Jak zvládnout návrat z domácí izolace

Nouzový stav, který na více než dva měsíce umrtvil společenský, ekonomický i osobní život, přinesl úplně novou zkušenost pro všechny z nás. Jak tuto dobu prožívaly děti? A až se všechny zase vrátí do školy, bude ve třídě všechno jako dřív?

Po oznámení, že se 12. března zavírají všechny školy vyjma mateřských, se neradovalo jen minimum žáků. Velmi brzy však měli zjistit, že nepůjde o mimořádné prázdniny, ale o přesun výuky do jejich dětských či obývacích pokojů, v níž hlavní roli začaly hrát digitální technologie. Role bezprostředně přítomných učitelů-krotitelů se měli zhostit rodiče, zatímco pedagogové se, stejně jako všichni spolužáci a kamarádi, přesunuli do virtuálního světa. O to, jak žáci tohle období prožívali, se zajímali psychologové, Česká školní inspekce, preventisté, ale i školy a někteří jejich zřizovatelé.


Od řádu k anarchii

Obecně se ukazuje, že nejmenším problémům jsou vystavené děti v rodinách, kde jsou vzájemné vztahy mezi partnery i mezi dětmi v pořádku. Zejména pokud jsou rodiče schopni se dětem kreativně věnovat, hrát si s nimi a rozvíjet jejich zájmy.

Vzhledem k výuce je významným benefitem dostatečné IT vybavení domácnosti a čas, ochota a schopnosti rodičů více či méně dětem asistovat při učení. Podle zjištění ČŠI, která v dubnu oslovila pět tisíc základních a středních škol, bylo bez on-line komunikace se školou 11 % žáků z neúplných ZŠ (nemají druhý stupeň) a 16 % z úplných ZŠ. Většina těchto žáků se nakonec ale nějakým způsobem do výuky zapojila, 35 % škol dokázalo zajistit alespoň částečně on-line výuku pro všechny. 

Virtuální classroomy pomáhají dětem strukturovat čas. S přibývajícími týdny izolace to ale v nejedné rodině začínalo jiskřit v domácím učení, které se odehrávalo bez účasti virtuálního pedagoga. Ředitelé škol předpokládali, že rodiče se musí s dětmi na prvním stupně učit 1–2 hodiny denně, u starších dětí zhruba hodinu, rodiče ale mluví minimálně o 2,5 hodinách denně, jak zjistil výzkum PAQ Život v pandemii. A v on-line anketě České pobočky UNICEF uvedlo 46 % dětí, že učením tráví víc času než při každodenní docházce do školy.

Psycholog Radek Ptáček upozorňuje: „Žádný rodič nemá takový respekt jako učitel. V prvních týdnech to možná šlo a učit se s mámou nebo tátou mohlo být oživení. Ale po dvou měsících děti přestávají vnímat nutnost odlišování částí dne, dodržování i sebelepších rozvrhů. Rodiče k tomu začínají být vyčerpaní. V prvních týdnech karantény jsme si říkali, jak je nutné mít plán a dodržovat ho. Mnoho rodičů, které znám, to tak mělo a byli pyšní, jak jim to pěkně šlape. Dnes jsou vyhořelí, často na pokraji sil a doma vládne anarchie. Děti tráví hodiny u počítače a tabletu, učit se odmítají, vznikají konflikty.“ 

Placená zóna

Daniela Kramulová