo. Nesoutěžíme na čas. Můžeme soutěž připravit pro jednotlivce, nebo pro týmy. V případě soutěže pro týmy se sečte počet skoků všech členů týmu dohromady. Který tým má nejméně skoků, vyhrává. Had: Vyznačíme start a cíl. Děti vytvoří týmy. Postaví se do zástupu za sebe. První z týmu si dá ruce do pasu. Každý další soutěžící v zástupu chytí soutěžícího před sebou za pas. Na znamení začnou utíkat k metě. Pokud se had roztrhne, musí se vrátit na start a začít znovu. Který had bude v cíli první? Hbitá kočka: Jedná se o soutěž pro týmy. Židle postavíme za sebou do řady ve vzdálenosti asi 50 cm od sebe. Úkolem soutěžících je co nejrychleji zdolat židle tak, že jednu židli podlezou a druhou přelezou. Počet židlí zvolíme přiměřeně k věku dětí a velikosti hrací plochy. Myslím si zvířátko: Vedoucí hry si v duchu myslí nějaké zvířátko. Úkolem soutěžících je zjistit jaké. Děti to zjišťují tím způsobem, že vedoucímu hry pokládají otázky. Otázky mohou být formované pouze tak, aby se na ně dalo odpovídat slovy ano, ne, nevím. Děti se nemohou zeptat: „Jakou barvu má?“, ale otázku musí položit takto: „Má to zvířátko hnědou barvu?“ Kdo pozná, o jaké zvířete jedná, v příští hře si myslí zvířátko.

Kraslice z papíru S malými dětmi si můžeme vytvořit jednoduchou dekoraci do oken. Potřebujeme červenou čtvrtku, papírovou podložku pod dorty, nůžky a lepidlo na papír. Ze čtvrtky vystřihneme velké vajíčko. Vejce si buď předkreslíme od ruky, nebo - pokud máme oválné mísy -, můžeme využít jejich tvar a obkreslit je. Papírovou krajku rozstříháme na proužky, které nalepíme napříč přes vajíčko. Ze zbytků krajky vystříháme drobné vzory, kterými doplníme volná místa na kraslici. Na závěr nalepíme nebo zavěsíme vajíčko na okno, případně ho i jinak využijeme k velikonoční výzdobě. Miniatury takovýchto vajíček mohou posloužit jako přáníčka. Tisk voskem S většími dětmi si vyzkoušíme tisk korkem a vykrajovátky na cukroví. Budeme potřebovat hedvábí Crépe de Chine 16, kovová vykrajovátka na cukroví, drát, korkovou zátku, kleště nebo nůžky, transparentní zažehlovací barvy na hedvábí (kaštanová, zlatá, karamelová, žlutá, oranžová, bronzová, zelená a červená), Jar, plochý a kulatý štětec, včelí vosk, parafín, papír na pečení, staré noviny, žehličku, papírové utěrky. Vyprané a vyžehlené hedvábí vypodložíme papírem na pečení. Včelí vosk a parafín rozehřejeme v poměru 1 : 1 ve vodní lázni. Vykrajovátka na cukroví vložíme do misky s horkým voskem a necháme chvíli zahřát. Horký plech se dá velmi dobře chytit staršími nůžkami, případně kleštěmi. Tiskneme opačnou stranou vykrajovátka (vznikne tím výraznější otisk, než kdybychom tiskli jeho ostrou stranou). Před samotným tiskem z něj odklepneme přebytečný vosk. Vybíráme si různé tvary, formy můžeme tisknout částečně i přes sebe tak, aby vznikl dojem plochy posypané cukrovím. Korkovou zátku napíchneme na drát, namáčíme do horkého vosku a tiskneme s ní kulaté „bonbóny“. Po zatuhnutí vosku upevníme hedvábí do rámu a přetřeme zředěnou světle hnědou barvou nebo obarvíme barvami za studena. Barvu necháme dobře uschnout. Nyní cukroví vybarvíme pestrými odstíny - žlutou, oranžovou, červenou, měděnou. Barvy necháme dobře zaschnout a poté přetřeme celou plochu voskem, abychom vytvořili barevné krakelování. Vosk po vychladnutí rozlámeme a do prasklinek zatřeme někde červenou a někde zelenou barvu smíchanou s trochou Jaru. Opět necháme dobře zaschnout. Vosk opatrně odloupeme a zbytek odžehlíme.

Přestože hlavní pracovní náplň pedagogů tvoří výchova a vzdělávání dětí, které docházejí do mateřské školy nebo školní družiny, měli by učitelé i vychovatelé vědět, jaké právní normy v České republice existují a jak se vztahují k jejich profesi. Ostatně neznalost zákona neomlouvá.

Nárůst obezity, k němuž dochází v České republice, postihuje nejen dospělé, ale její nástup se přesouvá do stále nižších věkových skupin. Lékaři varují před jejími dlouhodobými důsledky, k nimž patří mimo jiné vysoký krevní tlak, poruchy oběhového systému, diabetes, problémy s pohybovým aparátem…

Mnozí čeští studenti vyjíždějí jako dobrovolníci do evropských zemí i do Asie nebo Afriky. O tom, že i naše školy mohou hostit zahraniční dobrovolníky, jsem nevěděla do chvíle, kdy jsem navštívila soukromé zařízení Dětské integrační centrum a mateřskou školu v Praze 4.

Kromě školky, z níž odcházejí po odpolední svačině, chodí ještě do výtvarného kroužku pro předškoláky, na dětský aerobik, hrají na flétnu, na jaře nejspíš ještě přibude fotbalová přípravka a možná i angličtina, protože ve školce jsou hodiny málo intenzivní… Mnozí rodiče se tak svědomitě a usilovně snaží rozvinout schopnosti svého potomka, že výsledkem je pasivní, přetížené dítě.

Často si stěžujeme, že dnes všichni pořád strašně pospíchají, že jsme zaměřeni pouze na výkon a na maximální efekt, že i veškeré hodnoty poměřujeme výlučně penězi a ziskem a na citovou složku života nám nezbývá skoro žádný prostor.

Mnohé třídy mateřských a základních škol vyrážejí během jarních měsíců na školu v přírodě. Vyplatí se věnovat pozornost především dětem, které jedou na školu v přírodě poprvé. Pokud se totiž něco nevyvede tak, jak by mělo, možná příště zůstanou doma.

I když nám jistá míra agresivity pomáhá přežít v náročných situacích, není to právě žádoucí projev chování. S Marikou Kropíkovou jsem si povídala o tom, proč děti reagují agresivně a jak na jejich chování správně reagovat.

Televize má dnes své místo téměř v každé domácnosti a její sledování patří stále častěji mezi nejdostupnější a nejrozšířenější pasivní způsob trávení volného času. Již od útlého věku dítěte mu nabízejí rodiče sledování televize jako přirozenou a trvalou součást náplně volného času během dne. Televizní obrazovka s různými barevnými motivy dítě přitahuje a dokáže ji sledovat i celé hodiny. Zároveň přitom nemusí vyvíjet žádnou námahu. Vliv televizní obrazovky na dítě předškolního věku je obrovský. Dítě během jeho vývoje formuje, ovlivňuje rozvoj inteligence, citových a volních vlastností. Většina rodičů stále podceňuje negativní vliv nadměrného sledování televize na vývoj svých dětí. Nechávají děti dívat na pořady, které nejsou vhodné jejich vývojovému stupni (jsou určené pro jinou věkovou skupinu). Děti běžně sledují pořady, ve kterých se vyskytuje násilí. To má zde sice mírnější podoby (honičky, výprask, rvačky, nadávky), ale přesto mívá škodlivý dopad. Děti vůči násilí časem mohou otupět a považovat je za normu a neškodnou součást běžného života. Mohou se snadněji ztotožňovat se špatnými vzory chování. Sledování televize nepodněcuje fantazii a kreativitu (obrazy jsou již hotové), rozvoj slovní zásoby (dítě nemůže aktivně komunikovat), brání rozvoji motorických schopností dítěte (jen sedí u obrazovky). Dítě předškolního věku nedokáže zcela odlišit fikci od reality. Televizní pořady jsou pro něj reálné jako cokoliv jiného v jeho světě. I když televizi dítě přímo nesleduje (televize je často v domácnostech puštěna jen jako pozadí), nemůže se plně koncentrovat na hru a ruší je. Televize má v určité míře i pozitivní vliv. Vhodné pořady a pohádky učí poznávat svět, učí správným morálním hodnotám a je v nich i mnoho moudrosti. Záleží na tom, jak často děti televizi sledují, co sledují a i zde by měla platit určitá pravidla. O televizním diváctví předškolních dětí rozhodují výhradně rodiče. Měli by mít přehled, na co se jejich potomek dívá, dívat se na pořady společně s dítětem a vysvětlovat, čemu dítě nerozumí. Měli by dovolit jen sledování určitých pořadů po vymezenou dobu. Pokud bude dítě trávit méně času u televize, má prostor na další smysluplnější aktivity. Především osobní příklad rodičů má na jejich dítě největší dopad. Rodiče by si měli položit několik otázek: „Jak často se díváme na televizi a kolik času u ní strávíme? Jaké druhy pořadů sledujeme? Jsme vlastními činnostmi (jako jsou čtení, sportování, ostatní zájmy a koníčky) vhodným příkladem pro své dítě?“ Mějte na paměti: „Pohádka, kterou budete svým dětem vyprávět nebo číst, má mnohonásobně větší efekt na rozvoj řeči, slovní zásoby, fantazie i duševních schopností, než ta nejkrásnější pohádka v televizi.“ Projekt Zdravý životní styl nabízí rodičům předškolních dětí zdarma odborné přednášky a rady přímo v mateřských školách. Dále nabízí rodičům písemné odpovědi na konkrétní problémy při výchově předškolních dětí. Své dotazy posílejte na: www.zdravyzivotnistyl-zatec.cz. Projekt realizuje Občanské sdružení Vzdělávací centrum Podkrušnohoří.

Vážená redakce, obracíme se na vás, protože jako jediný časopis pro předškolní výchovu u nás jste se dokázali zastat předškolních pedagogů a pomoci jim. Reagujeme na článek Posíláte nám mimina, bouří se školy proti školkám uveřejněný v deníku MLADÁ FRONTA DNES dne 24. ledna 2013. Tento článek rozladil nejednu pedagogickou pracovnici naší mateřské školy i MŠ z okolí. Asi by nebylo od věci zamyslet se nad tím, že za úrovní znalostí a připravenosti dětí na vstup do základní školy nestojí mateřská škola, ale že jde o odraz současné společnosti a modelu dnešní rodiny. Také záleží na schopnostech dítěte. Rodiče dnes mají na děti minimum času, jsou v neustálém spěchu a stresu, což se samozřejmě odráží i ve výchově. Mnohé rodiny jsou rozvedené nebo rodiče nejsou sezdáni a mají každý jiné příjmení - děti je pak u zápisu ani neznají, protože samy se jmenují jinak. Do mateřských škol stále častěji přicházejí děti, které nemají základní hygienické a sebeobslužné návyky, neumějí udržovat pořádek, mají velmi špatný řečový projev (dětem se nečte), nereagují na pokyny. Tyto nedostatky musejí učitelky mateřských škol postupně odstraňovat, aby mohl začít samotný výchovněvzdělávací proces. Velmi zřídka nastoupí dítě, jež je alespoň částečně samostatné. Dětem chybí procvičování jemné motoriky - třeba jen obyčejné zapínání knoflíků nebo zavazování bot. Cílem mateřské školy je všestranný a přirozený rozvoj dítěte. Výchovně-vzdělávací činnost mateřské školy je jasně dána platným dokumentem - Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Ten dává i jasnou představu o profi lu budoucího školáka. Kompetence (schopnosti, dovednosti a vědomosti) jsou přesně vymezené a mateřské školy je mají rozpracované ve svých ŠVP a TVP. Také Desatero pro rodiče předškoláků vydané MŠMT ČR se shoduje s výstupy RVP PV. Jedná se o pomocný materiál, který by měl pomoci sjednotit cíle rodiny a školy. Měl by si jej tedy nastudovat každý rodič předškoláka. V mateřské škole se děti připravují postupně a nenásilně. Jejich dozrávání však probíhá nerovnoměrně a děti nemusejí dosáhnout všech výstupů ve stejný čas, tedy v době zápisu do základní školy. V mateřské škole pedagogové děti denně sledují, vedou o nich záznamové listy a také jejich portfolia, kde se zapisují jejich projevy, znalosti, dovednosti a schopnosti sociální, rozumové, hygienické, společenské a mnohé další. Společenské klima Bohužel společenské klima nedává mateřské škole dostatečnou důvěru, z čehož pramení důvěra ke školám základním. Nastává situace, kdy základní škola chce dostávat děti připravené, aby se, až nastoupí do školy, jen posadily, paní učitelka jim řekla, aby si vzaly tužku a psaly, a ony to udělaly. Všude ve světě základní školy počítají s nějakou dobou, než se děti „srovnají“, bývají to tak tři měsíce. V mateřské škole máme také tříměsíční adaptační lhůtu na ověření, zda je dítě schopno pobytu v mateřské škole. Děti navštěvující MŠ se připravují na další vzdělávací etapu, kterou je zahájení povinné školní docházky. Mateřská škola dětem poskytuje podnětné a bezpečné prostředí, zajišťuje socializaci mezi vrstevníky, dává prostor rozvoji osobnosti dítěte a zároveň je i partnerem a výchovným poradcem pro rodiče. Děti se učí žít a jednat v dětské skupině, komunikovat s dětmi i s dospělými, respektovat určitá pravidla a přirozenou autoritu učitelky mateřské školy. Domníváme se, že zredukovat činnost mateřské školy pouze na přípravu dětí na vzdělávání v základní škole by znamenalo vrátit se opět do poslední fáze totality v naší zemi. Mnohé z nás mají praxi 25-35 let a pamatují si, že tehdy se v pedagogické dokumentaci vymezovalo, co má dítě umět při vstupu do školy. Stálo tam například, kolik má znát lučních květin, kolik zahradních, kolik má umět básní a písní… V mateřských školách pracují téměř všude všechny učitelky kvalifi kované, dnes i s vysokoškolským vzděláním, a přesto na nás učitelky základní školy pohlížejí trochu svrchu a naše každodenní snažení ve výchově a vzdělávání jim připadá nepodstatné. Pedagogické pracovnice v mateřské škole mají 31 hodin přímé vyučovací povinnosti - opravdu šedesátiminutových a bez přestávky. Oproti tomu na základní škole je to 20-22 hodin, a to v délce 45 minut a s přestávkami nebo i volnou vyučovací hodinou, pokud se nejedná o první stupeň ZŠ. Učitelky mateřské školy se tedy nemohou od dětí vzdálit. Kdyby byly zápisy blíže nástupu dětí do školy, děti by byly „zralejší“ a ubyla by i zbytečná vyšetření v poradnách, protože by bylo zřetelnější, zda dítě školu zvládne nebo potřebuje odklad. Každé dítě, které opouští mateřskou školu, může dosahovat výstupů daných RVP PV v míře odpovídající jeho individuálním schopnostem a možnostem (tedy výborně, průměrně, slabě nebo vůbec ne). Vždyť ve škole také nejsou ve třídách jen žáci se samými jedničkami. Mají klasifi -kační stupnici od jedné do pěti. Jsou-li ve třídě slabší žáci, znamená to, že je špatný pedagog? Neskončí-li všichni povinnou školní docházku se samými výbornými, je ta základní škola nekvalitní? Stejné to je i s dětmi u zápisu do základní školy, ne všechny dosahují vynikajících výsledků. Předškolní dítě je schopno udělat za dva měsíce neuvěřitelný pokrok a od zápisu k zahájení školní docházky jich zbývá ještě osm. Nesmyslné změny Přijde nám proto nesmyslné připravovat další změny vzdělávacích plánů, jak zamýšlí MŠMT ČR. Červená barva bude totiž pořád červená, číselná řada 1-20 se nezmění, kulatý tvar zůstane kulatý, hranatý bude hranatý, čtverec bude čtverec… Žádné standardy podle nás předškolnímu vzdělávání nepomohou, dokonce i v konkretizovaných výstupech vydaných MŠMT ČR vidíme mezery. Kateřinu Francovou, jejíž článek vyšel v MLADÉ FRONTĚ DNES, prosíme, aby neznevažovala naše povolání a práci. Mohla by si přečíst zajímavý několikastránkový rozhovor s PhDr. Ladislavou Lažovou, který vyšel v prosincovém čísle minulého ročníku Informatoria 3-8, a pak by si možná utvořila jasnější představu o předškolní výchově. Věříme, že se najde odborník, který se pokusí naši nelehkou práci obhájit. Vždy s netrpělivostí očekáváme další vydání Informatoria 3-8 a jeho zajímavých témat. Děkujeme. Kolektiv učitelek mateřských škol z Mělnicka (dopis je redakčně upraven, titulek a mezititulky doplnila redakce)